Čipová karta – rozhraní mezi uživatelem a e-službou

Paul Stodden, prezident skupiny Siemens Business Services, prohlásil na letošním CeBITu, že čipové karty mají speciální růstový potenciál. Ten je podnícen řadou projektů nejen v oblasti e-business, ale zejména v oblasti e-government.

Siemens zaujímá na tomto trhu významné místo. Tak například od ledna letošního roku dodává elektronické identifikační karty (ID karty), hrající roli elektronického občanského průkazu, pro skoro půl milionu obyvatel asijského Macaa. Počínaje květnem má dodat sto tisíc čipových karet italské armádě. Na pilotní projekt elektronické ID karty pro Itálii přispěje letos skoro dvěma sty tisíci čipových karet s tím, že v průběhu příštích pěti let zabezpečí nové ID karty milionům obyvatel Itálie.

Čipová karta obsahující mikroprocesor s pamětí se stává vítaným technickým prostředkem při elektronizaci nejrůznějších služeb. Prostřednictvím vhodných čtecích a zapisovacích zařízení může se stát inteligentním, uživatelsky příjemným a velmi bezpečným rozhraním mezi vlastníkem karty a elektronickým systémem poskytujícím požadovanou službu. Soudobá technická úroveň dovoluje navíc multifunkčnost. Prostřednictvím jediné karty lze totiž vytvářet rozhraní nejen pro jednu službu, ale i pro celou skupinu nejrůznějších elektronických služeb. A to služeb pro e-government i pro e-business či e-commerce.

Tak například zmíněná čipová karta pro Macao je řešena tak, že její původní určení pro identifikaci obyvatel lze snadno doplnit dalšími aplikacemi za pomoci veřejných kiosků nebo Internetu. Jako další nejbližší aplikace se uvažují elektronický řidičský průkaz a elektronická peněženka.

Řešení pro Itálii je rovněž multifunkční. Služby využívané prostřednictvím čipové karty mohou být standardní nebo kvalifikované, národní nebo lokální. Standardní služby nemodifikují data obsažená na kartě, kdežto kvalifikované služby vkládají data na kartu, případně data na kartě aktualizují. Národní služby jsou administrovány centrálně, lokální služby místními autoritami. Vedle využití jako elektronická ID karta s nepovinnými biometrickými údaji (otisky prstů) slouží dále pro aplikace sociálního a zdravotního zabezpečení, daňovou problematiku a pro školské účely.

eEurope Smart Cards

Evropská unie (EU) si uvědomila důležitost role čipových karet a proto v projektech eEurope 2002 počítala s jejich významným uplatněním. V prosinci roku 1999 vyhlásila program eEurope Smart Cards (eESC), který se stal součástí aktivit eEurope. Byl zaměřen na zrychlení a harmonizaci rozvoje a využívání čipových karet v Evropě. Jeho realizace se účastnilo kolem dva a půl stovky expertů z průmyslové, akademické a uživatelské sféry. Práce byla organizována ve dvanácti skupinách – traiblazers (TB), které pokrývaly celou problematiku čipových karet.

Dosavadní výsledky práce byly prezentovány na loňském prosincovém setkání eESC. Obsahují kolem šedesáti dokumentů typu bílá kniha a řadu dalších důležitých materiálů. Mapují a zjasňují ideu Open Smart Card Infrastructure for Europe (OSCIE), což je vize plně interoperabilní, standardizované, bezpečné a otevřené infrastruktury pro masové využívání čipových karet v evropském regionu. Index aktuálních verzí dokumentů OSCIE obsahuje odkazy na jejich volně přístupné webové prezentace. Ty tvoří kolekci příslušných požadavků, návodů, architektonických modelů a technických specifikací. Stávají se nejen podkladem pro další standardizační procesy, ale i pro seznámení se se směrem, kam se problematika čipových karet v Evropě ubírá, k následné připomínkové diskusi a k využití při přípravě národních projektů. Další práce budou pokračovat v příštích letech v rámci iniciativy eEurope 2005.

