XHTML – živá voda na HTML

V prvním díle o XHTML jsem popsal, že XHTML znamená v podstatě možnost, jak zajistit, aby webová stránka psaná v jazyce HTML byla zároveň i dokumentem, který vyhovuje standardu XML. V podstatě standard XHTML je jakási živá voda, která má omladit standard HTML a učinit ho hodným pro vyspělejší XML technologie.

Aby bylo HTML připravené pro tento úkol, musí se jazyk zříci některých nešvarů, které se v tomto rozšířeném webovém jazyce běžně používají. Tyto nešvary se dají rozdělit do dvou kategorií. Do první kategorie patří nešvary, které porušují pravidla samotného HTML, můžeme je tedy nazvat chybami. Z hlediska standardu HTML se bohužel mnohé webové prohlížeče snaží zobrazit i chybně napsanou HTML stránku, a tak se odhaduje, že 90% webových stránek je chybných a nevyhovuje ani standardu HTML! Pro jistotu raději napíšu, že chybným HTML nezískáte žádné možnosti navíc, tudíž to v konečném důsledku přináší čtenářům zejména nevýhody, nepočítám-li několik málo ušetřených bajtů. Do druhé kategorie patří nešvary, které sice vyhovují standardu HTML, ale nikoli XML. Celkově platí, že XML chyby neodpouští.

Takže, dost řečí, a vrhněme se do boje. Předem musím říci, že o těch zásadních pravidlech pojednává článek Krátce o XHTML – budoucím nástupci HTML, který vyšel v Intervalu 4. února 2000. Protože srozumitelně pojednává o některých pravidlech, nebudu ho zde duplikovat a zaměřím se na trochu obecnější rovinu.

Jazyk XML má oproti HTML jednu zvláštnost. Vůbec se nestará o to, jak se dokument zobrazí, ale pouze o strukturu dokumentu. Protože je to univerzálnější formát dokumentu, než HTML, občas to nemusí být ani potřeba. Například XML může obsahovat údaje z databáze, která chceme nahrát do jiné databáze. Občas je ani nepotřebujeme zobrazit. Můžeme si takto pomocí XML vyměňovat data, což už se leckdy v obchodním světě i děje. Pokud ovšem potřebujeme vizuální podobu dokumentu XML, musíme přidat ještě styly, které říkají, jak se mají jednotlivé prvky dokumentu zobrazit. Kouzelné na tom je to, že stejný dokument můžeme zobrazit více způsoby, pokud si to přejeme. Můžeme třeba použít jeden styl pro obrazovku a jeden pro tiskárnu, což způsobí optimální zobrazení pro obojí.

Pokud má být webová stránka zároveň XML dokumentem, musíme nějak určit, kde se najde DTD soubor. Protože je již standardem HTML určeno, jak se jednotlivé prvky HTML mají zobrazovat, nemusíme ho psát, protože pro HTML i XHTML jsou tyto DTD dokumenty dostupné na adrese W3C konsorcia, které vytváří standardy pro WWW. Nemusíme se tedy zabývat tím, jak se píše DTD a můžeme jej tiše a bez problémů rovnou používat. Každý XHTML dokument (a konečně i HTML také) by měl jako první řádek obsahovat značku <!DOCTYPE>, která by měla vždy být zapsaná velkými písmeny. V této značce jsou informace o tom, co je to za dokument, a kde je DTD soubor. Než si ukážme na příkladě, jak se to dělá, musím říci, že W3C konsorcium používá rozdělení webových stránek na tři následující typy. Rozhodněte se tedy, do jakého typu patří vaše stránka a podle toho začněte dokument takto:

Stránky typu Strict:

To jsou webové stránky, které jdou s dobou a jejichž autoři se rozhodli očistit je od všech relikvií, které jsou v jazyce XHTML i HTML jako pozůstatek minulých dob a zároveň se ukázaly jako nevyspělé. Jednoduše řečeno, mnoho věcí jde v obou jazycích udělat více způsoby a autoři stránky s označením Strict používají ze všech možných způsobů vždy ten nejnovější. Starší způsoby jsou pro ně tabu.

Stránky typu Transitional:

To jsou normální webové stránky, které používají vše, co vyhovuje standardu, ale nezříkají se ani starších možností, pokud standardu vyhovují. Nepoužívají ale rámy (frames) a vše, co s tím souvisí.

Stránky typu Frameset:

Tato kategorie zahrnuje úplně vše, co kategorie předcházející a navíc přidává rámy.

Dále se zpřísňují některá pravidla. Není dovoleno neukončovat značky. Jde o to, že buď jsou značky párové, a takové musí končit vždy stejnou značkou s lomítkem na začátku. Například třeba odstavec začíná <<p> a musí končit </p>. Pokud značka párová není, třeba značka br, která ukončuje řádek, musí být napsána takto <br /> s lomítkem na konci. To je asi nejdůležitější obecné pravidlo kromě toho, že všechny značky musí být psány malými písmeny s výjimkou značky <!DOCTYPE>. Podrobněji viz. výše zmíněný článek.

Platí, že všechny atributy musí být uzavřeny v uzozovkách, a dokonce i to, že všechny atributy musí mít hodnotu. Například v HTML lze napsat:

To samé je potřeba v XHTML napsat takto:

Závěrem bych vám chtěl popsat hodně štěstí při používání XHTML.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.