Johanka: Bohapustý žert

„Co je to za blbej nápad?“, reaguje Drahomíra „Johanka“ Doležalová na žádost o poskytnutí rozhovoru. Vybrat to nejlepší z našeho povídání je nadlidský úkol. Ostatně si vyberte sami: „vzrušuje mě pivo“, „jako žena se necítím“, „na MatFyzu si nohy holit nemusím“, „lidi, kteří nejsou z Atlasu, odmítám“, „chlapi ty děti prostě neporodí“, „pořádně vlastně nic neumim“ a „Nobelovku dostanu za literaturu“.

Co jsi studovala?

MatFyz, informatika, formální a aplikovaná lingvistika. Studuju ale pořád, tak za dva měsíce skončím (diplomka je teď moje holka) a poté budu pokračovat na postgraduálu.

Jak ses dostala k práci korektorky v Rootu?

Vnutila jsem se tam.

Potom jsi tři roky korigovala články v Rootu a…?

…a pak se kluci zeptali, jestli nevím o někom, kdo by dělal editora. Řekla jsem si: „Přece to nedáme nějaké cizí havěti.“

Kdy tě za tu odvedenou práci jmenují šéfredaktorem?

Co se týče obsahu, tak už teď efektivně rozhoduju o všem, takže k tomu není žádný důvod. Michal je šéfredaktorem z historických důvodů a také proto, aby se měl jak podepisovat, když píše do konkurenčních časopisů.

Jak vypadá tvůj všední/nevšední den?

Ráno vstanu, strkám zprávičky,
jedu do práce, strkám zprávičky,
pracuju, přitom strkám zprávičky,
večer se rvu s CZFree a strkám zprávičky.

Přes víkend a ve svátek to samý, jen bez té cesty do práce. (Alespoň jeden zaměstnavatel ctí pracovní dobu.) Mezi tím lidi posílají články, já je upravím, přečeštím, přeHTMLím, nascheduluju a strčím na web. Další lidi napíšou, že to jsou sračky, další hromada tam najde překlepy a občas mi někdo vynadá, že Root nemá úroveň. No proste masochismus, ale za ten půlrok, co to dělám, jsem se celkem zocelila.

Docela nevděčná práce.

To jo. Ale jde to dělat na dálku a můžu si to rozumně rozvrhnout. Ideální práce pro mě je „nemuset ráno vstávat a nemuset zvedat nic těžkého“, což práce pro Root splňuje.

Hlavním důvodem přijetí toho místa bylo (to vás asi překvapí), že chci mít někdy v rozumné době (až na to přítele ukecám) dítě a tohle je asi jedna z mála prací, co se při tom dá dělat (nemyslím při oplodňování, ale na mateřské). Ale samozřejmě nevím, jak to všechno dopadne.

Pracuješ v Rootu na plný úvazek?

Ne. Root je pouze jedním z mnoha. Časově tak na půl plného úvazku, peněžně o trochu míň. Stejně vypadá můj job na MFF. Takže moje cca tři zaměstnání dají dohromady tak nějak podprůměrnej plat. Ale nestěžuju si, mám co jíst a hlavně mě to baví.

Takže Root je jen taková bokovka. Co je tím hlavním, co tě živí?

Hlavní poměr (pracovní) mám na MatFyzu, kde na půl úvazku dělám poskoka správce sítě. K tomu tam ještě něco vyučuju, ale to bývá jen dohoda na jeden semestr. Když jó nemám co dělat, píšu články do různých neinternetových časopisů nebo zaskakuju za všelijaké editory a korektory a jiné lidi z iInfa, co jsou zrovna na dovolené. To abych se náhodou nenudila.

Budoucnost?

Výzkum, lingvistika. Tu bych chtěla dělat i dál, děsně mě baví. Pokud možno bych ráda na škole zůstala navždy, alespoň jednou nohou. Oběma ne, to bych umřela hlady a měla bych pocit, že nedělám nic užitečného (tím myslím, co by ocenili normální lidi). Nevím ale, jestli si mě tam budou chtít nechat. Záleží na tom, jak moc rychle budu sbírat tituly. (A jak to zvládnu paralelně s těmi dětmi, že.)

Kariéru si tedy budovat nehodláš?

Nechci být na ničem závislá. U všech svých zaměstnavatelů můžu z hodiny na hodinu říct, že odcházím a nepoloží mě to. Být svojí paní je bezva. Jak si člověk začne někde budovat kariéru, je tohle v háji.

Cítíš se pořád ještě jako žena v práci mezi samými muži?

Když trávíš pracovní dobu pod stolem se šroubovákem, tak se jako žena nemůžu ani obléct. Pivo mě vzrušuje víc než kabelky, ale asi jsem taková byla odmala. MatFyz má tu výhodu, že se ženská nemusí malovat, šněrovat do nějakýho tvarovacího prádla. Ani si nemusí holit nohy, a přesto na ní chlapi letí. Někdy až moc.

Pořád musím lidem vysvětlovat, že nejsem žádný sektář s plápolající pochodní. Je mi úplně jedno, co kdo používá za operační systém. Podle mě je úplná kravina cpát BFUčkům násilím Linux, když to klikací prostředí vypadá všude stejně. Mám ráda svoji příkazovou řádku, protože se v ní dobře pracuje, ale nikomu to nenutím, protože je mi jasné, že lidé mají jiné priority. Operační systém, zasíťováni, zabezpečení, to je pro mě prostředek, ne cíl. Baví mě to dělat, když vidím, že to má nějaký výsledek, ale jen tak se v tom rochňat pro radost, to ne. V tom se asi liším od chlapů, ti se pořád v něčem takovém hrabou.

