Hříchy pro šíleného korektora – Quo vadis, češtino?

„Panta rhei,“ praví antická moudrost – vše plyne, vše se mění. A nejinak je tomu i s českým jazykem, jehož vývoj je v určitých ohledech natolik rychlý, že ho intenzivně vnímají i mnozí příslušníci mladší generace. V tomto článku se zaměřím na některé důsledky tohoto překotného vývoje a zamyslím se nad tím, jak odolat vlivu určitých negativních trendů, které jsou s ním spojeny.

Řada lidí by současné směřování češtiny označila spíše jako úpadek než jako vývoj. Mnozí hořekují nad tím, že je dnes všechno „o něčem“, případně „o ničem“, a poukazují na rostoucí podíl anglicismů v řeči psané i mluvené. Jiní s nimi zásadně nesouhlasí a jsou přesvědčeni, že vývoji jazyka je nutné nechat volný průběh.

Ačkoli tento článek je svou podstatou téměř odsouzen k větší či menší míře subjektivity, jeho účelem není filosoficky hloubat nad tím, kam ta čeština spěje, ale především poukázat na některé jevy, jež jsou dnes v češtině patrné – zvláště na ty, o jejichž přínosu, jak by řekl klasik, dalo by se s úspěchem pochybovat.

Konkrétně se zaměříme na čtyři oblasti:

1. Nadměrné používání anglicismů tam, kde to není nutné.
2. Používání nicneříkajících frází a klišé.
3. Módní vlna nesprávně utvořených výrazů.
4. Problémy se stupňováním – „supersuperlativy“ a dvojité stupňování.

1. Edukujeme benefity baby-sittingu

Vliv angličtiny na soudobou češtinu je nepopiratelný, v mnoha směrech neškodný, a někdy dokonce prospěšný. V řadě oborů jde vývoj tak rychle dopředu, že zkrátka není technicky možné, aby česká terminologie tomuto zběsilému tempu stačila. Přejímají se tedy termíny anglické – je to pohodlné, praktické a zpravidla to nikoho neuráží.

V mnoha případech však zacházíme ještě dál. Nejenže angličtinou vyplňujeme mezery v české terminologii, ale z nepochopitelných důvodů nahrazujeme počeštěnými anglickými výrazy i zcela plnohodnotné české protějšky.

Nedávno jsem se v jednom informačním materiálu setkal se zajímavým obratem – „edukovat benefity„. Přestože nejsem odborník na angličtinu, domnívám se, že by poměrně přesný český překlad mohl znít „seznamovat s výhodami“. „Edukování“ a „benefity“ jsme si vůbec oblíbili – proč jsme zanevřeli na „vzdělávání“ a „výhody“ či „odměny“, to je učiněnou záhadou.

V jiném textu, propagujícím jistou akci pro rodiny s dětmi, se objevila informace, že je zajištěn i „baby-sitting„. Nevím, zda si děti takový „baby-sitting“ užijí více než obyčejné „hlídání“, ale autoři zmíněného textu o tom zřejmě byli pevně přesvědčeni.

Rozhodně si nemyslím, že by žádoucím přístupem byl zarytý jazykový purismus odmítající veškerá slova, která nemají prokazatelně český původ. Zároveň jsem ale přesvědčen, že nadměrné (a především zbytečné) používání cizích výrazů může výrazně snížit čtivost a srozumitelnost textu.

2. Nezbytná klišé – bez komplexní realizace to nepůjde

Zajímavým fenoménem poslední doby je inflace šablonovitých vyjádření, která jsou v lehkých obměnách k nalezení na stovkách webů nejrůznějšího zaměření. Když to trochu přeženu, málokterý výrobce bazénů vám nabídne, že vám postaví bazén – místo toho vám zajistí „komplexní realizaci projektů v oblasti konstrukce bazénů„.

Velmi populární také je, aby každá firma měla svou vlastní „filosofii„. Co na tom, že ani jeden z významů tohoto slova naznačenému použití příliš neodpovídá a že při troše dobré vůle by bylo možné najít řadu mnohem přiléhavějších výrazů – filosofie zkrátka „frčí“ a všichni ji chtějí mít.

Někdy to trochu působí tak, že autoři textů pořádně nevědí, co vlastně chtějí říct. Nebo to vědí, a nevědí jak. A tak sáhnou po „osvědčené“ šabloně, kterou podle svého mínění nic nezkazí. Bohužel je potom často výsledkem text, který se sice tváří jako profesionální prezentace služeb nebo produktů, ale ve skutečnosti se jedná o nicneříkající sterilní sdělení, které nezaujme, o ničem podstatném neinformuje a už vůbec nepodnítí k akci.

