Mezinárodní konference Svět informačních systémů 2007

19. dubna 2007

•

Konference SIS 2007 se konala v aule Baťovy university ve Zlíně. Účastníky byli studenti fakulty managementu a informatici z různých firem. Téma konference se může zdát trochu mimo okruh zájmů čtenářů Intervalu, ale jednak neuškodí se poohlédnout, co se děje za plotem, druhak se některé trendy až překvapivě podobají těm webovým.

Kdybych to měla shrnout velmi, velmi stručně, tak procesní řízení všechno vyřídí, SOA vystrkuje drápky, všichni mají APS, tencí klienti hubnou až na webové, outsourcing útočí a ten medvídek se hýbal! (Jestli netušíte, jaký má tohle vztah k IS, nejste sami.)

Program, který je uveden na webu, dává jen rámcovou představu o zaměření, měnil se i v průběhu dne.

Přednášky v pondělí

První přednášky se mi zdály zacílené spíš na manažery než přímo na informatiky, ale nakonec, budoucích nadějných manažerů tam bylo mnohem více než informatiků z praxe.

Jak měřit a porovnávat náklady a přínosy v ICT organizacích přednášel pan Klíma z Gartner consulting. Po úvodním představení firmy (je velká a skvělá) a zákazníků (je jich moc), jsme se dozvěděli, že měření výkonnosti IT je potřeba, protože když uděláte nějakou změnu a nevíte, co vám přinesla, žili jste zbytečně.

Aby to měření bylo srovnatelné mezi firmami, musí být obecný model, musí být přizpůsobitelný a musí být hodně vzorků – to všechno Gartner má, a umí dělat optimalizace. Redukce nákladů po optimalizaci se projeví tak za 5 až 12 kvartálů, průměrně je to tak 28 %. Měřit můžete třeba náklady na přesně stanovené služby, musíte ale srovnávat v podobných skupinách firem (co do počtu serverů uživatelů a podobně). Jedním z důvodů, proč to chcete měřit, může být kromě optimalizace i outsourcing – pro porovnání nákladů.

Nějakou dobu jsem dumala nad pojmem „eseláčko“, který se v přednášce často vyskytoval, a tak mi část projevu unikla.

Typy outsourcingových služeb (plná velikost, cca 30 kB)

Na to navázal Jiří Voříšek v přednášce Jak vybrat optimální variantu outsourcingu. Stručně – outsourcing není vhodný vždy na všechno, můžete outsourcovat celé IT nebo jen část, ale pak je větší nárok na definici interface, outsourcovat by se mělo jen to, co není unikátní pro tu firmu – co může ten externí dodavatel dělat pro víc firem, jinak nemůže být levnější než interní pracovníci. Můžete outsourcovat služby, vývoj, implementaci ERP nebo i hardware.

Další přednáška pro manažery – nedokážu si představit informatika, který se hluboce zamyslí nad náklady a přínosy a oznámí šéfovi, že by bylo lepší to outsourcovat a že on teda je tu zbytečný. Tedy byla tam ještě varianta, že šéf IT rozpustí oddělení a stane se organizátorem outsourcingu, což by se mi naopak líbilo, jen sehnat to IT oddělení k rozpuštění…

Ale vážněji, v podstatě to navazovalo na předchozí přednášku – napřed musíte změřit náklady, které v IT máte, a pak se rozhodovat.

Modelování a sledování procesů v IS – byly tam dvě přednášky od firmy IDS o ARIS, PPM a využití procesních modelů s ARISem.

ARIS je nástroj na modelování procesů v podniku a teď má novou verzi založenou na Javě. Je to poměrně starý software, používal (používá) se hodně při implementaci SAPu, nově i u Oracle (což taky určuje cílovou skupinu firem – ty větší a složitější a bohatší).

To, co si v ARISu namodelujete, že by to tak mělo být, si můžete pak ověřit pomocí programu PPM v praxi. Program se zahákuje na určená místa v IS a sleduje, jak uživatelé provádějí činnosti, a můžete zjistit, jestli to dělají tak, jak měli předepsáno. Demonstrovali tam příklad, jak moc se to v jakési firmě lišilo, čímž paradoxně taky ukázali, že ani ARIS není záruka dobrého nastavení procesů.

Ten sledovací program se dá použít i na zjištění úzkých míst v procesech, když nevíte, proč něco dlouho trvá.

