Hříchy pro šíleného korektora: jak netvořit slova

4. června 2010

V každém jazyce na světě se objevují nová slova. Je to nevyhnutelný a svým způsobem žádoucí proces. Řekneme si, jak netvořit nová slova.

V tomto článku vás nehodlám nudit podrobným rozborem na téma, jakými způsoby nová slova do jazyka pronikají. Námětem bude něco jiného.

Často totiž slýcháme či vídáme – a občas možná i používáme – slova, která nelze ani při nejlepší vůli označit za neologismy. Spíše to jsou zparchantělé výrazy, jež postrádají logiku, poutají na sebe pozornost a rozhodně je lepší je ze své slovní zásoby nadobro vypudit.

Než se ale zamyslíme nad takovými nežádoucími „novotvary“, podíváme se na skupinu slov, k níž se sice slovníky také neznají, ale přesto se nemusíme bát je používat.

Slova, která nemají určený zápis

Určitá slova, pocházející z lidové tvořivosti, se pohodlně uvelebila ve slovní zásobě mnoha lidí, ale bývá problém je napsat. Proč? Nevyskytují se totiž ve slovnících a mnohdy jen z výslovnosti není jasné, jak se vlastně píšou.

Asi víte, že sobectví se někdy lidově označuje za „jáství“. Protože sobečtí a ješitní lidé se starají jen o „já“. Potíže nám ale může způsobit příbuzný výraz „jájínkovství“. Někdo ho totiž vyslovuje s krátkým „i“: jájinkovství. Která varianta je správná?

Podobný problém vzniká také u jiných originálních slovíček. Co třeba ono svérázné označení rozvojových států – banánystán? Zápis, který jsem použil, podporuje správnou výslovnost, s tvrdým „y“, ale logičtější by byl zápis „banánistán“, protože podobné zeměpisné názvy v češtině standardně končí právě na „-istán“. (Dejte si pozor jen na Kyrgyzstán, kde je ypsilon. Ani tam ale není koncovka „-ystán“, pouze základ Kyrgyz a pak koncovka „-stán“.)

O tom, která varianta je u podobných slov správná, mohou s konečnou platností rozhodnout jedině oficiální slovníky. Tyto však podobná „lidová“ slovíčka zpravidla přehlížejí. Takže je to v podstatě na vás. Jen je dobré (pokud chcete být opravdu pečliví) přihlédnout k tomu, která varianta je používanější. Slůvko potom méně praští do očí, když ho napíšete tak jako většina lidí. Prozradím vám, že u jájinkovství/jájínkovství je to zdá se asi tak remíza, u druhého našeho příkladu jasně vítězí varianta „banánistán“.

Malou poznámku: Mezi lidová slovíčka, která nemají jasně danou podobu, nepatří slovo „túrovat“ (motor). Ačkoli se běžně objevují zápisy turovat a tůrovat, tady žádná možnost volby není. Motor totiž přivádíme do vysokých túr neboli otáček. A jakže se objevilo „ú“ uprostřed slova? Inu, výraz je z francouzštiny.

Nepřirozené tvary existujících slov

A teď už se konečně dostáváme ke kategoriím slov, jimž bude asi dobré se úplně vyhýbat, ačkoli je občas slýcháme.

V diskusi k jednomu mému staršímu článku se mě můj kamarád Ríša zeptal (možná si na to pamatujete), jak vytvořit nedokonavý vid od slovesa „nařknout“. Je to snad „nařkávat“? A jak by pak vypadal trpný rod? Jsem opakovaně nařkáván, nařčáván, či dokonce naříkán?

Odpověď je jednoduchá: Zkrátka se vůbec nepokoušejte podobné tvary vytvořit. I když se v některých případech dá určit, který tvar je správně, přesto je to tvar pouze teoretický. Je nelibozvučný, nepoužívaný a strhne veškerou pozornost od myšlenky sám na sebe.

Nedávno jsem podobný teoretický tvar zaslechl ve sportovních zprávách. Komentátor děl: „Postupně se do jejich hry začala vpašovávat nervozita.“ Je to stejný problém jako výše: Pokus vytvořit nedokonavý vid u slovesa, které na to není stavěno. Určitě vám tento tvar nepřijde přirozený, že?

