Patrick Zandl: Budoucnost je složitá

15. ledna 2004

•

Patrick Zandl krátce po revoluci, když ještě nedosahoval plnoletosti, založil nakladatelství a vydával zákony. Vydělal sto tisíc korun a začal se poohlížet po něčem větším. Že ho bude živit internet, v té době ještě tušit nemohl. K internetu se dostal někdy kolem roku 1992, nebyl to však takový internet, jak ho známe dnes…

O čtyři roky později se snažil převést některé své školní práce na internet a postupně se ponořil do tajů HTML a tvorby stránek. Naprostý nedostatek informací o mobilech a existence několika roztříštěných a nekompletních stránek ho roku 1996 přivedla na myšlenku spustit server Mobil.cz. Asi jako první na světě umožnil čtenářům diskutovat pod články. V lednu 2000 odkoupila Mobil Media společnost Mafra, největší integrace však proběhla v průběhu roku 2002. Začátkem ledna 2003 opustil dosavadní práci a začal od znovu od píky – spustil internetovou půjčovnu DVD. Do povědomí internetové veřejnosti se zapsal díky boji proti monopolu Telecomu.

Jak a kdy jste se dostal poprvé k internetu, jaký byl váš první dojem z něj?

Úplně první setkání bylo někdy v roce 1992 – to byl internet ještě jen prostředím telnetu, gopheru a e-mailu. Z toho všeho mně prakticky uchvátila jen ta poslední služba – e-mail. Jenže ten jsem dlouho vlastně ani za internet nepovažoval. Ostatně, v těch letech vypadal internet úplně jinak, než dnes. Jednoduché textové prostředí, nulová podpora ve Windows a tak dále.

Jak jste se dostal k tvorbě stránek?

V roce 1996 mě napadlo, že bych mohl převést některé své školní práce na internet. HTML jsem ovšem mnoho nerozuměl, podle toho můj první výtvor vypadal. Můžete na něm vidět, jak jsem si představoval slušnou webovou stránku.

První učení nebylo těžké, v té době jsem již za sebou měl hypertextový jazyk pro formátování dokumentů používaných na počítačích a HTML mu bylo velmi podobné. Mělo to jen jediný podstatný rozdíl – ten jazyk vytvářel konec stránky speciální značkou a mnoho stránek tak bylo v jediném dokumentu. Tuhle značku jsem v HTML nenašel a dlouho byly moje stránky v HTML stokilové dokumenty, než mi nějaká dobrá duše prozradila, že se na to musí jinak.

Které projetky, kromě Mobilu a Cinetiku, jste přivedl na svět?

Byla jich slušná řádka, na mnoho z nich si už ani nepamatuji. Ale z těch zapomenutých například iport.cz – server s podtitulem „Portské českého internetu“. V té době zuřila v Čechách portálová mánie, tak to byla taková narážka. Byl to zpravodajský server zaměřený na politiku domácí i zahraniční, orientovaný zhruba tak, jako dnešní Týden. Jenže se ukázalo, že budeme mnohem efektivněji prodávat reklamu na technické servery, než budovat vazby na nové firmy, které by mohly na iPortu inzerovat. A tak jsme ho o dva roky později zrušili.

Dalším příkladem je Pandora.cz – dodnes existuje, je to server pro vedení e-mailových diskusních skupin. Nebo sachy.bonusweb.cz – hezký šachový server pro on-line hraní šachů.

Z těch, co prakticky nikdy nespatřily světlo světa, bych jmenoval Band-X. To byl projekt burzy internetového připojení. Lidé si tam měli registrovat svoje požadavky na internetovou přípojku, jakou chtějí, a ISP by jim posílali svoje nabídky, z nichž by si lidé vybrali tu nejvýhodnější. Zajímavý nápad, dokonce jsme už připravili design i celý software, jenže to bylo v době, kdy se Mobil Media prodávala Mafře a nebyl na to čas. A na nedostatek času tento projekt nakonec i usnul a skonal.

Vždy je ale třeba říci, že žádný z těch serverů jsem neudělal jen já sám. Vždy je to týmová práce všech lidí – bez skupiny programátorů, grafiků i redaktorů by se žádný z těch serverů udělat nedal.

Co bylo prvním podnětem k vytvoření Mobilu?

Naprostý nedostatek informací o mobilech na straně jedné a existence několika roztříštěných a nekompletních stránek o nich na straně druhé. Rozhodli jsme se stránky propojit, sjednotit a trochu více systematicky na nich pracovat.

Jak vypadal Mobil zevnitř?

