Vláda versus elektronický obchod

Vláda České republiky počátkem roku schválila Zelenou knihu o elektronickém obchodu. Pokud jste podlehli klamu, že právě začíná nová, státem podporovaná éra virtuálního obchodování, vraťte se zpátky na zem. Dokument, který vznikal dlouhé dva roky, je totiž spíše analýzou stavu e-komerce v Čechách.

Co je to ta Zelená kniha?

Vypracováním Zelené knihy o elektronickém obchodu (ZK EO) byl vládou pověřen Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS) podle usnesení č. 56 12. ledna 2000. Veškeré úsilí vyvrcholilo letos tři dny před oslavou dvouletého výročí zadání. Vláda totiž 9. ledna 2002 akceptovala dokument, předložený k projednání ministrem a vedoucím Úřadu vlády Karlem Březinou. Zelená kniha, dlouhodobě připomínkovaná experty a akademiky, je po zásazích různých lidí s různými přístupy k problematice neobvykle pestrá. Přináší v podstatě jen konstatování stavu, předpoklady, očekávání. Z nich pak samozřejmě vyplývají mnohé otázky.

Proklamovaná dlouhodobá veřejná diskuse k tématu se v podstatě nekonala, zřejmě zvítězily politické ambice a doporučené termíny. Pokud deklamovaným cílem dokumentu byla formulace problémů na jedné straně a podnět k urychlení e-komerce v ČR na straně druhé, myslím že se povedlo hlavně to první. Zelenou knihu si můžete stáhnou zde, nebo ji najdete na webu ÚVIS (uvis.cz). Kniha má 47 stran a sestává ze tří částí: popisu stavu e-komerce v ČR, analýzy souvisejících právních předpisů plus studie o elektronickém obchodování v malých a středních podnicích. Hlavní „materiál“ má 7 základních částí, které kopírují možné využití principů elektronického obchodu ve sféře podnikání a veřejné správy.

Sedmkrát o e-komerci

1. Legislativa

Co vyplývá z analýzy v ZK EO:
Elektronické dokumenty nelze zatím považovat z právního hlediska za validní a to jak v soukromé, tak i veřejné sféře. Nejsou stanoveny principy e-publikace důležitých dokumentů státní správy. Neexistují záruky nakládání s elektronickými dokumenty z hlediska bezpečnosti. Chybí záruky elektronického obchodu ve vztahu k zákazníkovi (distanční prodej B2C).

Co říkají zkušenosti (poznatky ze života):
Jak asi znáte z praxe, prováděcí šiml často pokulhává za povozem legislativy Typickým příkladem je schválený, ale dosud nerealizovaný elektronický podpis. Pokud tento případ vezmeme jako možné měřítko budoucích aktivit, na stát se v e-komerci moc nespoléhejme. Dosud se totiž ministerstva nedokáží domluvit nejen s občanem, ale ani mezi sebou. Takže do každého lejstra stále vyplňujeme své nacionále a už ani nedoufáme, že se to změní. Po předchozích zkušenostech je navíc zcela zřejmé, že každá vládní iniciativa musí být zvážena na miskách politických ambicí. Takže ad absurdum: když se to nebude nové povolební koalici hodit do krámu, elektronická výměna dat se státem nebude.

V další části odstavce Legislativa se ZK zabývá podnikatelským prostředím e-komerce. Plně se ztotožňuji s větou, že „elektronický obchod musí umožňovat legislativní prostředí na stejné úrovni a s obdobnými regulacemi, jako je tomu v případě obchodu vůbec“. Menším e-shopům přinese nová legislativa určitě potíže (např. povinnost vrátit peníze do 14 dnů), ale to se přece týká také hokynářů v kamenných krámech, ne?

2. Elektronická komunikace s veřejnou správou

Co vyplývá z analýzy:
Je nutné umožnit širokým vrstvám kvalitní a levný přístup k internetu. IT příslušných institucí je nutno průběžně inovovat, aby byla zajištěna bezpečnost a chod systému 24/365. Podmínkou je autentizace dokladů/zpráv. Rozvoj internetové gramotnosti na úřadech. Ochrana a bezpečnost systémů se musí zlepšit.

Co říkají zkušenosti:
Spočítal už někdo, kolik milionů nás bude stát internetová gramotnost na úřadech? Obávám se, že poroste přímo úměrně se stále se rodícími úřady, ale i výbory, podvýbory a komisemi. Ti všichni budou chtít a muset být „IN“. Doufám aspoň, že k řešení inovace a zabezpečení IT na úřadech využijí jejich pracovníci prostředky e-komerce, abychom mohli on-line posoudit jejich transparentnost, adekvátnost a výhodnost. Myslím, že legislativně stanovená povinnost realizovat státní nákupy prostřednictvím veřejného tržiště by byla nejlepší motivací a příkladem zároveň. Až na dva pilotní projekty (platba daně z motorových vozidel a elektronické celní řízení) je e-government nahý. Píše se březen 2002, což je skoro dva roky po schválení Zákona 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu.

