Vracení zboží v elektronických obchodech

Kolem vracení zboží v elektronických obchodech zaznívalo v době schvalování zákona mnoho emocí. Jaké jsou tedy povinnosti internetových obchodů a zkušenosti s nimi po déle než roce?

Novelou Občanského zákoníku 64/1964 Sb. zákonem č. 367/2000 Sb. získali čeští spotřebitelé od 1. ledna 2001 právo odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku a tím i přes internet. V období schvalování a počátku účinnosti této právní normy zaznívaly podobné hlasy jako nyní kolem dvouleté záruční lhůty: „znamená to konec poctivých obchodníků“, „spotřebitelé to budou masově zneužívat“, „z obchodů se stanou půjčovny“ apod. Proč tu bylo tolik emocí?

Občanský zákoník touto novelou dal v § 53, odst. 6 spotřebiteli (nejednajícímu v rámci obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti) právo ve lhůtě 14 dní od převzetí plnění odstoupit od uzavřené smlouvy, tzn. vrátit zboží a obdržet zpět peníze. Tuto lhůtu může podnikatel ve svých obchodních podmínkách prodloužit, nesmí ji však zkrátit. Spotřebitel není povinen uvádět žádný důvod a pro odstoupení stačí pouhé vyjádření vůle od smlouvy odstoupit, které nejčastěji zasílá v dopise spolu s vraceným zbožím na adresu obchodu.

Jinak to je, pokud elektronický obchod neposkytnul spotřebiteli všechny zákonem požadované informace (viz článek Informační povinnost elektronických obchodů). V tom případě je lhůta pro odstoupení podle zákona prodloužena na tři měsíce. Poskytne-li obchodník požadované informace v průběhu tříměsíční lhůty, dochází k ukončení jejího běhu a okamžikem předání informací začíná běžet standardní lhůta pro odstoupení v délce 14 dní.

Vrácením zboží spíše získáte

Spotřebitel je samozřejmě povinen vrátit zboží v původním obalu nepoškozené (nepoužívané). Smyslem tohoto zákona není dát spotřebiteli čtrnáct dnů na intenzivní využívání na dálku pořízeného produktu, ale „kompenzovat“ mu, že při nákupu na dálku nemá možnost si jako v „kamenném“ obchodě produkt „ohmatat“ a vyzkoušet. Pokud je obchodníkovi vráceno poškozené zboží, pak samozřejmě nemusí peníze vrátit a celá věc by v tom případě skončila u soudu, který by posuzoval, jestli má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit či nikoli.

Uhrazenou cenu zboží je dodavatel povinen vrátit zpět spotřebiteli, pokud tento odstoupil ve lhůtě a vrátil zboží v bezvadném stavu. Měl by mu vrátit i všechny daně a poplatky související s koupí zboží – DPH, poplatek za podlimitní objednávku apod. Vrácení poštovného a balného spotřebiteli ze zákona nenáleží, může však být sjednáno ve smluvních podmínkách dodavatele.

U vybraných typů produktů nemá spotřebitel ze zákona možnost na odstoupení od smlouvy. Jedná se o všechny smlouvy vyjmenované v § 54, který jsme podrobně probírali v článku „Informační povinnost elektronických obchodů“. Nevztahuje se to především na smlouvy o finančních službách, uzavírané na základě dražeb, o ubytování, dopravě apod. Další seznam smluv, u kterých sice platí informační povinnost obchodníka, ale nikoliv právo spotřebitele odstoupit od smlouvy, je uveden v § 53, odst.7. Jedná se především o následující často na dálku kupované produkty:

• audio a video nahrávky a počítačové programy, porušil-li spotřebitel jejich originální obal; toto ustanovení má zabránit jejich nelegálnímu zkopírování;
• noviny, periodika a časopisy a samozřejmě ani na jejich předplatné;
• zboží upravené podle přání nebo potřeb spotřebitele;
• zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání.

Internetový nakupující je slušný zákazník

Častou otázkou prodávajících i kupujících je, v jaké lhůtě musí být peníze vráceny. Ze zákona žádná lhůta nevyplývá, protože evropská směrnice hovořící o 30 dnech nebyla zavedena plně (časem k tomu však určitě dojde). Těchto 30 dní vnímám jako nejzazší mez a doporučil bych pro předejití případným sporům a ztrátě dobrého jména peníze vrátit do dvou, maximálně tří týdnů.

Někteří podnikatelé přišli s myšlenkou zakotvit ve svých obchodník podmínkách určitou smluvní pokutu pro případ, že se spotřebitel rozhodne podle § 53 Občanského zákoníku od smlouvy odstoupit. Přestože to není v Občanském zákoníku výslovně řešeno, je to podle mnohých právních názorů v rozporu s § 55 Občanského zákoníku, který v odstavci 1 říká, že smluvní ujednání se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele.

Nyní, po déle než roce od nabytí účinnosti novely, lze již objektivně zohlednit její dopady. Rozruch kolem vracení zboží utichl, když se zjistilo, že český spotřebitel je obecně morálně vyspělejší, než za jakého bývá považován. Žádné masové „půjčování“ se nekoná. Samozřejmě asi dochází v individuálních případech ke zneužití tohoto ustanovení spotřebitelem, které může zvlášť malé internetové obchody nepříjemně postihnout. Domnívám se však, že je více než kompenzováno vyšší důvěrou spotřebitelů v nákupy přes internet obecně, protože si uvědomují, že mají pro případ nespokojenosti s produktem v záloze takovouto možnost.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.