Starší komentáře ke článku: Zajíc s dvouletou zárukou
Zpět na článek | Úvodní stránka Interval.cz
Datum vložení: 1.2.2003 1:22:41
Hezký článek, paní Picková. Myslím, že se vám podařilo téma dobře obecně vysvětlit. Problém je ale v tom, že se nacházíme v magazínu o tvorbě webu, takže bych čekal spíše váš názor na to, jak zákon ovlivní internetové obchody a vaše rady pro internetové obchodníky.
Naštěstí jsem se podíval na váš web Sdružení obrany spotřebitelů ČR a tu kýženou radu jsem tam v zápatí našel -- cituji:
Všechny zveřejňované údaje mají pouze informativní charakter a nemohou být použity jako důkazní materiál.
SOS nenese odpovědnost za aktuálnost, úplnost a správnost poskytovaných informací.
Konec citátu. Takže tak to tedy je. Jste-li zrovna v roli zákazníka, chcete všechna možná práva a záruky. Jste-li ovšem právě na druhé straně hranice, hned se snažíte veškeré zodpovědnosti zbavit.
Opravdu zajímavý přístup. Ten doporučujete internetovým podnikatelům?
Datum vložení: 3.2.2003 14:41:30
Nedomnívám se, že v článku nenašli čtenáři rady pro internetové obchodníky a informaci o tom, jak tento zákon ovlivní internetové obchody. Podstata je v tom, že zákonná úprava je vždy obecná, jak se říká, „šedá je teorie a zelený je strom života“. Dopad novely do jisté míry dokážeme odhadnout, což je také v článku řečeno, především ho vidíme v posílení práv spotřebitele, což se některým podnikatelům nemusí líbit, ale do podrobností dnes nikdo nejde ani v dopadu novely v kamenných obchodech, zvlášť, když právní názory na některá ustanovení novely se ještě dnes různí. To, že hájíme spotřebitelská práva a záruky, vyplývá z naší podstaty, jsme spotřebitelská organizace. Je v našem zájmu – a v zájmu spotřebitelů – aby obě strany byly co nejpodrobněji informovány o svých právech a povinnostech. Z průzkumu, jehož výsledky jsme i zde na Intervalu zveřejnili, vyplývá, že právě povinnost informovat své zákazníky o možnostech odstoupení od smlouvy a další informační povinnosti byly Achillovou patou mnoha internetových obchodníků. Aby se toto změnilo, aby se i tito obchodníci vyvarovali chyb, které by jim mohly později přinést problémy, bylo cílem zveřejněného článku.
Datum vložení: 3.2.2003 17:06:25
Paní Picková,
Především vám děkuji za obsáhlou odpověď. Jste po dlouhé době na Intervalu jeden z mála autorů, kteří reagují na dotazy a komentáře v diskusi. Vážím si toho.
Pak bych vám chtěl také poděkovat za to, že ačkoli hájíte zájmy spotřebitelů, nechápete to jako boj s podnikateli, nýbrž v prvé řadě jako nutnost podnikatele vzdělávat a šířit mezi nimi osvětu. I to si zaslouží uznání a jestliže jste při tom dokonce nezapoměla ani na podnikatele internetové, zaslouží si to uznání dvojnásob.
Teď ale zpět k tématu. Chápu, že váš článek je užitečný *i* internetovým podnikatelům, nicméně trvám na svém, že je psán obecně pro všechny obchodníky a specifika internetu prakticky vůbec nezohlednil. Aby bylo jasné, co mám na mysli, pár těch hlavních odlišností připomenu:
1) Obchod na internetu probíhá pouze elektronickou formou, v některých případech má dokonce elektronickou formu i samo zboží (i když je to pak většinou klasifikováno spíše jako služba). Elektronická povaha obchodu může způsobovat problémy tam, kde zákon (či jen "právní" zvyklosti) vyžadují papírové dokumenty, podpisy, apod.
2) Elektronickou podobu má i nabídka zveřejněná na webu. Tím pádem je velmi obtížené průkazně zdokumentovat, že tehdy a tehdy vypadala tak a tak. Zde mohou být na podnikatele kladeny značné nároky (možná až nesplnitelné), bude-li to on, kdo ponese důkazní břemeno ve věci prokazování přesného znění jeho webové nabídky např. před rokem a půl.
3) Internet má globální dosah a i v případě, že podnikatel má svůj elektronický obchod pouze v češtině, často dostává objednávky ze zahraničí. U vícejazyčných obchodů je pak často z ciziny většina objednávek. Zde vzniká několik kombinací a není jasné, na které z nich se zákon vlastně vztahuje:
a) prodej cizinci do tuzemska, zboží pak republiku opustí,
b) prodej cizinci do tuzemska, zboží zůstane v ČR,
c) prodej občanovi ČR do zahraničí,
d) prodej cizinci do zahraničí.
Ve skutečnosti to ani tak specifikum Internetu není, neboť podobné problémy má jistě každý prodavač suvenýrů na Karlově mostě, jenže v případě Internetu se to týká prakticky všech obchodníků a všechny to tedy určitě zajímá.
4) Na předešlý bod navazuje již asi mnohem obtížnější otázka jurisdikce, tj. podle práva které země se bude záruka řešit, liší-li se země obchodníka od země prodeje (mimochodem, která toje?) a to vše od státní příslušnosti kupujícího.
V souvislosti s tím bych připoměl, že i samo fyzické umístění elektronického obchodu může být nejisté a obtížně prokazatelné. Co když český podnikatel provozuje elektronický obchod na serveru fyzicky umístěném v USA a zboží dodává (bez toho, že by se ho vůbec dotkl, nebo ho alespoň viděl) přímo ze skladu výrobce v Indonézii?
Podobná situace opět může vzniknout i při normálním, kamenném obchodování, ale zatímco tam bude dosti výjimečná, na Internetu je celkem běžná. V reálném světě se však nemůže stát, že by se nevědělo, kde (v jaké zemi) se prodej uskutečnil (mám na mysli zemi, ve které se nacházel kupující v okamžiku prodeje). Na Internetu se toto naopak neví nikdy (pokud se to nedokáže svědecky).
Vím, že nekladu jednoduché otázky, nicméně jsem chtěl alespoň naznačit, co jsem myslel oněmi internetovými specifiky. Nechť to slouží i jako vzkaz redakci Intervalu, že obecných právních aj. rad podnikatelům jsou plné časopisy a příručky a vydávat je tedy ještě v magazínu pro tvůrce webu, je poněkud nadbytečné. Naopak, specifikám internetového podnikání se dosud nevěnuje nikdo a obecné informační zdroje pro podnikatele s tím těžko někdy začnou. Právě to je úkolem Intervalu a podobných magazínů.
Děkuji!
Datum vložení: 5.2.2003 7:54:34
Marku, omlouvam se, ale myslim, ze to, co zde uvadis, davno presahuje ramec clanku. To je spise namet na knihu, vzhledem ke slozitosti dane problematiky. :o) Resp. na nekolik dalsich prispevku. Tedy dekujeme za namety - o necem se jiz clanky pripravuji.