Hříchy pro šíleného korektora – jak se vyhnout zbytečným chybám

Jubilejní desáté pokračování Šíleného korektora bych rád nechal plynout v poněkud volnějším tempu. Místo otravného hnidopišství, které jsem provozoval doposud, bude tentokrát na programu spíše všeobecné mentorování. Jinými slovy, nebudeme mluvit o tom, jakých konkrétních prohřešků bychom se měli vyvarovat, ale o tom, jak své dosavadní znalosti zúročit v praxi a jak se vyhnout zbytečným chybám.

Troufám si tvrdit, že řada chyb, s nimiž se setkáváme v českých textech, nepramení ani tak z nevědomosti, jako spíše z nepozornosti nebo, v horším případě, z nechuti zabývat se něčím tak banálním, jako je pravopis.

Abych nikoho neurážel, dám k lepšímu příklad z vlastní produkce. Můžete mi věřit, milí čtenáři, že dobře vím, co znamená zkratka CSc. Dobře také vím, co tato zkratka neznamená. Přesto se mi v jednom z minulých článků podařilo přejmenovat nositele tohoto titulu z kandidátů věd na kandidáty vět. (Tímto děkuji čtenářům, kteří mě na chybu upozornili.)

Rád bych proto uvedl několik podnětů, které mohou posloužit k tomu, abychom byli sami sobě dobrými korektory. Nemyslím si, že by tyto rady mohly práci kvalitního korektora nahradit – jinak bych si zřejmě po uveřejnění tohoto článku šel hledat jiné bohulibé zaměstnání – věřím ale, že budou užitečným návodem pro ty, kteří chtějí umět psát bez zbytečných chyb.

Až si budete procházet jednotlivá doporučení, zřejmě pochopíte, že ne všechna jsou aplikovatelná v každé situaci. Pravděpodobně nemáte tolik času, abyste mohli psaním a kontrolováním jednoho e-mailu strávit celý den. Pokud ale tvoříte text pro webové stránky nebo jiné důležité „literární dílo“, je maximální pečlivost určitě namístě.

Mezi psaním a kontrolou si udělejte pauzu

Ideální je nechat text „odležet“ alespoň jeden den – získáte větší nadhled a všimnete si řady věcí, které byste jinak nezaregistrovali. Pokud tolik času nemáte, dejte si třeba kávu nebo jiný povolený doping, případně se deset či dvacet minut věnujte jiné činnosti, a teprve potom se ke svému textu vraťte.

Uvědomte si, v čem často chybujete

Skoro každý smrtelník má v oblasti psaní nějakou „Achillovu patu“. Pro někoho to mohou být čárky, pro někoho mě/mně, pro jiného shoda přísudku s podmětem nebo slovosled. Snažte se tyto své „oblíbené“ chyby předem identifikovat, při kontrole textu se na ně zaměřit a zlikvidovat je. Někdy nebývá na škodu věnovat těmto pravopisným jevům jedno čtení navíc, při kterém se soustředíte pouze na ně.

Text si přečtěte alespoň dvakrát

Jedno čtení věnujte kontrole „technických“ záležitostí, jako je interpunkce, diakritika, velká a malá písmena a podobně. Při tomto čtení můžete vyzkoušet zajímavé doporučení – číst text odzadu.

Pochopitelně tím není míněno číst doslova pozpátku (tedy tak, jak mluvil představitel Mozarta v jedné scéně Formanova filmu Amadeus), přínos této metody by byl přinejmenším sporný. Užitečnější je číst text odzadu po jednotlivých odstavcích, tedy začít posledním odstavcem a postupovat k prvnímu. Účelem této metody je, aby se čtenář nenechal příliš „unést dějem“ a aby mu neunikly některé důležité detaily.

Při druhém čtení se více zaměřte na stylistiku. Všímejte si toho, zda se některá slova zbytečně často neopakují, zda text není kostrbatý a zda souvětí nejsou příliš dlouhá a nepřehledná. Tvoříte-li text pro webové stránky, potom v této fázi především zestručňujte.

Další možností je soustředit se při každém čtení pouze na jeden pravopisný jev – jednou „vychytávat“ čárky, jednou diakritiku, jednou překlepy a podobně. Tato varianta je sice časově náročná, ale rovněž použitelná. Záleží jen na tom, kolik času a energie jste ochotni svému dílu věnovat.

Jednou si text přečtěte nahlas

Toto doporučení uvádím jako samostatné, přestože se svou podstatou řadí k předchozímu. Hlasité čtení je pomalejší, takže čtenáři nedovolí, aby text pouze prolétl očima a prohlásil ho za zkontrolovaný. Zároveň se mu spíše podaří poznat rozdíl mezi tím, co chtěl napsat, a tím, co ve skutečnosti napsal.

Automatické „kontroly pravopisu“ využívejte, ale nespoléhejte na ně

Řada textových editorů umožňuje automatickou „kontrolu pravopisu“. Přestože je to velmi užitečný nástroj pro opravu překlepů či odhalování zapomenutých mezer, rozhodně na něj nelze stoprocentně spoléhat, a to zvláště ne v češtině. Vyjádření typu „lidé byly“ nebo již zmiňovaný „kandidát vět“ vám totiž tato kontrola velkoryse odpustí. Lidský faktor je v tomto případě opravdu nenahraditelný.

Nestyďte se zeptat

Nevíte-li si s nějakým pravopisným oříškem rady, podívejte se do moudrých knih (Pravidla českého pravopisu, Stručná mluvnice česká, Slovník cizích slov a další), navštivte stránky Jazykové porady ÚJČ nebo se na tuto instituci sami obraťte s konkrétním dotazem (samozřejmě až tehdy, nenajdete-li odpověď v moudrých knihách). Zeptat se můžete i jazykových korektorů, určitě vám rádi nezištně poradí.

Požádejte někoho, aby si vaše dílo přečetl

Syndrom „autorské slepoty“ je známá a exaktně prokázaná choroba, jíž trpí prakticky všichni tvůrci textů. Pokud je to tedy možné, poproste nějakou dobrou duši, aby si váš text přečetla. V této souvislosti je nezbytná jedna věc – nebuďte na své dílo příliš hákliví. Je pochopitelné, že k textu, který člověk pracně vymýšlel a piplal, cítí určité „osobní pouto“. Má-li se ale z dobrého textu stát text výborný, je nutné, aby byl jeho tvůrce ochoten ho měnit a vylepšovat.

Shrnutí

Jak jsem se již zmínil dříve, ne všechna uvedená doporučení jsou uplatnitelná v každé situaci. Přesto ale doufám, že budou užitečnou inspirací pro pisatele, kteří chtějí využít svých znalostí a jazykového citu a co nejlépe je promítnout do svých textů.

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.