Náš server byl i na rok 1996 spíše popelnice, než výkonný stroj vhodný pro databáze, a tak generování stránek probíhalo poloautomaticky ze statických dat. Problémy, jaké později měly ostatní servery s databázemi, mne ostatně jen přesvědčují o tom, že to byl rozumný přístup. Na databázi jsme přešli až v době, kdy jsme to potřebovali jak pro pohodlí práce, tak jsme si mohli dovolit patřičný hardware i software a nakonec už tu byly i dlouhodobé zkušenosti s návrhy redakčních systémů a s požadavky na ně.

Kde jste sháněli informace k publikování na Mobilu? Váš server byl jedním z prvních oborových serverů na internetu a v médiích se o mobilech moc nepsalo a nemluvilo.

To je pravda, první informace se ale nesháněly kupodivu tak špatně. Domluvili jsme se s několika prodejci telefonů, aby nám je zapůjčili a my jsme o nich mohli napsat nějakou recenzi. Tehdy byly ale telefony hodně jednoduché, takže i recenze byly podstatně kratší, než jsou dnes, navíc tehdy čtenáři oceňovali už jen samotný ověřený soupis funkcí. Ještě v roce 1998 nebylo snadné na internetu najít parametry jednotlivých mobilů – dnes už je operátoři zveřejňují jako samozřejmost. Podobné to bylo i u služeb, ceníky operátoři aktualizovali velmi vágně, takže lidem tehdy stačily informace dnes považované za samozřejmé. A navíc se postupně objevovaly i internější informace především o tom, co který operátor chystá.

Potýkali jste s nějakými počátečními problémy?

Nepamatuji si nic moc dramatického, snad s výjimkou jednoho hackera, vtipálka, který nám vymazal data. Tehdy jsme se naučili zálohovat, protože pořádnou zálohu dat jsme neměli a málem jsme s tím měli velký problém. Naštěstí se naše stránky vytahaly z cache univerzitní sítě, administrátor nám je poslal a bylo po problému.

Čím jste se inspirovali při tvorbě designu? Máte schovanou původní verzi?

Úplně první verze (poté, co jsme dohromady spojovali tři dosud nezávislé weby) měl být java applet s tlačítky, z nichž každé tlačítko mělo zavolat určitou sekci webu. Naštěstí to grafik, který se k tomu nabídl,nikdy nerealizoval do konce, protože by to bylo hodně nepraktické. Takže první veřejný design vypadal trochu přehledněji – byly to dva sloupce grafických tlačítek s nadpisy rubrik jako „Z domova“ „Ze světa“ nebo „Telefony“ a tím se čtenáři dostávali na patřičné rubriky. Jenže pak se ukázalo, že lidi musí procházet více rubrik, aby zjistili, co je u nás nového. A tak jsme udělali další úpravu, kdy tlačítka nahradily záložky (to tehdy byla inspirace tuším Excite.com) a pod tyto záložky, odkazující na rubriky, se vypisovaly odkazy na nově přidané materiály. Tehdy se ty novinky ale třídily podle rubriky a teprve pak podle data, ještě později jsme to změnili tak, že se třídí na titulní stránce jen podle data a u toho ostatně zůstalo. Tehdy jsme se inspirovali serverem Cnet – to byl ostatně náš zpravodajský vzor od pradávna, nakonec to skončilo i tím, že jsme k Cnetu do Států poslali od nás člověka, aby tam nasbíral zkušenosti a podle vzoru Cnetu jsme i v roce 1999 reorganizovali celou redakci.

Které větší projekty existovaly v době vzniku Mobilu?

V té době u nás bylo jen málo webů s pravidelnou aktualizací, prakticky jen Neviditelný pes, Mamedia, Trafika a Seznam. Každý z těch projektů byl ale výrazně odlišný, tehdy ještě jsme nepočítali s každodenní natož několikrát_za_den aktualizací Mobilu, takže jsme se například od Trafiky a online podoby novin výrazně lišili.

Kdy jste odešel z iDnesu (Mobilu)?

15. ledna 2003.

Jaký byl důvod odchodu?

Moje práce tam skončila, tak jako každá práce někdy skončí. Přidaly se i různé osobní a zdravotní důvody.

Kam směřovaly vaše budoucí kroky?

Začal jsem pracovat na myšlence Cinetiku, internetové online půjčovně DVD.

Není to tak trochu krok zpět?

Záleží na tom, jak definujete krok zpět. Hodně lidí se divilo, že jsem ochoten zase začínat s nějakou myšlenkou od začátku, bez velkých rozpočtů. Je krok zpět mít ve firmě tři lidi místo stovky? Nemít hlavičkové papíry a firemní auto? Nebyl to ani tak krok zpět, jako snaha se na chvíli zastavit a podívat se, kam by měl jít ten další krok. A také krok do něčeho nového, do něčeho, co zase není vyzkoušené, kde nebudu jen sledovat někým prošlapanou cestu. Nejsem ten typ člověka, který se natrvalo někde zaparkuje a nenechá se odtamtud vyhnat, rád si vyzkouším něco nového a něčemu novému se přiučím.