A ještě jeden příklad z televize: Moderátorka se ptala hosta ve svém pořadu: „Jak kloubíte tyto profese?“ Ano, jistě, profese mohu skloubit. Jenže jakmile se zde snažíme vytvořit nedokonavý vid, zní to komicky. Nevím, jak je to u vás, ale ve mně slovo „kloubit“ evokuje spíše chirurgii než co jiného.

Abychom nemluvili jen o videch: Jistě znáte sloveso „předsevzít si“. Na první pohled je patrné, jak slovo vzniklo: Kořennou částí je sloveso „vzít si“. Rozhodně si ale nemyslete, že všechny tvary slova lze vytvořit tak, že budu skloňovat „vzít si“ a před to zkrátka připojím „předse-„. Vznikaly by pak věty jako: „To si rád předsevezmu.“ „Jak často sis takové věci předsebral“? A podobně. Nevěřím, že se komukoli z vás něco takového líbí. V těchto případech jednoduše skloňujte spojení „dát si jako předsevzetí“.

Hloupě použité předpony

Spousta lidí se snaží zjednodušit si vyjadřování tím, že vytvářejí pozoruhodná (rozuměj, směšná) slova, když nechtějí vyjádřit myšlenku dvěma slovy.

Klasickým příkladem je celkem hojně používané slovo „upozadit“. Má význam spojení „odsunout do pozadí“. Absurditu na druhou jsem pak slyšel, když jeden můj známý vyřkl větu: „A teď si tyto události dopozadíme.“ A myslel tím „doplníme si k nim historické pozadí.“ Nemohu si pomoci, ale ve mně vyvolává slovo „dopozadit“ představu toho, jak někdo někoho kope do zadní partie těla…

V češtině zkrátka nelze vytvářet nové výrazy jednoduše tím, že bezhlavě připojujeme předpony a přípony k existujícím slovům s tím, že ono to nějak dopadne. Samozřejmě nemůžeme vyloučit, že konkrétně slovo „upozadit“ se jednoho dne objeví ve slovníku coby oficiální výraz. Zatím to tak ale není, a pokud má být náš verbální či psaný projev důstojný, rozhodně se takovým slovům vyhněme.

Žel nejvíce v textech zrovna oficiální povahy se objevují také slovíčka typu „poinformovat se“ nebo „vychystat“. V prvním případě jde opět o snahu vytvořit za každou cenu dokonavý vid. O snahu zcela zbytečnou. Jaký je pro všechno na světě rozdíl mezi větami „musím se o tom informovat“ a „musím se o tom poinformovat“? A na cestu se přece také můžeme přichystat, a ne „vychystat“.

Čím dál víc se už smiřuji s tím, že sloveso „komunikovat“ lidé pojí se čtvrtým pádem: Tedy ne komunikovat o něčem, ale komunikovat něco. Je to už natolik rozšířený zvyk, že prakticky nezbývá než to tolerovat. Je to populární zejména ve firemním vyjadřování. Přesto si dovolím nesměle poznamenat, že ani nejnovější valenční (vazební) slovník vazbu se čtvrtým pádem neuznává. Takže mám stále ještě argument pro své doporučení, abyste vždy komunikovali jen o něčem, nikoli něco.

V čem ale budu opravdu nekompromisní, je případ, kdy se k této už tak přinejmenším pochybné vazbě přidá ještě přípona „vy-„: Vykomunikovat něco. Ale no tak! Nemůžeme zkrátka všechno vyřídit a vyřešit? Místo vykomunikovat?

Snaha upřesňovat význam sloves přidáváním divných předpon a lámáním takových sloves do divných tvarů je vidět i u mnoha dalších slov, která jsou žel občas slyšet. Rozhodně tedy produkty a služby zdokonalíme, ne vyprecizujeme, můžeme být nekoncentrovaní, ale jistě ne rozkoncentrovaní a tak dále. Ostatně těším se, že do diskuse k článku napíšete i další hanba-novotvary, s nimiž se setkáváte.

