Daně a samostatnost movitých věcí

Může být monitor k počítači samostatnou movitou věcí a tvořit součást ocenění počítače? Pak bychom mohli výdaj za jeho pořízení posuzovat odděleně od počítače a uplatnit ho tak najednou v daňových výdajích. A co tiskárna? Podívejme se na to, jak s těmito věcmi nakládat v daňovém přiznání.

Trocha teorie o samostatnosti movitých věcí, která se v daňové praxi vyplatí

Pojď se podívat, jak problematiku vidím já a to s náležitou oporou v obecně platných právních předpisech.

Podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů nelze za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat výdaje (náklady) na pořízení hmotného a nehmotného majetku definovaného účetními předpisy.

A protože podle § 23 odst. 10 zákona se pro zjištění základu daně vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu, tak je nutné si nejdříve zjistit, co účetní předpisy, podle nichž poplatník závazně účtuje, za tento majetek konkrétně považují. Účetní předpisy v této souvislosti také definují co je příslušenstvím dlouhodobého hmotného majetku a co je samostatnou movitou věcí.

Opatření Ministerstva financí čj. 281/89 759/2001, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele (dále jen „Předpisy pro vedení podvojného účetnictví podnikatelů“) vychází při definování příslušenství dlouhodobého hmotného majetku nejdříve z definice pojmu příslušenství podle § 121 odst. 1 občanského zákoníku, kdy příslušenstvím jsou věci, které náleží vlastníku věcí hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. V Čl. I úvodních ustanovení k Předpisům pro vedení podvojného účetnictví podnikatelů je totiž stanoveno, že hmotný a nehmotný majetek je vymezen tímto opatřením v návaznosti na zvláštní předpisy, a to zejména občanský zákoník a obchodní zákoník, zákony upravující nakládání s výsledky duševní tvořivé činnosti, zákon o daních z příjmů a zákon o účetnictví.

Příslušenství dlouhodobého hmotného majetku je potom definováno v Čl. I k účtové třídě 0 odst. 5 jako předměty (např. přídavná nebo výměnná zařízení), které tvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek a jsou součástí jeho ocenění a evidence. Příslušenství je součástí dodávky hlavní věci nebo se k hlavní věci přiřadí dodatečně, tj. technickým zhodnocením.

Samostatné movité věci jsou definovány v tomto ustanovení tak, že pokud příslušné předměty netvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek, jde o samostatné movité věci (stejným způsobem jsou definovány samostatné movité věci i podle Opatření Ministerstva financí čj. 281, 283/77 411/2000, kterým se stanoví postupy účtování pro účetní jednotky účtující v soustavě jednoduchého účetnictví, ve znění pozdějších předpisů).

Z těchto dvou definic lze dle mého názoru učinit následující závěry:

1. příslušenstvím dlouhodobého hmotného majetku jsou věci, které:
   1. náleží vlastníku věcí hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány, a
   2. které tvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek a jsou součástí jeho ocenění a evidence,
2. pokud věci, které náleží vlastníku věcí hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány, netvoří s hlavní věcí jeden majetkový celek a nejsou součástí jeho ocenění a evidence tak jde o samostatné movité věci.

Přitom je věcí účetní jednotky jestli rozhodne o tom, zda věc, která jí bude určena k trvalému užívání s hlavní věcí bude tvořit s hlavní věcí jeden majetkový celek a bude součástí jeho ocenění a evidence anebo ne.

Nikde v účetních předpisech, které definují takto příslušenství, není uveden opak tohoto tvrzení. Účetní definice příslušenství dlouhodobého hmotného majetku je tak širší pojem (o podmínky vytváření jednoho majetkové celku a součástí jeho ocenění a evidence) než definice příslušenství podle občanského zákoníku.

To má velký význam pro tvé možné spory s finančním úřadem o tom, jestli monitor za 10 000 Kč, který používáš trvale s počítačem za 35 000 Kč, můžeš považovat za samostatnou movitou věc anebo ne.

I když bude monitor používán k počítači trvale a přitom jsi rozhodl, že nebude s počítačem tvořit jeden majetkový celek a nebude součástí jeho ocenění a evidence, tak se jedná o samostatnou movitou věc podle účetní definice a výdaj na jeho pořízení můžeš uplatnit v souladu s příslušnými účetními a daňovými předpisy jako výdaj daňový.

Obdobně to bude platit například pro tiskárnu k počítači či skener.