První krok k úspěchu při tvorbě textu by tedy snad šel definovat takto: Zapomeňte na své profesionální ego. Ujasněte si, co chcete říct a komu to chcete říct. Potom bez zbytečných „kudrlinek“ a vycpávek pište jasně a stručně tak, aby vám druzí rozuměli.

3. Módní slova aneb spolupodílíme se na zdokladování

Z množiny nepříliš šťastných obratů soudobé češtiny se snad největší popularitě už řadu let těší výraz „spolupodílet se„. Spolupodílíme se na inovacích, na návrhu řešení, na investování i na mezinárodních akcích a projektech.

Vzhledem k významu slovesa „podílet se“ je ale složka „spolu-“ nadbytečná – podílet se můžeme pouze s dalšími účastníky, a není tedy nutné pomocí „spolu-“ zdůrazňovat, že na to opravdu nejsme sami. Ve všech případech by tak bylo možné použít staré dobré „podílet se“.

Dalším zajímavým jevem je používání slova „dokladovat„, případně jeho dokonavé varianty „zdokladovat„. Těžko říct, kde se tato slova v našem slovníku vzala. Každopádně už v roce 1994 se paní Naďa Svozilová o slově „zdokladovat“ zmiňovala ve svém jazykovém sloupku v Lidových novinách. Nejedná se tedy o žádnou novinku, dokonce už bychom mohli mluvit o jazykovém evergreenu.

Nic to ale nemění na tom, že sloveso „dokladovat“, zřejmě produkt prazvláštního žargonu zvaného „úřední čeština“, nemá z jazykotvorného hlediska opodstatnění. Ve spisovné češtině existuje sehraná dvojice „doložit“ a „dokládat“, která pro naše potřeby bohatě postačí.

Není samozřejmě jednoduché vyhnout se všem slovům, která z hlediska češtiny nejsou úplně v pořádku, tím spíš, pokud je každou chvíli slyšíme či vidíme napsané. Dobrým způsobem může být konzultace s Pravidly českého pravopisu nebo Slovníkem spisovné češtiny – jestliže tam příslušné slovo není, může to být první signál, že s ním možná není něco v pořádku.

4. Díky nejoptimálnějšímu řešení budou následky méně katastrofičtější

Jedním z nejrozšířenějších „prohřešků“ proti správnému stupňování je porušování zásady, že je nesprávné stupňovat adjektiva, která sama o sobě vyjadřují absolutnost. Běžně se tak setkáváme s jevy, které jsou „nejdokonalejší„, „nejoptimálnější„, „nejhlavnější„, „nejšpičkovější„, a dokonce i „nejabsolutnější„.

Velký vliv má v tomto směru zřejmě oblast publicistiky, pro kterou je typická snaha dodat formulacím na významu a působivosti použitím co možná nejsilnějších vyjádření. Proto se zesiluje i to, co už ve své podstatě zesílit nelze. V každém případě je ale užitečné zaměřit se na to, aby síla slov byla zároveň podepřena silou argumentů – „supersuperlativy“ pak ani nejsou zapotřebí.

Další relativně častou chybou je používání tzv. „dvojitého stupňování“. V praxi to vypadá tak, že mluvíme například o „méně katastrofičtějších následcích“ nebo o „více propracovanějším řešení„. Přitom právě použití slov „více“ či „méně“ už samo o sobě vyjadřuje míru, a není tedy nutné stupňovat i následné adjektivum. Správně tedy mluvíme o „méně katastrofických následcích“ a „propracovanějším“, či případně „více propracovaném řešení“.

Souhrn

Cílem článku bylo poukázat na některé negativní jevy, které souvisí s vývojem češtiny. Někdy je příčinou vliv cizích jazyků, jindy to, že je naše běžné dorozumívání vystaveno působení úředního a publicistického stylu.

V některých případech se jedná o fenomény poslední doby (např. přemíra zbytečných anglicismů), jindy jsou to jevy, které se nás věrně drží už dlouhou řadu let (např. problémy se stupňováním). Přesto si myslím, že českému jazyku všeobecný úpadek nehrozí a že přirozený vývoj češtiny bude při troše snahy jazykovědců i nás ostatních jen ku prospěchu.

Použitá literatura

Svozilová, N.: Jak dnes píšeme/mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině. Nakladatelství H & H Vyšehradská, s. r. o., 2003

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.