Kdy tvořiví být můžeme

Jsou ale i situace, kde vytváření nových slov nevadí, ba dokonce může být i žádoucí. A to zejména v textech, jež nemají oficiální povahu – právě naopak, jsou odlehčené a živé. Například fejetony. Umím si představit, že v takovém fejetonu by mohl autor psát něco ve smyslu: „Na silnici kolem mě sviští čerstvě ořidičákovaní mladíci v rychlých autech od rodičů.“ Nebo: „Poprosil jsem souseda, aby mi občas připozalil květiny, a zmizel jsem do zahraničí.“

Asi cítíte, v čem je rozdíl. V takovém textu se jazyková kreativita i v tomto směru vítá. Neexistující slovíčko nepřekáží, protože autor se ani nesnaží předstírat, že je normální a správné. Celý kontext má působit vtipně a odlehčeně, tak proč si nepohrát s češtinou?

Jenže když ve firemních materiálech čtete, že „společnost se snaží vše včas vykomunikovat s klienty“, nebo v diplomové práci, že „jsem se poinformoval v dostupných materiálech“, vyvolává to úplně jiný dojem. Autor se nesnaží hrát si s češtinou, to se totiž v takových textech ani nehodí. Myslí to vážně, a to je ten problém.

Pokud chcete svůj text oživit (a není zrovna humoristický), použijte raději bohatou škálu jiných prostředků, než je zrovna vytváření slov. Snažte se pokud možno nezestručňovat a nezjednodušovat si vyjadřování tím, že byste nahrazovali slovní spojení příponami. A vaše texty budou „čitatelné“.

Štítky: korektor

Mohlo by vás také zajímat

Nejnovější

26 komentářů

  1. Marek Prokop

    Čvn 4, 2010 v 12:57

    Asi bych s pár názory nesouhlasil, ale jedno tvrzení je jednoznačně chybné. Sloveso „upozadit“ se vyskytuje v obou mých slovnících češtiny. Zajímavé je, že ve starším čtyřsvazkovém Havránkovi je ještě uváděno jako zastaralé, v novém jednosvazkovém Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost už žádný příznak nemá.

    Odpovědět
  2. Marcel Kupka

    Čvn 4, 2010 v 13:26

    Také si dovolím s několika věcmi nesouhlasit, především používání business newspeaku ve firemních materiálech nevidím jako zlo – pokud jsou určeny pro interní potřebu nebo pokud jsou určeny podobně „postiženým“ příjemcům. Ve firmách se prostě meetinguje, budgetuje a vykomunikovává ostošest – vše má svůj jasný význam.

    V komunikaci „navenek“ je ovšem situace jiná, tam by se mělo mluvit hezky česky.

    Odpovědět
  3. bark

    Čvn 4, 2010 v 20:31

    Vychystat je běžné slovo ve skladové agendě – nejsem skladník -:) – vychystávat je je významově slovo něco přichystat, připravit k expedici a připravovat na paletáž.
    Možná není ve slovníku, ale já jej v různých formách slyším už třicet let, takže nejde o newspeak.

    Ovšem, firemní newspeak je něco podobného jako mluva počítačových hackerů na IRC. Uráží duši i mysl, avšak je již tady a nedá se s tím nic dělat. Bohužel to musím někdy snášet také a upřímně – někdy mám chuť ponechat cloumat hněv svým majestátem a odpovědět jadrněji, nicméně trefněji..

    Daleko drastičtější je TV zaměřená na jednodušší formy lidstva, populární politiku a teenagery -:).
    Ze starších novodobých výrazů mne hodně urážejí *sněhánky*. Protože existují dešťové i sněhové přeháňky, není důvod aby existovaly sněhánky, protože pak se dočkáme výrazu dešťánky a namísto mrholení mrholánky. To je příklad možná roztomilého, nicméně značně infantilního pojetí češtiny.

    Odpovědět
  4. barcier

    Čvn 4, 2010 v 21:57

    Na e-mailové konferenci l10n.cz se některým lidem nelíbil tvar odznačit (ve významu zrušit označení). Jaký je váš názor na toto sovo?

    Odpovědět
  5. Shaolin

    Čvn 5, 2010 v 13:34

    Slovo sněhánky je už pár let spisovné slovo.