Pokud bys však rozhodnul, že monitor s počítačem jeden majetkový celek tvořit bude a bude součástí jeho ocenění a evidence, tak potom bude monitor příslušenstvím počítače a výdaje na jeho pořízení ve výši 10 000 Kč budou součástí ocenění počítače a nebude je tak možné uplatnit jako daňový výdaj přímo (stejně jako výdaje na pořízení počítače) nýbrž nepřímo prostřednictvím daňových odpisů z celkové pořizovací ceny počítače včetně monitoru ve výši 45 000 Kč.

Od příslušenství definovaného účetními předpisy je třeba odlišovat pojem součást věci, který však účetními předpisy definován není. Je však známa jeho definice podle občanského zákoníku a definice podle ZDP u součástí staveb.

Podle § 120 občanského zákoníku platí, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Stavba není součástí pozemku.

Na rozdíl od definice příslušenství nemůže vlastník věci prvotně rozhodovat sám o tom, jestli něco bude součástí věci anebo ne. Prvotní je objektivní skutečnost, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Posouzení této objektivní skutečnosti bude v praxi mnohdy obtížné. Aby bylo něco součástí věci podle této definice, tak musí být splněny obě podmínky najednou. To znamená, že:

1. to něco k věci náleží podle její povahy,
2. a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

Hard disk náleží k počítači podle jeho povahy. Je na něm uložen např. operační systém nutný ke spuštění počítače. Pokud bys hard disk z počítače vyňal, tak by se tím počítač nepochybně znehodnotil, protože by byl nefunkční. Hard disk je tak součástí počítače.

Zákon o daních z příjmů vymezuje co je součástí věci jenom u staveb a to dvojím způsobem:

a) pozitivně, kde podle přílohy č. 1 k ZDP platí, že nedílnou součástí domů, budov a staveb (stavebních děl) jsou zařízení a předměty, které z hlediska stavebního díla umožňují jeho funkci a účel, ke kterému je určeno. Takováto zařízení a předměty musí být se stavebním dílem pevně spojené a nelze je demontovat, aniž by došlo ke znehodnocení funkce a účelu stavebního díla, a jsou zpravidla součástí celkové dodávky stavebního díla.

Příkladem mohou být:

• vnitřní rozvody studené a teplé vody (včetně rozvodů pro ústřední vytápění),
• vnitřní rozvody kanalizace,
• vnitřní rozvody elektroinstalace včetně nástropních a nástěnných svítidel a příslušných rozvodných skříní a rozvaděčů,
• vnitřní rozvody vzduchu (klimatizace a vzduchotechnika) a plynů.

Aby ti Ministerstvo financí usnadnilo posuzování toho, co je a co není nedílnou součástí stavebních děl, tak ve svém POKYNU – D 190 uvádí řadu dalších příkladů toho, co podle jeho názoru je nedílnou součástí stavebních děl.

b) negativně, kde podle § 26 odst. 2 ZDP platí, že za samostatné movité věci se považují také výrobní zařízení, jakož i zařízení a předměty sloužící k provozování služeb (výkonů) a účelová zařízení a předměty, která s budovou nebo se stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou s ní pevně spojeny.

Přestože jsou s budovou nebo stavbou pevně spojeny tak příkladem samostatné movité věci mohou být:

• strojní zařízení dílen,
• zařízení kuchyní a vývařoven pro veřejné stravování včetně chladírenského a mrazírenského vybavení,
• strojní zařízení barvíren, čistíren, prádelen, sušáren, mandloven.

I zde platí to, že aby ti Ministerstvo financí usnadnilo posuzování toho, které výrobní zařízení, zařízení a předměty k provozování služeb (výkonů), účelové zařízení a předměty jsou samostatnými movitými věcmi i přesto, že jsou pevně spojeny s budovou nebo stavbou, tak v POKYNU – D 190 uvádí řadu dalších příkladů.

Upozornění

Vymezení součástí věci je důležité, protože když je něco součástí věci, tak o této součásti nemůžeš samostatně účtovat a ani ji samostatně daňově posuzovat. Součást věci, tak sdílí účetní i daňový režim věci, jíž je součástí.

K POKYNU D – 190 ještě dodávám, že se nejedná pro tebe o obecně závazný právní předpis. Je to názor ministerstva financí jak by se mělo postupovat při uplatňování některých ustanovení ZDP. Doporučil bych ti však se spíše vzhledem k pojednávané problematice tohoto POKYNU držet, protože finanční úřady podle něj postupují a navíc ve vztahu k této problematice není tento POKYN většinou v rozporu se zákonnou právní úpravou.

(Ukázka z publikace „Daňové triky a tipy 4“, kterou vydalo nakladatelství Sagit.)

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.