Předvedli pilotní příklad řešení problému s prodejem vstupenek v Sazka aréně. Doba pro přípravu vstupenek na jednotlivé akce byla příliš dlouhá. PPM monitoroval jednotlivé aktivity v informačním systému – dá se zjistit, jak probíhá komunikace, kdy kdo co zadal, kolikrát a s kým komunikoval, a to pro každou akci. Management má kontrolní panel, kde vidí semafory, jestli je něco ve skluzu a vyžaduje to zásah. Takové aplikace je nutno dělat vždy na míru, podle potřeb zákazníka.

Ovšem obrázek fiktivního manažera Sazky, který šťastně zírá na zelené semafory, protože to je prý to, po čem vrcholoví manažeři touží, ve mně zanechal hluboké, lehce depresivní pocity.

Přednáška A. Pomazala s podivným názvem Blíže potřebám zákazníků prostřednictvím servisně orientované architektury byla perfektní prezentací přístupu firmy Oracle k SOA. V Oracle prý všichni dostávají sérum pravdy, a proto říkají zákazníkům pravdu, a dokonce i na přednáškách, ačkoli může být depresivní – žádný dodavatel nemá všechno, co zákazníci potřebují. IT oddělení využívají na vývoj jen 20 % kapacit, zbytek spolkne údržba systémů. To byla ta zpráva, která nás měla dostat do deprese, ale nikdo se nehroutil, což prý je dáno naším mládím – to člověka potěší, tohle slyšet.

Servisně orientovaná architektura (plná velikost, cca 40 kB)

Bylo by potřeba integrovat produkty různých dodavatelů – například řízení výroby od jednoho, pak přidáte retail, pak manažerský systém – a potřebujete to propojit. To nejlíp umožňuje SOA, o které Oracle přemýšlel již dávno, a od minulého roku poskytuje univerzální platformu, na které je možné aplikace procesně a datově spojovat – Fusion Middleware. Taky začali skupovat přední softwarové produkty, aby je mohli propojit a nabízet, teď prý zrovna spolkli další chutnou firmu, ale ještě se nesmí prozradit, co to je.

V roce 2009 by měl být hotový Oracle Fusion a to jsou ty světlé zítřky, které nás s Oracle čekají. Oracle Fusion by měl být otevřený systém, založený na SOA, bude obsahovat to nejlepší ze systémů, které Oracle skoupil, mělo by to být flexibilní – komponenty bude možno vyměňovat, navíc budou menší, spíše webové služby než celé moduly, bude to mít webové rozhraní, a to by mělo být cenově výhodnější.

V každém případě bude zajímavé sledovat, kam až povede to rozsekávání a mixování systémů „na míru“.

Pak už byly na programu případové studie zavedení nějakého informačního systému ve firmě z pohledu zákazníků, kteří byli většinou spokojení a chválili to, a představení IS z pohledu autorů (dodavatelů), kteří byli se svými systémy taky spokojení a taky je chválili.

Tak jen pár prezentací, které pochválím taky.

Několik přednášek se týkalo IS Syteline, přesněji jeho APS (advanced planning and scheduling) – plánování s omezenými zdroji. Syteline je dobře popsáno na webu CVIS a tak jen několik postřehů z případové studie Implementace ERP řešení pro přesné strojírenství – zavádění systému v České Zbrojovce, kde je Syteline připojeno oboustranným rozhraním k SAP a řídí tam výrobu.

Poznatky – nejdůležitější je vyčistit data, začněte systém používat a průběžně opravujte data – kusovníky, materiály, procenta zmetků, operace – nemá cenu čekat, až bude všechno dobře. Neomezovat všechny zdroje, jen ty nejkritičtější, prověřovat, když systém hlásí úzké místo – většinou není třeba přeplánovat, ale vyřešit to na místě, systém je někdy zbytečně moc aktivní.

Použití APS zkrátilo dobu výroby, snížilo zásoby, zvýšilo spolehlivost firmy vůči zákazníkům. Přesto není dobré zadávat příliš mnoho ad hoc zakázek, protože se tím rozbíjí plán výroby – systém to sice přeplánuje, ale na dílně je z toho zmatek.

V přednášce Komplexní řešení u evropského výrobce oken T. Gadas z firmy Fernstar popisoval integraci speciálně vytvořeného konstrukčního software pro navrhování plastových oken a IS Axapta (MS dynamic AX). Šlo o přechod od SAP a nevyhovujícího dodavatele konstrukčního řešení.

Axapta byla prezentována jako otevřený systém, do kterého se konstrukční řešení dobře integrovalo, a taky má APS a je to považováno za samozřejmost a nechlubí se tím jako někdo…

V praxi to vypadá tak, že přijde objednávka, přijme se, otevře se konstrukční modul, poskládá se okno z nabízených dílů – má to hromadu variant, rozměrových i barevných – modul vypočte cenu a potřebu materiálu a šoupne to do IS k dalšímu plánování. Při tisku podkladů pro zákazníky i dodavatele je nutné tisknout i tyhle obrázky s rozměry.