Věříte v jeho budoucnost?

Věřím v to, že Cinetik má budoucnost, ačkoliv na něm bude hodně práce. Že bych jím vydělával, se říci nedá, všechny výnosy z Cinetiku a hromada dalších peněz putuje zase jen do něj, ale věříme tomu, že ta myšlenka je dobrá a že má budoucnost.

Uživí vás reklama? Kolik vám přináší?

Na Marigoldovi mne neživí. Mám ji tam, abych tak řekl, ze studijních důvodů – zajímalo mne, zda má textová reklama na českém internetu šanci a její výsledky považuji za velmi slušné. Navíc občas chci nějak upozornit na věci, které bych nerad míchal s vlastními texty a materiály, na to ostatně reklama slouží. Ale její finanční přínos je minimální, za rok 2003 je to celkem cca 5 000 Kč.

Co si myslíte o weblozích, jako nové technolologii? Myslíte, že je může něco předčít, může něco přijít po weblozích? Jakou mají budoucnost? Myslíte že se mohou tímto směrem vydat zpravodajské servery? Myslím krátké stručné zprávy, spíše komentování událostí?

Weblog není nijak nová technologie, nově pouze přišly masově, jednoduše a levně (zdarma) dostupné nástroje, umožňující publikovat komukoliv, i člověku, který nutně nerozumí PHP a HTML. Formy weblogu existují prakticky již od počátku webu a v podstatě podle mne vykrystalizovaly z osobních zájmových stránek. Na weblogu je důležitá jeho jednoduchost, takže ho mohou vytvářet i lidé, kteří nemají čas se učit HTML, zato mají co sdělit.

Weblog dnes vyplňuje určité informační vakuum – velké zpravodajské koncerny si dnes už prakticky nemohou dovolit „mít vlastní názor“ – tedy zahrnout čtenáře subjektivními informacemi, často i drby a domněnkami. Vždy musí formulovat opatrně, vyhrazovat takovým textům formu „sloupků“, a navíc je to pro ně velmi nepohodlné, protože o takové formáty jsou vždy největší rozepře s firmami, jichž se to týká. Jenže čtenář nechce jen sterilní a předžvýkaný text, on chce slyšet souvislosti, podezření, klepy a drby, podpultové informace a ještě se chce trochu bavit. A to mu mnoho weblogů (v tomto případě mám na mysli odborné, ne osobní) umí poskytnout. Weblog se navíc nestydí odkázat na konkurenci, takže na takovém oborovém weblogu se člověk může o úzkém výseku, který ho zajímá, dozvědět více, než na profi stránkách velké firmy. Jenže vše záleží také na charismatu a rozhledu weblogera – musí mít obrovský přehled a musí být ochoten učit se psát.

Z toho také plyne, že to není příliš cesta pro zpravodajské servery, spíše je vidět, že pár odborných weblogů zatoužilo po profesionalizaci. Za všechny zmíním wifinetnews.com – dokonce mají i placenou editorku. Jenže tím se weblog zbavuje toho kouzla kontaktu s osobností a šine se ke zpravodajství. Kde je hranice?

Co přijde po weblogu? Těžko říci. Hodně weblogů si nyní všímá toho, že prvotní blogspot slouží spíše jako takový rozněcovatel diskuse – autor nadhodí téma a lidé k němu přidávají své zkušenosti. Jako americký příklad může sloužit slashdot.org, ale co byste třeba řekli této diskusi na Pixylophone, pro mnoho čtenářů je přeci velmi inspirativní.

Toho může mnoho weblogerů využít a svůj weblog upravit tak, aby i graficky vyzýval čtenáře k větší diskusi nad tématem, k tomu, aby se stali „spolutvůrci“ weblogu.

Také se těším na to, až se objeví první systémy na vyhodnocování weblogových trendů. Už dnes se pomalu objevují systémy pro jednotný rating určité události. Je váš blogspot o válce v iráku hodně negativní? V takovém analytickém systému zjistíte, co si weblogeři o válce v iráku myslí právě na bázi takovéhoto sjednoceného ratingu a vyhodnocování. Mohl byste se tak i dozvědět, co zajímá „obyčejný lid“ – tedy o čem právě weblogeři nejvíce píší a jak to hodnotí. To už je zajímavá protiváha proti klasickému zpravodajství a podle mne i důvod, proč Google koupil blogger.com.

Co vás vedlo k napsání „Historie českého internetu“? Zdá se vám lepší publikovat on-line než v knize?

