Zajíc s dvouletou zárukou

Od 1. 1. 2003 poskytla novela občanského zákoníku nám, spotřebitelům světa kamenného i elektronického, právo na dvouletou záruku veškerého spotřebního zboží. O tom, jaký dopad bude mít tato skutečnost v praxi, se dozvíte slovy Ivany Pickové ze Sdružení obrany spotřebitelů ČR.

Prvním dnem letošního roku nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, která mění a upravuje práva spotřebitele ať už během koupě spotřebního zboží nebo v průběhu 24 měsíců po nákupu. Ano, spotřebitel má zajištěnou záruku na dva roky, což je místo předcházejících šesti měsíců výrazný posun. Co je vlastně spotřební zboží, ptají se mnozí prodejci. Žádný seznam samozřejmě neexistuje, ale podle výkladu je to vše kromě potravin, krmiv a zvířat, neboť ty mají zákonem zvlášť stanovené záruční doby.

Novela č.136/2002 Sb. zavádí nové pojmy. Jedním z klíčových je shoda výrobku s kupní smlouvou. Co to je? V podstatě jde o to, že zboží má určitou jakost, odpovídá popisu, který výrobce či prodejce popsal v prospektu či v reklamě na svých internetových stránkách, má obvyklé užitné vlastnosti, množství, míru a hmotnost. O tom, že má mít zboží požadovanou jakost, ví každý obchodník a není to žádná novinka. Ale že musí odpovídat reklamnímu popisu, to už novinka je. Tady se každý, kdo dělá hodně nadsazenou reklamu na svou produkci, musí mít na pozoru. Prodáváte kola a na reklamním obrázku máte na bicyklu pěkně živeného, dokonce otylého cyklistu? Přitom víte, že prodáváte kola s menší nosností, která pro lidi s nadváhou nejsou určitě určena? Pak doopravdy pozor, pokud by si otylý spotřebitel takové kolo koupil, kolo by nevydrželo a spotřebitel by ho reklamoval s poukazem na výše uvedený reklamní obrázek, prodejce bude mít smůlu. Totéž platí u firem, které prodávají různé přístroje či přípravky na hubnutí, kde slibují snížení váhy třeba o deset kilogramů za týden, což je nemožné. Novela nebojuje s reklamní nadsázkou, ta do reklamy patří, ale nesmí spotřebitele uvádět v omyl.

Vycházíme-li z výše uvedeného nového termínu, pak novela hovoří o tom, že koupené zboží je ve shodě s touto smlouvou, především, že je bez vad. Pokud se objeví vada v průběhu prvních šesti měsíců od koupě, má se za to, že vada existovala už v okamžiku převzetí. A tady se setkáváme s výrazným rozdílem ve srovnání s předcházející úpravou. Pokud totiž prodejce odmítne reklamaci během těchto prvních 6 měsíců s tím, že si třeba spotřebitel zboží poškodil sám nevhodným zacházením, bude na něm, aby v případě soudního sporu dokázal, že tomu skutečně tak bylo. Říká se tomu důkazní břemeno a je skutečně na prodejci. Zbylých 18 měsíců z daných 24 je na spotřebiteli, aby on dokázal, že zboží mělo například skrytou vadu už při převzetí, což samozřejmě s ubývajícím časem bude čím dál obtížnější.

A připomínka podstatná, která může hrůzu podnikatelů z nové úpravy poněkud zmírnit. Občanský zákoník jasně říká, že záruka se nevztahuje na opotřebení  věci vzniklé jejím obvyklým užíváním. Málokteré spotřební zboží má životnost dva roky, zvlášť ne to, kolem kterého panuje nejvíce dohadů – textilní a obuvní výrobky.

Sdružení obrany spotřebitelů ČR chápe novelu ještě z jednoho hlediska, a to jako do jisté míry pokračování procesu zahájeného už dříve, ale zdůrazněného přijetím zákona o ochraně spotřebitele. Ten už stanovil prodávajícím povinnosti informovat spotřebitele o složení výrobku, návodu na používání, údaji o hmotnosti, velikosti atd. Novela č.136/2002 tyto povinnosti ještě zdůraznila, právě v § 616 odst. 2, kde se hovoří o tom, že „prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé…“. Vezměme si příklad – prodáváte po internetu dámské kožené kozačky, krása na pohled. V popisu se zákaznice dozví, že se jedná o zimní zateplenou obuv. Objedná ji, ale při prvním sněhu zjistí, že do bot teče. Protože nebyla prodejcem upozorněna, může bez problémů reklamovat a v případě, že by svůj spor dovedla k soudnímu jednání, dá se s velkou pravděpodobností předpokládat, že spor vyhraje. Nebyla totiž dostatečně informována o vlastnostech obuvi. A použiji-li slova zákona „pro věc takového druhu obvyklé“, tak v těchto krajích je skutečně obvyklé, že je v zimě mokro a padá sníh, čehož si prodejce musel být vědom při označování obuvi jako „zimní“.

Takže je v zájmu každého prodejce, aby například v případě sportovní obuvi náležitě průkazně informoval spotřebitele, zda je obuv určena do tělocvičny, na turistiku, na tenisový kurt travnatý či antukový nebo jinam. Ušetří si spoustu starostí a spotřebitel bude mít jistotu, že si koupil přesně ty boty, které potřebuje.

