Hříchy pro šíleného korektora – píšeme nejen v češtině, ale také správně česky

Věřím, že v povídání o češtině a jejích záludnostech si rádi najdete něco zajímavého, a tak jsem tu s dalším článkem, opět na téma stylistiky. Jaká varování nás čekají tentokrát?

Nejprve jedno cizí slovíčko

Mezi poměrně běžné chyby patří rovněž pleonasmy. Tento termín vám možná nebude zcela neznámý. Jedná se o zbytečné hromadění synonym, opakování téhož. Mnohdy vychází z nepochopení pravého či plného významu slov. Příkladem jsou spojení jako „hlavní protagonista“, „hospitalizovat v nemocnici“ nebo „modrý blankyt“. Proč jsou tato spojení špatně?

Inu, protagonista je definován jako „vedoucí osobnost, představitel hlavní role“, takže už sama definice slova obsahuje myšlenku někoho hlavního. Spojením „hlavní protagonista“ vlastně říkáme „hlavní hlavní osoba“. Taktéž slovo hospitalizovat znamená „umístit v nemocnici“. Netřeba tedy slovo „nemocnice“ opakovat. Jistě teď již dokážete sami říci, proč za pleonasmus označujeme spojení „modrý blankyt“.

Nejedná se však vždy o případy, kdy jedno slovo již obsahuje myšlenku, kterou pak přesto pisatel vypíše zvlášť. S roztomilou větou jsem se setkal v jednom článku: „Ceny energií neustále rostou vzhůru.“ Slovo „vzhůru“ autor patrně přidal, aby nám sdělil, že ceny nerostou dolů… I to je pleonasmus. Zbytečné opakování něčeho, co je jaksi samozřejmé.

Dalším zajímavým příkladem je tato věta:

Přijdu asi tak přibližně v osm.

Snad tam ta myšlenka, že čas příchodu není přesný, nezaznívá dosti jasně. Což třeba:

Přijdu asi tak přibližně plus minus zhruba kolem osmé.

Malý úkol pro vás – zkuste sami přijít na to, jaký pleonasmus se skrývá v anglickém označení bankomatu „ATM machine“. I toto je příklad z mé korektorské praxe.

Trochu nenápadné chyby

A teď si prosím pozorně přečtěte následující větu: „Důvodem vyvrácených stromů je vichřice.“ Možná vám na té větě něco nesedí, ale nedokážete přesně říci, co to je. Odpověď je snadná – tato věta demonstruje problém špatného užívání slova „důvod“. Tento výraz je definován slovníkem jako „to, čím se ospravedlňuje, vysvětluje nebo vyvrací správnost, oprávněnost něčeho“. Všimněte si prosím zejména pasáže „správnost, oprávněnost něčeho“. Takže slovo „důvod“ používáme jen v případech, kdy se jedná o správnost.

Mohu tedy říci, že důvodem pro operaci je špatný zdravotní stav, že důvodem pro napsání tohoto článku je… ehm… (no, do toho se raději pouštět nebudeme), ale rozhodně nelze říci, že důvodem vyvrácených stromů je vichřice. Ta je prosím příčinou vyvrácených stromů.

Co tu máme dále? Pisatelé a mluvčí někdy trochu bez rozmyslu používají synonyma „díky“, „vinou“ a „zásluhou“. Na zpravodajském serveru jedné naší televizní stanice se například objevila tato podivuhodná věta:

Hromadná doprava v Brně zkolabovala díky požáru tramvaje.

Tím vlastně požáru děkujeme za to, že nám zablokoval dopravu ve městě. Troufám si ale tvrdit, že Brňané se na celou záležitost dívali úplně jinak. Jistě by spíše řekli, že doprava zkolabovala vinou požáru tramvaje. Vlastně šaliny, pardon.

Je tedy třeba rozlišit, že slova „díky“ a „zásluhou“ používáme pro popis pozitivního jevu, zatímco slovo „vinou“ pro popis jevu negativního. Pro neutrální případy tu máme slovíčko „kvůli“.

Ovšem pozor – někdy sice mluvíme o negativním projevu, ale ten měl přitom pozitivní důsledky. Vizte tuto větu:

Díky požáru našli vědci stopy střetu s meteoritem.

Stejně jako v první větě z Brna, i zde máme spojení „díky požáru“. Ovšem tady je to již na místě, protože opravdu můžeme být v tomto případě požáru vděční – přinesl něco dobrého.

Jak se všechno dělá samo

Pokud z toho ještě nejste unaveni, podíváme se na další stylistické prohřešky. Už v předchozím článku jsme si povídali o tom, že nadužívání trpného rodu nám odstraňuje z textů hybatele děje. Ale pisatelé k tomu nepoužívají jen trpný rod.

Z různých textů a úředních spisů, dokonce i z reklamních materiálů se zdá, jako by v dnešním světě už nikdo nic nedělal. Jak to? Ono totiž ke všemu samo „dochází“, všechno „je provedeno“ a „vede to“ k něčemu.

Dostanete dopis od banky a v něm nestojí zkrátka „změnili jsme Vám přístupové heslo“, ale „u Vaší osoby došlo ke změně přístupového hesla“. Podle motta „my nic, my muzikanti“. Nedozvíte se, že „výhodu můžete použít bezplatně“, ale že „použití výhody je bezplatné“. Problém není ani tak v tom, že se z vět vytrácí lidský činitel. Jde o to, že taková vyjádření – a to je vlastně sama podstata stylistiky – nejsou pro náš jazyk přirozená.

Ale co, třeba se tento přístup prosadí za chvíli všude. Vždyť je to dobrá metoda, jak se zbavit odpovědnosti. Syn přijde z hospody, náležitě pod parou, a povídá:

„Došlo u mě k vypití dvanácti piv, načež byl spolužákův nos rozbit mou pěstí, což vedlo k jeho převozu do nemocnice.“

„Výborně, jdi si lehnout, Honzíku.“

A je to.

Je toho hodně, viďte? A to mi věřte, že můj archiv zdaleka není vyčerpán. Vypadá to, že jsme si o stylistice nepovídali naposledy…

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.