Hříchy pro šíleného korektora – ještě jednou o stylistice

Tentokrát si budeme naposledy (alespoň v rámci této série) povídat o stylistice. Tedy, povídat… Zkrátka já budu psát a vy budete číst. A taky komentovat.

Zrádné slovíčko „jakýkoli“

Tento výraz označuje namátkovost či libovolnost ve výběru. Tolik slovník. Zatímco málokdo má problémy s definicí tohoto slůvka, často už děláme chyby v jeho zasazení do věty.

Nejprve si připomeňme, že slovo „jakýkoli“ má bratříčka, a to nikoli nepodstatného – je to „kterýkoli“. Oba výrazy znamenají totéž, ale pozor! Používají se v rozdílném kontextu. Zjednodušeně lze říci, že „jakýkoli“ se používá pro výběr vlastností, kvality, zatímco „kterýkoli“ pro výběr z konkrétního souboru prvků.

Nebojte, větu, kterou jste právě přečetli, nechápu ani já. Zkusme to pomocí příkladu. Různé peněžní ústavy a jiné instituce se občas chlubí svým klientům, že všeliké záležitosti můžete projednat na „jakékoli naší pobočce“. Jak jsme si však uvedli, toto slovo odkazuje na výběr vlastností, kvality. Touto větou tedy vlastně říkáme, že si můžete sjednat půjčku (třeba) na pobočce zelené, červené i žluté, na pobočce zděné i dřevěné, malé i velké apod. Což je sice příjemné, ale žel to určitě není to, co chtějí autoři takového textu sdělit.

Samozřejmě zde jde o typickou ukázku výběru z konkrétního souboru prvků. Zkrátka – máme dejme tomu 25 poboček po celé republice a na každé z nich pro vás danou věc sjednáme. Na kterékoli z nich.

Na další problém se slovem „jakýkoli“ upozorňuje Naďa Svozilová ve své knize „Jak dnes píšeme/mluvíme a jak hřešíme proti dobré češtině“ (Nakladatelství H & H Vyšehradská, dotisk 1. vydání, 2003) na straně 20. Potrapte trochu mozkové závity, ať nedělám všechnu práci za vás: Co je špatně na větě „nemám zájem o jakékoli novinky“? Inu? Čeština, na rozdíl například od němčiny, totiž používá dvojí negaci v záporu. My řekneme třeba „nemám žádné auto“ – se dvěma zápory: nemám a žádný. Němci by řekli „mám žádné auto“. Totéž platí u naší věty výše. Správně je samozřejmě formulace „nemám zájem o žádné novinky“. Paní Svozilová vysvětluje, že tendence cpát na místo slova „žádný“ právě „jakýkoli“ je možná výsledkem snahy zdůraznit, že nechci novinky, ať by byly skutečně jakékoli. Ovšem jakmile dáme větu do záporu, zkrátka musíme říci „žádné novinky“, nedá se nic dělat. Nikdy bychom asi neřekli „nemám zájem o každé novinky“. Stejně nesmyslné je to i se slovem „jakýkoli“.

Zase jedno cizí slovíčko

Slyšeli jste už někdy slovo „katachréze“? Není to nemoc ani chemický proces, nýbrž „spojení logicky nespojitelného“. Úplně banálním příkladem je „vysoká nížina“. Takhle nesmyslná slova by asi nikdo z nás nevypustil z úst ani z propisky, ale mnohdy se katachréze objevuje při nepříliš promyšlené snaze o metaforu. Občas se nám možná v hlavě spojí dvě různé metafory a vytvoříme podivuhodný produkt, který ale často – což je zrada – zní na první poslech docela nevinně.

V jednom ze svých nedávných článků jsem na poslední chvíli opravoval chybu, která mé pozornosti nejprve unikla: „Uklouzl na tenkém ledě.“ Pokud vy chybu vidíte na první pohled bez přemýšlení, jste zkrátka lepší než já. Pro ty ostatní: tenkost ledu pochopitelně nemá co dělat s tím, že na něm někdo uklouzne. Jinými slovy, spojil jsem do jedné metafory dvě různé vlastnosti ledu, jež spolu ale nemají žádnou souvislost. Proto výše uvedenou formulaci můžeme označit jako katachrézi. Měl jsem napsat „uklouzl na zrádném ledě“, což jsem myslím nakonec také učinil. Alespoň doufám.