Pokud se objeví nějaká závada, má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu uvedl věc do stavu odpovídajícího kupní smlouvě. A teď přicházíme ke zlatému hřebu: „podle požadavku kupujícího buď výměnou věci nebo její opravou.“

Spousta zákazníků se domnívá, že opravdu budou chodit každé tři až čtyři měsíce v nových botách, stejně tak existuje mnoho parádnic či spekulativních mužů stejného založení, kteří už dnes sebevědomě tvrdí, že budou mít každých pár měsíců nové sako. Právě díky této formulaci zákona budou trvat v případě vadného zboží na výměně. Ani naše Sdružení obrany spotřebitelů nepopírá, že existuje určitá spekulativní skupina zákazníků. Jsme ale přesvědčeni, že určitě není větší, než nepoctivá skupina prodejců, kterých není v českých zemích málo. Jen pro zpestření: Nedávno jeden takový „obchodník“ vyhodil majitelku společenských střevíců, která je kvůli odpadlé kovové špičce po měsíci reklamovala, s tím, že: „Parkety v českých společenských sálech jsou křivé, ať jde reklamovat parkety.“

Zákon ovšem pamatoval i na tyto spekulativní zákazníky a omezil je formulací „pokud to není povaze věci neúměrné.“ Zjednodušeně řečeno: Kvůli prasklé tkaničce těžko získají nový pár obuvi, kvůli těsnícímu kroužku u mixéru jim nový přístroj nedají, ale jen vymění kroužek, totéž platí při utrženém knoflíku na kabátě či saku. Samozřejmě, že diskuse budou vznikat. Ale novela nevzala obchodníkům to nejpodstatnější, právo přijímat či zamítat reklamace. Vždycky bude záležet na dohodě obou stran, co je pro obě přijatelnější. Nemělo by dojít k nepřiměřenému obohacení ani jedné z nich. Přitom se doporučuje vzít v potaz hodnotu věci, charakter vady a ohled na spotřebitele, co mu tím, že výrobek nevyměníme, způsobíme. Všechna tato kritéria vzata dohromady by měla vyznít jednoznačně – buď a nebo.

V internetovém obchodě může spíš než kde jinde nastat situace, že zboží už není, bylo vyprodáno a není možné je zákazníkovi vyměnit. Stejně jako v kamenném obchodě i zde může získat spotřebitel slevu (při stanovení její výše záleží opět na dohodě a na pojmu nepřiměřené obohacení) nebo odstoupit od smlouvy.

Pokud se na zboží vyskytne vada neodstranitelná, je situace do jisté míry jednodušší. Brání-li tato vada užívání věci, má spotřebitel samozřejmě právo na výměnu zboží nebo může odstoupit od smlouvy, třeba proto, že k dané firmě ztratil důvěru. Pokud se ovšem jedná o neodstranitelnou vadu nebránící užívání (například škrábnutí na skříni mikrovlnné trouby), má zákazník právo na slevu, výměnu výrobku za bezvadný, ale může také odstoupit od smlouvy. Záleží na něm, co si vybere. Zda mikrovlnku postaví tak šikovně, že poškození nebude vidět a on získá ještě pár set korun slevu, nebo bude trvat na výměně za dokonalý výrobek.

Vada, která vznikla při neodborné montáži se samozřejmě považuje za vadu věci, pokud byla montáž sjednána v kupní smlouvě. To platí i v případě, pokud montáž dělal sám kupující podle nesprávných pokynů v návodu k montáži.

Většině lidí na obou stranách pultu uniká, že letošní rok proměnili zákonodárci v přechodné období. V čem jeho přechodnost spočívá? Na trhu jsou stejné výrobky s různou záruční lhůtou. Podle zákona se zboží vyrobené před 1. lednem letošního roku může ještě prodávat do konce letošního roku jen se šestiměsíční zárukou. Jenže zákazník by na to měl být upozorněn nikoli až při placení, ale už když si vybírá, a měl by mít tento údaj jasně vyznačený na dokladu o koupi. A tak se v obchodě stává – a jak poplyne čas, bude to stále častější – že jsou na jedné polici výrobky se šestiměsíční zárukou, na druhé s dvouletou. Protože je to pro každého obchodníka ve velkém i v menším podniku problém, vyřešili to ti vstřícnější jednoduše – dávají už dnes na všechny výrobky bez ohledu na datum výroby dvouletou záruku. Ti méně solidní budou až do konce roku prodávat veškeré výrobky jen se šestiměsíční zárukou, bez ohledu na datum výroby. Kdo si všimne? Ale pozor, po 1. lednu příštího roku už se veškeré spotřební zboží bude prodávat pouze s dvouletou záruční lhůtou.

Že k soudním sporům časem dojde, je jasné, protože už dnes se například ve výkladu novely vytvořily dva tábory lišící se ve svých právních názorech. Za pravdu jim dají jen soudy a jejich první rozsudky. I když se totiž tato novela přijímala v rámci harmonizace českého práva s právem Evropské unie a například v Německu dvouletá záruka platí už více než rok, zatím není, o co se opřít. Evropská směrnice, z níž se vycházelo, nepřešla do našeho zákona jako celek, zákonodárci jako obvykle něco vypustili a ne vždy to bylo šťastné. Tak se můžeme jen těšit na náš vstup do EU, protože pak se evropská směrnice stane pro podobné spotřebitelské spory platným a rozhodujícím dokumentem.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.