Musím přiznat, že to působilo velice dobře.

Panelová diskuse v úterý

Bohužel v pondělí jsem nemohla na panelovou diskusi, ale v úterý jsem si to ujít nenechala. Pánové, jejichž jména mi unikla, odpovídali na záludné otázky, poměrně obsáhle, natáčeli z toho video, a pokud to někde bude na webu, doporučuji. Byli tam dva zástupci zákazníků (Siko koupelny, IDC), dva zástupci zahraničních dodavatelů (Microsoft a Infor) a tři zástupci českých dodavatelů IS (Abra, Karat, Dialog). Jen pár poznámek, které jsem si udělala…

SOA servisně orientovaná architektura, software jako služba aneb poskládejte si svůj systém z toho nejlepšího, co najdete či si necháte vnutit. Je to zas jen jeden moderní pojem?

Co to je, kde je hranice – v modulech, procesech nebo ještě menší? Ta hranice není jasná, asi někde na procesech, níž ne.

Má to vůbec cenu u IS, které jsou tak vnitřně provázané? Spíš ne. Asi to má smysl pro státní instituce.

U malých firem se bude asi vybírat jeden IS a jen tak 10 % dodatků od jiných dodavatelů. Malá firma by měla problémy to uhlídat, náklady na integraci by byly velké – jak potom hledat, v kterém modulu od kterého dodavatele je chyba – kdo by integraci garantoval. Lepší je, když to poskládá integrátor a ručí za to, ale to je pro větší firmy. Taky se musí dodavatelé domluvit na rozhraní.

Customer relation management (CRM) – to byl taky humbuk, všichni o tom mluvili, pak to splasklo a teď se to pracně rehabilituje (vlastně jde o hodnocení zákazníků dodávky, objednávky) – aby SOA nedopadla podobně.

Zavádění IS do firmy – zákazník musí spolupracovat, být zainteresovaný (tohle se řešilo i před deseti lety a bude se to řešit pořád), zákazník půl roku vybírá systém a pak ho chce hned, zákazníci by při výběru měli zkoumat reference dodavatele a pokecat s uživateli z firem, co už podlehly.

Většina se shodla, že poradci pro výběr IS mohou být užiteční, pomáhají urovnat hrany při komunikaci, ale měli by mít vlastní zkušenosti s implementací nějakého IS

Někdy to prostě nejde zavést, protože si lidi dodavatele a zákazníka nepadnou do oka a je potřeba je vyměnit.

Outsourcing – provádí se už teď, ale většinou pro malé firmy o pár lidech, protože je to pro ně levnější – nepotřebují IT oddělení. U velkých firem outsourcing celého IS není obvyklý, je třeba změnit náhled na software – pronajímám si budovu, auta, tak proč ne IS?

Pak se diskutovalo i o tom, proč jsou IT konzultanti tak drazí – nejsou lidi. Tudy cesta přátelé, ke světlé budoucnosti…

Konec

Procesní řízení se vyskytlo snad v každé prezentaci, ale, jak poznamenal jeden zákazník, nakonec stejně IT firmy dodávají a zavádějí moduly a nikoli procesy.

A ještě ten medvídek. Na konferenci byla i prezentace Microsoftu, ale místo některého ze svých IS předváděli Windows Vista, jaké jsou verze na doma a do firmy, a že na ploše můžete mít místo obrázku i video. A opravdu to tam spustili a medvídek krčil čumáček a tak místo sledování další Vista masáže jsem usilovně přemýšlela, jak tohle může (mělo by přece, když je to na takovéhle konferenci?) zvýšit produktivitu práce ve firmě.

Ale abych jen nekritizovala, ta druhá část prezentace věnovaná MS Office 2007 byla moc pěkná, hlavně Excel – kontingenční tabulky, podmíněné formátování, grafy – když tohle naučíte uživatele a dáte jim vhodně vybraná data z IS (přístup k nim), dokážou si většinu svých přání zrealizovat sami. Tohle je velká přednost informačních systémů, které dělá Microsoft – ta provázanost s kancelářským softwérem.

Přednášek bylo mnohem více a tohle je velmi subjektivní výběr. Pořadatelé budou tak během měsíce dávat materiály z konference na web a do časopisů, takže odborné a nezaujaté informace se k vám určitě časem dostanou.