Citace korespondence a citační etiketa

26. března 2003

•

Už dvakrát jsem na stránkách Intervalu obtěžoval s citacemi. Svědomí a přátelé mne ovšem donutili vrhnout se ještě jednou do kalných vod a přinejmenším nastínit několik informací o dvou snad nejproblematičtějších oblastech v citačním průmyslu – o citacích korespondence a citační etiketě.

Citace korespondence

Korespondence představuje velmi podstatnou část informačních toků už od dob, kdy byl předán první ústní vzkaz. Pokud pomineme archeology, má korespondence podstatný význam především pro životopisce a vědecké pracovníky. Ti první s oblibou dokládají svá tvrzení výňatky z osobních dopisů, ti druzí si zase často stěžují, že jim ta která myšlenka byla „ukradena“ ze soukromé pošty.

Otázkou tedy je, zda osobní korespondenci vůbec citovat. Problémem totiž není jen to, že je osobní a soukromá, ale především to, že je neveřejná a dostupná jen určitým osobám. U korespondence „papírové“ se proto před citací dává přednost dokladování celého dopisu v podobě přetisku či fotokopie, samozřejmě se souhlasem obou dotčených stran (popřípadě i spolupracovníků, právních zástupců a pozůstalých příbuzných).

Trochu jiná situace nastala s příchodem elektronické komunikace. E-maily se ze záhadných důvodů považují za důvěryhodnější (i ty nepodepsané). Nicméně, některé e-maily, šířené prostřednictvím e-mailových diskusí, konferencí a fór, jsou alespoň veřejně přístupné a tedy použitelné jako odkazový materiál. Bez dalšího okolkování uvedu sadu tří příkladů (osobní mail, konferenční příspěvek, diskusní příspěvek), jimiž se můžete řídit, pokud k tomu někdy budete donuceni:

— schéma citace (osobní e-mail) —
Autor <e-mail>. Předmět. Příjemce <e-mail>. Datum odeslání. [Datum citace.] — konkrétní citace —
Málek, Vilém <vilem.malek@pkuss.cz>. Vyroba sisatych kol? Salanda, Marek <marek.salanda@pkuss.cz>. 2002-02-01 23:55. [cit. 2003-03-25] — schéma citace (e-mail konference) —
Autor <e-mail>. Předmět. Datum odeslání. <Adresa archivu>. [Datum citace.] — konkrétní citace —
Málek, Vilém <vilem.malek@pkuss.cz>. Vyroba hranatych kol? 2002-01-01 06:32. <listserv@list.pkuss.cz>. [cit. 2003-03-25] — schéma citace (newsgroups) —
Autor <e-mail>. Předmět. Datum odeslání. <Jméno konference>. [Datum citace.] — konkrétní citace —
Málek, Vilém <vilem.malek@pkuss.cz>. Vyroba dokonalych kol! 2003-03-26 12:00. <idea.kolo.jobs>. [cit. 2003-03-26]

Citační etiketa

Než definitivně ukončím tuto krátkou exkurzi do podivuhodného světa citací, bibliografie a scientometriky, musím se zmínit také o citační etiketě. Citace totiž nejsou jen zajímavou informací, vhodnou k recyklaci. Citovány bývají obvykle cenné myšlenky, produkt dlouhodobého a nákladného procesu. A v neposlední řadě, citace je nástrojem politickým a společenským, jehož prostřednictvím si budují „imidž“ jak jednotlivci a firmy, tak i celé národy.

Možná vás zaráží, proč mluvím o etiketě a nikoli o etice. Činím tak záměrně, a to proto, že zatímco etika je pojem víceméně filozofický a sporný, etiketa je jejím jasně kodifikovaným odrazem, jímž se lze řídit v praxi. Citační etika je složitým propletencem morálky, filozofie a práva, citační etiketu lze shrnout do několika stručných a nezpochybnitelných pravidel, definovaných převážně tím, co se nesmí nebo považuje za nevhodné:

Použití necitované práce: Pokud autor díla použije při jeho tvorbě cizí práci, kterou následně necituje ani neuvede ve zdrojích, vystavuje se riziku morálního odsudku, exkomunikace odbornou veřejností i právního postihu.
Citování nepoužité práce: Pokud autor cituje nebo v pramenech uvádí práci, kterou při tvorbě svého díla nepoužil, vystavuje se riziku morálního odsudku (nicméně tím potěší svého šéfa, redaktora důležitého magazínu či vedoucího komise, čímž zvýší své šance na přežití v praxi).
Citování vlastní práce: Autocitace spočívá v tom, že autor cituje či v pramenech uvádí práci, které je autorem sám nebo v rámci autorského kolektivu. Tato praktika je obecně odsuzovaná jako nekalá snaha o zvýšení vlastní prestiže, což bývá postihováno snížením „skóre“ ve scientometrických systémech (a někdy dokonce úplným stažením díla z veřejného oběhu).

Výše zmíněné prohřešky jsou vnímány jako ty nejdůležitější a nejzávažnější, neboť podstatným způsobem ohrožují princip celé myšlenky citací a jejich použití. Vypisovat zde další pravidla nemá velký smysl, nebývají vždy interpretována tak striktně a pro naše účely nejsou v tuto chvíli potřebná. Stačí, když si zapamatujete, že citace musí být vždy přehledná, původní, pokud možno úplná a musí umožňovat správnou identifikaci svého zdroje.