Jenom z tvého vyjadřování mi nepřipadáš jako pouhá intelektuálka od PC z MatFyzu.

Nejsem ortodoxně technická. Spojuju humanitní a exaktní vědy právě v lingvistice.

Pracuješ, učíš, studuješ na MatFyzu, píšeš ryze technické články, hrabeš se v sítích a compech. Neříkej, že to byl tvůj dětský sen.

MatFyzákem se člověk nestane, matfyzákem se narodí. Ale maminka pořád říká, že tu Nobelovku nedostanu za matiku, ale za literaturu, tak se necháme překvapit.

Holky přece odmala sní o princi, co je políbí. Později o klukovi, co je bude vodit za ručičku. Potom o… To ale zřejmě není tvůj případ.

No, asi deset let jsem byla zamilovaná do svého spolužáka. Když nám bylo dvacet, tak mi řekl, že je teplej (to už jsem do něj naštěstí zamilovaná nebyla). No a od puberty mě začaly brát takové ty matfyzácké typy. Maminka tenkrát říkávala: „Ona si jednou z toho MatFyzu přivede nějakého dementa horšího, než je sama. Ten strčí do pračky housky, až bude chtít strouhanku.“ Naštěstí jsem se dala dohromady s tím nejnormálnějším případem, co na MatFyzu je – svalnatý, sportovně založený, něžný, citlivý. Pravý opak typického matfyzáka. Samozřejmě programátor každým coulem, takže si máme i o čem povídat.

Technické obory ale nejsou zrovna typické pro ženy. Proč jsi se rozhodla zrovna pro MatFyz?

Na MatFyz jsem šla proto, že tam jsou fajn lidi. To byl ten hlavní důvod. Jinak bych se svým univerzálním zaměřením (všechno umím trochu, ale nic pořádně) mohla studovat cokoliv. Ve druháku na gymplu jsem si přečetla text „Matfyzak“ a bylo mi jasné, že patřím sem a nikam jinam.

Nesetkáváš se s mužskými předsudky na tebe jako na ženu, nebo tě všichni berou jako rovnocenného partnera?

Naopak. Jako ženská si můžu dovolit daleko víc než jako chlap. Jako chlap bych musela mít podstatně víc v hlavě, abych dosáhla téhož. Ale to rozhodně neznamená, že bych někde s někým souložila, aby mi dal práci, nebo obecně nějak zneužívala „ženských zbraní“ (viz dříve o tom, že si na matfyzu nemusím holit nohy, kulturně se oblékat, česat a podobně), prostě už jenom fakt, že jsem ženská, mi to v těchhle chlapských oborech strašně zjednodušuje.

S feminismem tedy nesouhlasíš?

Moje přesvědčení je ostře antifeministické. Ženské jsou od výroby k něčemu jinému než chlapi (oni ty děti prostě neporodí). Přijde mi úplně normální, když žena vaří a chlap zase tahá těžký věci, stejně jako to, že každej má nějaký typ práce, který mu vyhovuje, a to, že nejsou ženské v politice, prostě znamená, že je to nebaví, a ne že bychom povinně měli na to vypisovat nějaký místa a podobně (samozřejmě pokud v nějakých zemích zabraňují ženám ve vzdělávání, je to něco jiného, to už se mi nelíbí). Taky mi přijde úplně normální, že chlap dostane za stejnou práci více peněz, však zas té ženské podrží dveře, pustí ji sednout v tramvaji…

No prostě je to rozumně rozdělený od přírody a kdo se snaží tuhle rovnováhu porušovat, je divnej (spíš divná).

Nechtěla by sis zkusit nějakou publicistiku, novinařinu nebo knihařinu? Neskrýváš tak trochu na Rootu svůj psací potenciál?

Já bych hrozně ráda napsala nějakou hlubokomyslnou knížku, ale vážně psát neumím. Všechno obrátím v bohapustý žert. Navíc jsem introvert, nechci na sebe moc upozorňovat, lidem do mě nic není a do toho, co si myslím, taky ne. Proč bych měla psát? Momentálně mě spíš vzrušuje publikování jiného druhu. Takové to vědecké – člověk něco vymyslí, vecpe to na nějakou odbornou konferenci, dostane bodík, pak v tom změní tři věty, pošle to do nějakého časopisu a dostane další bodík, a když jich nasbírá dost, stane se třeba docentem nebo doktorem věd nebo podobnou uznávanou osobností.

Proč hledáš někoho z Atlasu na oběd? Z Centra a Seznamu by to nešlo? (Pozn. aut.: Johanka ke svému podpisu vždy připojuje: „Hledám někoho z Atlasu, kdo mě pozve na oběd.“)

Právě že za peníze Seznamu i Centra jsem už jedla. Při úplně jiných příležitostech a s odstupem asi třech let. Takže už mi zbývá jen Atlas a to je výzva, ne? Potom budu shánět někoho z Googlu. Zatím se mi ale na tu signaturu ozývá spousta lidí, co z Atlasu nejsou, tak je musím stále odmítat.

Nakonec se nemůžu nezeptat – kdo je ten chlápek v pravém horním rohu na Rootu?

Neřeknu.

Proč?

Nesmím.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.