Typografické minimum – jednotky a míry

6. února 2002

•

Při sestavování programu pro seriál „Typografického minima“ jsem snad stokrát měnil úvodní kapitolu. Nakonec jsem se rozhodl začít měrným systémem. Tento seriál by neměl nahradit odborné vzdělání, které poskytují grafické školy, ale poskytnout základní pohled na problematiku práce s písmem.

Doba předpočítačová

Klasická typografie neměla dlouho jednotný měrný systém — ostatně lidé dříve měli různé míry snad v každé zemi. Míry v typografii určovali tvůrci písem (písmolijci), a protože neměli míru společnou, neměli dřívější typografové možnost snadno kombinovat písma od několika dodavatelů. První pokus o stanovení jednotné míry v typografii nastal roku 1737, kdy se Pierre Simon Fournier rozhodl, že v rozměrech udělá konečně pořádek.

Nebudu vás zbytečně mást popisem Fournierova měrného systému, protože se nakonec neudržel. Ovšem od Fourniera pochází slovní pojmenování velikostí písem, které především staří praktici používají ještě nyní. do obecného jazyka přešlo označení petit (8 bodů), které se přeneseně používá pro písmo malého stupně. Po Fournierovi se o sjednocení typografických měr pokoušeli i další typografové, ale nejvíce se rozšířily dva systémy: Didotův (francouzský) a anglo-sasský.

François Ambroise Didot byl francouzský typograf, který zdokonalil Fournierův měrný systém. Základní jednotkou určil typografický bod, který se přesně 2 660krát vejde do jednoho metru. Vyšší jednotkou pak určil cicero, které obsahovalo 12 bodů. Jeden Didotův typografický bod tedy měří 0,375 9 mm. Didotův měrný systém se rozšířil po celé kontinentální Evropě, a dokonce se stal normou v zemích východního bloku.

Anglo-sasský měrný systém vychází z anglické stopy, tu tvoří 12 palců (inch) a každý palec obsahuje 6 pica [pajka]. Pajka se dál dělí na 12 pointů, neboli anglo-sasských typografických bodů. Stejným způsobem bychom přes palce a čárky odvodili Didotův bod od stopy francouzské. Anglo-sasský typografický bod měří 0,352 6 mm.

Americký systém nevycházel zcela beze zbytku, a tak se do jednoho palce vměstnalo 72,27 pointů. Jistě uznáte, že to je počet poněkud podivný. Přestože typografické systémy bez problémů přežily nástup metru, s příchodem počítačů se zase začaly proměňovat.

Adobe a PostScript

Když firma Adobe vyvíjela PostScript, rozhodla se typografickou míru ještě jednou upravit, a to tak, že určila, že jeden palec bude namísto 72,27 rovných 72 pointů. Pointy, které používáte na svém počítači, mají tedy 0,352 7 mm.

V počátcích počítačů, kdy obrazovky měly pouze 72 dpi (obrazových bodů na palec), shodoval se point s pixelem (obrazovým bodem). Jednoduchou trojčlenkou ale dojdeme k tomu, že dnes už tato úměra neplatí; současné monitory zobrazují průměrně 120 až 150 dpi.

HTML

Když se v HTML objevil tag <font>, mohli jste začít používat různé stupně písem i na webu. Ovšem HTML nezná přesné míry a zavedení značky <font> bylo krokem stranou — však už ji v posledních normách jazyka nenajdete. HTML používá míry poměrové. Využívá k tomu implicitního nastavení prohlížeče, a proto stupně 1 až 7, které značka <font> využívala, nebylo možné zcela důsledně převést na absolutní rozměr. Podobný problém, z hlediska typografie zcela fatální, mají i značky <small>, <big> a <hn>. HTML samo o sobě takřka žádné možnosti pro typografii neposkytuje.

Kaskádové styly

Zásadní průlom do typografických měr na webu přinesly až kaskádové styly — Cascading Style Sheet. Kaskádové styly nejen, že uvedly na web point (pt) a pica (1 pc = 12 pt) a palec (1 in = 6 pc), ale můžete si zcela svobodně vybrat i míry metrické: milimetr (mm) či centimetr (1 cm = 10 mm; 1 in = 2,54 cm).

Ovšem kaskádové styly jdou ještě dál a zavádějí míry poměrné: obrazový bod (pixel, px), jehož reálná velikost se mění s rozlišením a úhlopříčkou obrazovky; čtverčíky (em), které odpovídají aktuální výšce písma; a půlčtverčíky (1 ex = ½ em), které jsou polovinou výšky písma. A hovoříme-li o poměrných velikostech, kaskádové styly samozřejmě podporují i procenta (%), přičemž týká-li se rozměru písma, pak platí, že 100 % = 1 em.

I kaskádové styly zůstávají věrné sedmi velikostním stupňům, jak je známe z HTML, a tak se i nadále můžeme omezit na udávání velikostí písma prostřednictvím slov (nejmenší) xx-small, x-small, small, medium, large, x-large, xx-large (největší) a vůči aktuální výšce písma můžeme zvětšovat a zmenšovat za použití slov larger a smaller.

Příště se podíváme na základní typografickou terminologii, pak se naučíme rozeznávat písma a v dalších dílech si řekneme něco o znakových sadách, pravidlech sazby, úpravách textu, a když vás to neomrzí, můžeme plynule navázat zásadami kompozice, teorií barev, tvorbou grafického stylu atd.