    Odpovědět
  6. Ľubomír Záhradník

    Čvn 6, 2010 v 19:27

    „Snaha upřesňovat význam sloves přidáváním divným předpon“
    Táto chyba mi hneď udrela do očí :)

    A tiež by ma zaujímal rozdiel medzi čitatelný, čitelný a čtivý.

    Odpovědět
  7. Murděj

    Čvn 7, 2010 v 8:04

    Množný tvar na druhou: nevím jak jinak označit patvar „windousi“. Když jsem se ptal jednoho co tento výraz používá proč používá množný tvar, tak prý proto že „ve windousích je těch okýnek víc ne jen jedno tak proto možný tvar“.

    Odpovědět
  8. Murděj

    Čvn 7, 2010 v 8:07

    … odklepl jsem to dřív než jsem chtěl.
    Je to fakt vtipné protože kdo umí aspoň trochu anglicky ví že windows je množný tvar od window.

    Co si myslíte o tomto patvaru?

    Odpovědět
  9. Petr Behún

    Čvn 7, 2010 v 8:51

    to barcier:

    Slovo „odznačit“ ve slovnících není. Coby PC hantýrka je to myslím na různých fórech přijatelné, není to nějak nesmyslně utvořeno nebo absurdně odvozeno.

    V oficiálních textech bych se tomuto slovu ale vyhnul.

    Odpovědět
  10. Petr Behún

    Čvn 7, 2010 v 10:23

    Pane Záhradníku,

    „čitelný“ znamená, že v textu je možné rozeznat jednotlivá písmena, a tedy ho přečíst. Někdo má tedy třeba čitelný rukopis.

    „Čtivý“ naproti tomu znamená, že text je plynulý, přirozený a dobře se čte.

    A „čitatelný“? Toto slovo neexistuje, vymyslel jsem si ho. Právě proto je v uvozovkách. Je to takový vtípek na závěr. :-)

    Odpovědět
  11. Alex Michl

    Čvn 7, 2010 v 21:29

    Tak k těm Windousům… Běžně to používám, protože jim buď říkám Windousy, nebo Okna. Ale když se tak zamyslím, tak při psaném projevu používám jenom Windows a občas Wokna.

    Ale co mi delší dobu vadí v televizi (naštěstí ji moc nesleduji), tak jsou -ingy. Správní rada se rozhodla pro monitoring. Ne, pozorování a monitorování už nejsou asi in… On člověk aby měl poslední dobou anglicko-český slovník skoro furt…

    Odpovědět
  12. Jan Kunc

    Čvc 5, 2010 v 14:01

    Díky za krásné povídání o krásné češtině. Jsem už stařec, ale spousta pravidel ČJ mně unikla. I na stará kolena mám, díky vám, co objevovat. Rád bych zde někdy četl pojednání o „političtině“. Nerozumím střednědobým a dlouhodobým horizontům položeným na stůl, a to nejen češtinářsky, ale i matematicky.

    Odpovědět
  13. Dita

    Úno 8, 2011 v 13:23

    Dobrý den, zajímal by mě Váš názor na reklamní výplody typu „Vitacal“ nebo „Optivital“ a podobně.

    Odpovědět
  14. Janek

    Bře 25, 2011 v 22:16

    Nejoptimálněji předpřipravit. Za vážné použití tohoto jazykového šmejdu bych se šel dobrovolně zastřelit.

    Odpovědět
  15. Staňka

    Čvc 1, 2011 v 12:46

    Dobrý den, moje kolegyně velice často používá slůvko „namyslet“. Používá ho v tom smyslu, že například musíme namyslet postup, jak něco udělat. Dost mi to trhá uši.

    Odpovědět
  16. Jiří

    Čvc 4, 2011 v 19:30

    Tak jestli je přítelkyně pěkná, mohlo by to přispět k její roztomilosti. Když Vám to trhá uši, pak bude asi stará a ošklivá… a její přednosti jsou asi i jinde než ve vyjadřování… :-)

    Odpovědět
  17. Vilém

    Srp 5, 2011 v 14:31

    Zdravím.

    Už nějakou dobu pracuji s odbornými a administrativními texty. Byť jsem neprávník, často jde i o novely zákonů a jiných dokumentů.

    A tady je kámen, o který si stále tupím kosu:

    Článek/paragraf xy SE ZRUŠUJE.