Slyšeli jste už někdy, že určitá událost nebo zážitek byly „bonbónkem na dortu“? Nuže, viděli jste už někdy, že by se na vrchol dortu dával bonbón? A i kdyby ano, v dané metafoře zásadně říkáme „třešnička na dortu“. Jen tak na okraj: Pokud jste slyšeli Miroslava Donutila vyprávět o návštěvě Jiřího Kodeta v Hiltonu v Londýně, možná si vzpomenete, že na vrcholek dortu se může dát i jahůdka…

Nemohu si odpustit, abych nezmínil ještě jednu rozkošnou katachrézičku: „Došlápnout někomu na kobylku.“ Typické spojení nespojitelného: Buď „došlápnout si na někoho“ nebo „dostat se někomu na kobylku“. A jedná se také o typickou ukázku toho, jak taková katachréze nejčastěji vzniká – kombinací dvou variant, jak říci totéž.

Další úskalí

Když už jsme mluvili o těch záporných větách, ještě jedna chyba se v nich často vyskytuje: Stejně jako se v záporné větě mění „jakýkoli“ na „žádný“, mění se též spojka „i“ na „ani“. Takže věta:

Byl mezi námi i Pavel

…se mění na…

Nebyl mezi námi ani Pavel.

Tato chyba se často objevuje u vět, kde přísudek v záporném tvaru je od spojky „i“ hodně vzdálen a chyba se pak snáze přehlédne. Chceme-li se však kulturně (a hlavně správně) vyjadřovat, musíme být v tomto ohledu důslední.

Co byste řekli na větu: „Můj zdravotní stav je mi jedno“? Je nasnadě, jak takový lapsus vznikne: Je to snaha zkráceně říci, že „je mi jedno, v jakém jsem zdravotním stavu“. Autor si možná myslí, že když lze napsat „je mi TO jedno“ nebo „je mi VŠECHNO jedno“, může za zájmena to a všechno dosadit jakékoli podstatné jméno.

Tak tomu ovšem není. V daném případě by bylo asi nejlepší variantou „na mém zdravotním stavu mi nezáleží/nesejde“.

Málokterému stylistickému prohřešku je tak často spíláno (a přesto jej lze neustále slýchat), jako je tomu v případě „budeme se soustředit“. Také je vám zvuk nehtu škrábajícího po skle příjemnější než slyšet tento patvar?

I když jde o záležitost notoricky známou, stručně si připomeňme, proč nám tato věta tak vadí. „Soustředit se“ je totiž sloveso v dokonavém vidu, tedy naznačující dokonaný děj. Stejně jako třeba tvar „skočit“ (na rozdíl od „skákat“ – vidu nedokonavého). Nuže, přišlo by nám na mysl říci něco takového jako „budu skočit“? Správně je samozřejmě „budu skákat“. Dokonavý vid totiž rozhodně při tvorbě budoucího času nespojujeme s tvary slovesa „být“. Pokud se nemá jednat o opakovaný děj, budoucí tvar vytvoříme jednoduše takto: „Skočím.“

A stejně je potřeba postupovat u slovesa „soustředit se“. V nedokonavém vidu je to „soustřeďovat se“, tedy budoucí čas nezbytně musí být „budeme se soustřeďovat„. A pokud se nejedná o dlouhodobější proces, pak zkrátka „soustředíme se“. Pokud byste měli problémy se v tom zorientovat, může vám možná být k ruce ona pomůcka: „Budu se soustředit“ je totéž jako „budu skočit“.

Mezi stylistické problémy patří i jevy, které sice nemůžeme označit přímo za chybu, ale přesto narušují čtivost nebo estetičnost textu, a proto je též radno se jich vyvarovat. Mezi ně můžeme zařadit časté opakování téhož slova, příliš dlouhá souvětí apod. Už jsme o některých takových jevech mluvili v předešlých dílech Šíleného korektora.

Přidáme si k nim dnes ještě jeden: Opakované užití téhož slovního kořene. Co byste tomu řekli, kdybych vám tu napsal, že tvorbou článků, jako je tento, se „podílím na díle ochrany českého jazyka, zatímco někteří, kteří si úrovně svého jazyka nevšímají, to kazí“?

Tak za prvé byste mi asi pověděli, že to není pravda. Ano, to jistě. Ale možná jste si povšimli i jiného problému, který nesouvisí s obsahem věty. Správně, ve větě jsem napsal, že se „podílím na díle a někteří, kteří…“. Další typické příklady jsou dozorce provádějící dozor, žít dobrým životem, nahlédnout na něco z určitého pohledu a tak dále. Možná vám to ani nepřijde jako podstatné, ale věřte mi – ani se to příjemně nečte, ani neposlouchá.

Na závěr si dovolím malou odbočku: Trochu jsem v poslední době porovnával ceny různých jazykových příruček v knihkupectvích. Pravidla českého pravopisu i Stručnou mluvnici českou pořídíte asi za 100 Kč, Slovník spisovné češtiny a kvalitní Slovník cizích slov pak asi za 200 Kč. To není velká investice, co říkáte? A věřte mi, po krátkém seznámení s obsahem těchto knih vám budou dobrými pomocníky – my korektoři bez nich nedáme ani ránu.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.