3. Telekomunikační a logistická infrastruktura

Co vyplývá z analýzy:
Odbourání všech bariér na trhu telekomunikací. Umožnit volbu operátora.

Co říkají zkušenosti:
Jako červená nit se Zelenou knihou proplétá strašidlo telekomunikačního monopolu, který podle autorů vznikl „z důvodů historického dominantního postavení hlavního národního telekomunikačního operátora a z důvodů vysokých investic a časové náročnosti budování komunikačních infrastruktur ostatních operátorů“. Tady se asi shodneme všichni: bez rozumné výše poplatků za internetové připojení se nelze nějak razantně pohnout z místa.

4. Bezpečnost a ochrana spotřebitele

Co vyplývá z analýzy:
Zajistit důvěrnost a privátnost elektronického obchodu. Musí být definována ochrana spotřebitele v procesu e-komerce, ochrana duševního vlastnictví. Rozvoj ověřování důvěryhodnosti podnikatelských subjektů (značky kvality), sdružení a asociace, kodexy chování.

Co říkají zkušenosti:
Kromě technických aspektů (zajištění autentizace, integrity, důvěrnosti a nevratnosti přenosu) spadá do této kategorie také ochrana spotřebitele při elektronickém nákupu. Zatímco v první oblasti (bezpečnost transakcí) se čeká na osud elektronického podpisu a zákona o platebním styku (řeší převody peněžních prostředků, elektronické platební prostředky a platební systémy), v druhém segmentu je po přijetí nového Občanského zákoníku a Zákona o ochraně osobních údajů takřka vymalováno. Obě právní normy s možností distančního prodeje (obchodu na dálku) počítají. Tato oblast se zdá být pro českého občana, zvyklého do každé „ponížené žádosti“ psát rodné číslo a zboží si objednávat na dobírku, zatím okrajová. Zdůrazňuji slovíčko zatím.

5. Podnikatelské prostředí

Co vyplývá z analýzy:
Naplánovat rozvoj vzdělávání, osvětu, vysvětlování výhod e-komerce. Definování základních zákonů a pravidel – a to nejen pro prodejce a zákazníka, ale i prostředníků prodeje. Zvýšení důvěry k elektronickému obchodu. Vytvoření organizačních a technologických předpokladů pro zavádění e-byznysu. Definice motivačních programů pro zavádění e-komerce.

Co říkají zkušenosti:
Černá díra. Z řady výzkumů vyplývá, že největší překážkou rozvoje e-komerce v podnikatelské sféře je neznalost technologií a jejich možností, včetně využití internetu. Například 38 % podnikatelů nejeví v této chvíli zájem o e-bankovnictví a až 57 % o e-podpis (viz výzkum eBusiness Roadshow na dema.praha.cz; tato studie tvoří také přílohu ZK EO). Chybí osvěta, motivace, hmatatelné výhody. Vždyť podnik funguje i v případě, že si účetní dopřeje „výlet do banky“. Byrokracie na straně státu se tím zřejmě taky nezmírní, daňové přiznání bude mít za pár let zas o pár stránek více.

6. Vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů

Co vyplývá z analýzy:
Je potřebný dostatek informací/znalostí o e-komerce a jeho efektivních aplikacích, dovednost k jejich zvládnutí (včetně jazykových). Musí být snadno dostupné aplikace e-komerce včetně e-vzdělávání. Iniciovat rozvoj veřejně přístupných tréninkových, konzultačních a informačních služeb. Předpokladem je také dostatečně vysoká úroveň vzdělání obecně, investice do výzkumu a vývoje.

Co říkají zkušenosti:
Zelená kniha vyzývá k podpoře e-vzdělávání a přenosu informací o možnostech e-komerce do procesu vzdělávání obecně. Na druhé straně ovšem ignoruje fakt, že je třeba od základů změnit myšlení populace, tedy že největší změny je nutné nejprve iniciovat v samotném procesu vzdělávání.

7. Modelové přístupy do EU

Co vyplývá z analýzy:
Je třeba se inspirovat přístupem EU na úrovni legislativy, ochrany spotřebitele, e-governmentu.

Co říkají zkušenosti:
Je dobře, že se v této oblasti inspirujeme západní Evropou. Pokud tomu tak nebude hrozí, že do EU nakonec vstoupíme, ale nebudeme umět komunikovat jejich prostředky.

A co bude dál?

Podle tiskového sdělení, vydaného Úřadem pro veřejné informační systémy (ÚVIS) den po schválení Zelené knihy, bude postup následující: Vládní usnesení ukládají úřadu vypracovat další zásadní strategický dokument, Bílou knihu o elektronickém obchodu. Cílem Bílé knihy o elektronickém obchodu je podle sdělení: „odstranit identifikované bariéry (uvedené v ZK EO) a specifikovat postupy, kterými lze dosáhnout nejen harmonického rozvoje elektronického obchodu, ale i jeho rovnocenných a bezpečných dílčích forem na jednotném trhu Evropské unie“.