    Vím, že výraz to je staletý, používaný nepřetržitě po dlouhá desetiletí, a přesto mi stále nevyhovuje, nelíbí se mi a pokud můžu, vyhnu se mu. Cítím totiž široký oblouk vývoje nedokonavé sloveso – dokonavé sloveso – nedokonavé sloveso a prostě se mi to nelíbí.

    Co si o tomhle myslíte?

    Díky

    Odpovědět
  18. Vilém

    Srp 5, 2011 v 14:37

    Jen k předchozím (čistě pro pobavení) přidám pár pracovních kousků, které korespondují s výše uvedeným interním newspeakem v různých institucích:

    označení/zvýraznění textu podbarvením žlutou barvou v MS Word – „zažlutit“, „odžlutit“. (Neplést s „vyžlutit“, to patří do fotbalu :-) );

    míťoš – meeting (hrůza :-)) )

    Vím, že bychom se tu mohli trumfovat dál a dál, jen jsem se o to chtěl podělit s jinými.

    Hezký víkend.

    Odpovědět
  19. Petr Behún

    Srp 7, 2011 v 22:03

    Pane Viléme,

    mně slovo „zrušuje“ trhá uši též. Ale nic s tím nenaděláme, zrovna právničtina je takovými slovy přeplněná, jak sám dobře víte, tohle je jeden příklad z desítek. Co třeba „soud namítal porušení postupů“? Namítat něco… Ale toho jsou v právnických textech mraky.

    Odpovědět
  20. L

    Úno 25, 2013 v 21:51

    Vilém: Článek se ruší, ne? Proč by se „zrušoval“? :D Fuj.

    Odpovědět
  21. laura

    Čvc 16, 2014 v 14:59

    Pěkný článek, ovšem upozorňuji, že „jáství“ není hovorové, je to termín běžně používaný v odborných a populárně naučných, zejména psychologických, knihách.

    Odpovědět
  22. Anonym

    Srp 5, 2014 v 9:05

    „Vychystat“ se běžně používá v některých částech Moravy.

    Odpovědět
  23. Anonym

    Lis 13, 2014 v 21:42

    Dnes mnozi pouzivaji takove zkomoleniny jako napr. obe schuze se „zrusuji“. Dle meho nazoru lze pouzit pouze rusi. Dekuji

    Odpovědět
  24. Anonym

    Led 8, 2018 v 23:25

    Jsem cizinka a právě jsem našla Váš článek (po 8 letech), protože jsem hledala dekon. vid slovesa „předsevzít si“ :-) Více než jednou jsem slyšela, že mluvím jako pan Kaplan, takže s velkou radostí čtu o „hanbě-novotvarech“ rodilých mluvčích. Velmi zajímavé, děkuji.

    Odpovědět
  25. Lenka

    Kvě 18, 2018 v 8:53

    Při čtení článku jsem si vzpomněla, jak po mně kdysi bývalá kolegyně chtěla, abych pro ni něco „vyzjistila“. To jsem se fakt opupínkovala.
    A jak tu někteří výše píší o tom, že se něco zrušuje, z toho mi taky skoro vykrvácely oči, když jsem to viděla poprvé. Celkem standardně to používají na soudech. Rozsudek (usnesení, jednání) se zrušuje. Brr, nechápu, co se jim nezdá na slově ruší.

    Odpovědět
  26. Tomáš K.

    Dub 18, 2020 v 21:47

    Dobrý den,
    prosím Vás, proč lpět na nějaké normě a snažit se něco „vypuzovat“?
    Jazyk nepatří pouze jednotlivci, je přeci společný všem uživatelům, a tudíž každý jedinec se nějak podílí na jeho utváření při ctění základních pravidel. Ty ale nejsou neměnná a postupně se mění, vyvíjejí se. Trvat na nějaké jedné dané normě, znamená být proti přirozenému vývoji. Myslím, že spíše než něco odsuzovat, je mnohem zajímavější si klást otázku, proč se některé třeba původně zdánlivě nelogicky utvořené tvary přesto stávají používanými. Třeba přijdete na spoustu zajímavých věcí.
    Mějte se.
    T.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *