Elektronická služba a daň z přidané hodnoty (DPH)

18. května 2004

•

Vstup do Evropské unie přinesl nová pravidla pro daň z přidané hodnoty (DPH), zejména pro obchod mezi členskými státy. Obchodem není jen prodej zboží, ale i poskytování služeb, tedy například webhostingu nebo dodání či úpravy softwaru. Tento článek by vám měl pomoci pochopit nový systém a vyhnout se případným nepříjemnostem či dokonce ztrátám.

Nový zákon o DPH (č. 235/2004 Sb.) zavádí pojem „elektronická služba“, který definuje v § 10 odst. 8 písm. a. Elektronickou službou se pro účely tohoto zákona rozumí „dodání webových stránek (website supply), hostitelství webových stránek (web-hosting), vzdálená údržba programového vybavení, dodání programů a jejich aktualizace, dodání prezentace, textů a informací, včetně vytvoření dostupné databáze, dodání hudby, filmů a her, včetně hazardních her, a dodání politických, kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých a zábavních vysílání, dodání výuky na dálku“. Šestá směrnice ES, ze které zákon vychází, používá termín „electronically supplied services“, tedy česky „elektronicky dodávané služby“, což podle mne obsah pojmu vystihuje lépe.

Internet moc nehledí na hranice států, a tak poskytování „elektronické služby“ přes hranice bude běžné. Uvědomují si české firmy, jaké daňové důsledky pro ně má hostování webové prezentace u slovenského poskytovatele nebo nákup softwaru z USA? Obávám se, že ne, a přitom tyto důsledky mohou být značné.

Způsob zdaňovaní „elektronické služby“ bude záviset na mnoha faktorech, zejména na osobě poskytovatele a na osobě příjemce služby. Bude záležet na tom, zda je poskytovatel ze země mimo Evropskou unii (v tomto případě budeme mluvit o „zahraničním poskytovateli“), a pokud jde o poskytovatele z členského státu EU, bude rozhodovat, zda je či není ve svém státě regitrován k platbě DPH („evropský plátce DPH“). U příjemce služby je třeba sledovat, zda jde o podnikatele nebo ne. Proberme to postupně.

Pokud evropský plátce DPH (slovy zákona „osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo nebo provozovnu“) poskytuje elektronickou službu českému podnikateli (slovy zákona „fyzické nebo právnické osobě, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti“) bude poskytnutí služby pro evropského plátce DPH plnění osvobozené od DPH (v souladu s jeho vnitrostátními zákony), ale český podnikatel bude povinen z přijaté služby odvést DPH. Na druhou stranu bude mít český podnikatel nárok na odpočet odvedené DPH, pokud ovšem službu nepoužije pro soukromé účely.

Uvedu jednoduchý příklad pro snazší pochopení výše popsaného. Český podnikatel hostuje své stránky u slovenské firmy. Na faktuře, kterou od ní dostane, bude uvedena cena ve slovenských korunách a poučení, že příjemce odpovídá za zdanění. Příjemce přepočte částku na české koruny, vypočítá DPH a uvede v daňovém přiznání k DPH. Zároveň tuto daň může nárokovat jako DPH na vstupu. Protože hosting používá zčásti na stránku o své rozvětvené rodině, bude nárokovat jen poměrnou část, například 80 %.

A co případ, kdy český podnikatel není plátce DPH? Odpověď je jednoduchá – tato možnost nemůže nastat. Pokud totiž český podnikatel přijme elektronickou službu od evropského plátce DPH, stane se automaticky plátcem DPH (§ 94 odst. 8)! Jinými slovy, pokud jste malý český živnostníček, který si nechá udělat webovou prezentaci od slovenského plátce DPH nebo si od něj koupí software, stanete se velmi rychle plátci DPH.

Pokud evropský plátce DPH poskytuje elektronickou službu českému nepodnikateli, je situace jiná – pro evropského plátce nejde o osvobozené plnění, danit bude ve svém státě, český subjekt to více nemusí zajímat (až na to, že příslušnou daň zaplatí v ceně).

Pokud elektronickou službu poskytuje zahraniční osoba (přičemž zahraniční osobou rozumí zákon „osobu, která nemá na území Evropského společenství sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, popřípadě místo pobytu či místo, kde se obvykle zdržuje“), platí, že plnění zdaňuje český podnikatel, a také platí, že dosavadní neplátce DPH se automaticky stává plátcem. Takže výše uvedený český živnostníček se stane plátcem DPH i tehdy, nechá-li si udělat webovou prezentaci od švýcarské firmy, přičemž nerozhoduje, zda zahraniční firma je plátcem zahraniční obdoby DPH.

Jediný rozdíl proti evropskému plátci DPH nastane, pokud zahraniční osoba poskytuje služby českému nepodnikateli, ale tento rozdíl českého příjemce služby nemusí zajímat. Bude zajímat zahraniční („mimounijní“) osobu, která bude povinna poskytnutí služby u nás zdanit sama. Pro elektronickou službu se jí nabízí takzvaný zvláštní režim, upravený v § 88. Ten spočívá v tom, že si vybere jeden stát unie a DPH odvádí příslušnému úřadu v tomto státě.

Zatím nebyla diskutována možnost, že službu poskytuje evropský podnikatel-neplátce. Pokud ji poskytuje tuzemskému plátci, nic se nemění – příjemce má i v tomto případě povinnost přijatou službu zdanit. Příjemný rozdíl je pro příjemce-neplátce, který se nestane automaticky plátcem jako v předchozích případech. Pokud si zmiňovaný malý český živnostník nechá udělat webovou prezentaci od slovenského neplátce, má štěstí a plátcem DPH se nestane.

Na závěr zmíním případ, kdy elektronickou službu poskytuje český plátce DPH nečeskému příjemci. U nás bude tato služba zdaňována pouze tehdy, je-li poskytována evropskému („unijnímu“) nepodnikateli. Pokud je poskytována do zahraničí (tedy mimo EU) nebo evropskému plátci DPH, jde o osvobozené plnění. Český poskytovatel služby pouze nesmí zapomenout, že existenci nároku na osvobození bude povinen v případě daňové kontroly prokázat – tedy bude muset prokázat, že službu poskytoval zahraniční osobě nebo evropskému plátci DPH.

Problematiku jsem popsal velmi stručně podle českého zákona o DPH. Ze slovenského pohledu bude situace obdobná, neboť vše vychází ze Šesté směrnice ES.