To je tak – k napsání toho, čemu říkám „Historie českého internetu„, mne vedlo vědomí toho, jak zajímavé ty začátky byly, a říkal jsem si, že by stálo za to je zaznamenat. A třeba s nimi i seznámit další lidi. Problém je ale v tom, že nemám čas na to, abych z toho udělal seriozní studii, knihu pečlivě mapující a rešeršující historii českého internetu. Může z toho být spíš taková moje osobní vzpomínka, vyprávění, chcete-li bulvár, u kterého se lidé budou bavit a který je třeba při tom maličko poučí. A to už není pro nakladatele tak zajímavé. Nehledě na to, že s papírovým vydáním je spousta opruzu navíc a finanční efekt prakticky nulový. Je ale také pravda, že v poslední době mi dost lidí píše, že by ji v papíru chtěli proto, aby si ji mohli číst někde doma v posteli a ne na internetu, takže možná se nějaká cesta najde. Až na to, že ta Historie není dopsaná a to, co vychází na Lupě, za chvíli skončí. Zatím je to až moc seriozní, jenže jakmile začne povídání o Mobilu, už bude po snaze o serioznost a bude z toho spíš už opravdu takový bulvarizovaný memoár.

Jaká je budoucnost českého internetu? Uživí se reklamou? Je cesta ve zpoplatnění některých služeb?

Budoucnost je složitá vždy. Jen reklamou se neuživí, musí hledat i něco jiného. Co? Já nevím a jsem docela rád, že nad tím nemusím přemýšlet, protože takhle globálně se to říci nedá. Záleží projekt od projektu. Kdybyste se mne zeptal, jak by peníze přinesl Marigold, věděl bych – propojil bych ho se shopem, začal bych k němu přidávat placené analýzy, určitou část obsahu navíc bych zpoplatnil, ale do reklamy bych se nehrnul, a když, tak pouze oborové, vše ostatní odmítat. Školil by lidi v používání WiFi, vytvořil asociaci provozovatelů hotspotů, dělal kurzy bezdrátových sítí a vydával o tom knihy. Když se na to tak dívám, tak si říkám, že ještě štěstí, že nemusí přinášet peníze.

Byl bez vás český internet chudší, jste průkopníkem v některé z oblastí na internetu?

Pochybuji, že by byl chudší. Podobná věc by jistě napadla někoho jiného, snad jen později. Nemám žádný „vynález“, o němž jsem si byl jistý, že by ho nikdo jiný nevymyslel o pár měsíců či let později. Je ale pravda, že náš úspěch ukázal, že to jde, a následovali nás úspěšně i další. Přišlo za námi mnoho lidí, abychom jim poradili a pomohli vytvořit jejich oborové servery a ty vznikly a často do dneška jedou na serverech Mobilu. Takový zajímavý příklad jsou ale diskuse v článcích. Nainstaloval jsem si v roce 1997 na server nějaký script na webová diskusní fóra, protože jsme chtěli, aby si lidé u nás mohli webově vyměňovat zkušenosti. Pak se mi ale zazdálo, že by bylo zajímavější, kdyby odkaz na diskusi byl přímo v článku a mohlo se diskutovat například k telefonu, o němž byla recenze. A nakonec jsme přišli na to, že by vůbec nejlepší bylo, aby ta diskuse se vypisovala přímo v článku. A ten script se dal upravit a tak jsme to i udělali. Přitom to byl rok 97 a nikde jinde ve světě jsme to neviděli, záhy nás napodobily i ostatní servery. Zajímavé ale je, že ze Cnetu nám odpověděli, že oni to tak dělat nechtějí, protože čtenáři nemají co dopisovat do redakčního obsahu. A tak si diskuse u článků museli v americe vynalézt znovu, protože Cnet je po nás nepřejal.

Co je Tangero, jak to vzniklo?

Přezdívku Tangero mám ještě ze školy, titulovali mne tak kamarádi, je to dvojsmyslná narážka z jednoho indického dialektu a znamená něco jako „ten, jehož jméno se zapsalo mezi hvězdy“. Ta dvojsmyslnost je v tom, že správný překlad do soudobé češtiny může být buďto že jde o člověka, který je slavný, nebo o člověka, který výjimečně ošklivě zemřel – na škole jsme si ve vymýšlení takových dvojsmyslností libovali a každý měl nějakou takovou malebnou přezdívku.

Jakými jazyky mluvíte?

Česky, polsky, rusky, německy, anglicky plus dnes již nepoužitelné vzpomínky na latinu a řečtinu ze školy. Joj, berete i slovenštinu?

Otázka na závěr, co se vám na internetu líbí a nelíbí?

Líbí: interaktivní komunikace. Nelíbí: spam.

Děkuji za rozhovor.