Je překvapivé, že prací eESC se účastnila skoro desítka maďarských firem. Z naší republiky však oficiální seznam uvádí pouze společnost APROKS, která se angažovala při ověřování myšlenky elektronické zdravotnické karty v projektu Mácha. Další české firmy, zaměřené podobným směrem, se pravděpodobně těchto aktivit nezúčastnily.

Elektronická identita v EU

Je zřejmé, že největší pozornost vzbuzuje v EU problematika elektronické identity. EU je v současné době tvořena patnácti státy a zahrnuje okolo tři sta osmdesáti milionů obyvatel. V příštích letech se rozšíří o deset dalších států a dosáhne skoro půl miliardy obyvatel. To vše již nyní znamená velký pohyb osob, informací, peněz, zboží a služeb přes jejich hranice. Sílí přesvědčení, že v této situaci by byla velkou pomocí panevropská elektronická identifikační karta, e-ID card, vybavená vhodnými prostředky pro identifikaci a autentizaci. Tyto činnosti jsou zapotřebí při využívání veřejných i soukromých online služeb. Aby byla zajištěna garance užití karty v celé Evropě, musí odpovídat standardům definovaným v eESC. Předpokládá se rovněž, že by mohla v budoucnu také sloužit jako pasový dokument při cestách mimo EU.

V některých zemích EU probíhají nebo se připravují v současné době experimenty s elektronickými ID kartami. Nejznámější je Finsko, kde již v roce 1999 vznikl příslušný projekt. Elektronickou kartu, která umožňuje bezpečnou identifikaci osob, vlastní v současné době zhruba sto tisíc Finů. Poplatek za její vystavení je 29 euro. Sama karta má platnost tři roky. Funguje rovněž jako cestovní doklad do devatenácti evropských zemí. Obsahuje všechny potřebné certifikační a kryptografické prostředky umožňující on-line autentizaci, šifrování a elektronický podpis.

Belgie se připravuje po ověřovacích akcích na zavedení elektronické ID card pro svých deset milionů občanů, Španělsko zakončuje formulaci příslušného projektu, Německo studuje možnost zavést identifikační karty pro své občany, Velká Británie dokončuje celonárodní diskusi k připravenému projektu. Rakousko zveřejnilo podrobnosti svého projektu Burgerkarte. O plánech Itálie jsem se již zmínil.

Překvapující jsou aktivity postkomunistického Estonska. První elektronickou ID kartu vydalo na počátku minulého roku. V současné době jich přidělilo více jak sto třicet tisíc a připravuje se vybavit jimi do roku 2006 všechny obyvatele. Je určena k multifunkčnímu použití ve státní správě i v soukromém sektoru.

Elektronická identita jinde ve světě

Elektronické ID karty jsou v současné době zaváděny nejen v Evropě, ale i v Asii a Americe. Příkladem je pilotní projekt Malajsie, v jehož rámci jsou od minulého roku v provozu multifunkční karty pro čtyři základní aplikace: identifikace občanů, řidičské průkazy, pasy a elektronická hotovost. Brzy budou doplněny o další aplikace. Projekt je pojímán jako základ realizace vládní snahy zbavit se papírové administrativy a vybudovat administrativu elektronickou. Malajsie se snaží tento projekt rozšířit i na sousední státy a doplnit ho o imigrační a turistickou problematiku. V této snaze zatím uspěla u Singapuru.

V letošním roce má být realizován pilotní projekt elektronických ID karet v Hong Kongu. Vedle identifikace občanů má řešit i řidičské průkazy a knihovní služby. Vedle elektronického podpisu budou použita i biometrická data, otisky prstů. Na podporu rychlého rozšíření elektronického obchodování nabízí poštovní certifikační autorita v Hong Kongu majitelům karet certifikáty na celý rok bezplatně. Čína chce využít výsledky a zkušenosti s tímto projektem a připravuje jeho rozšíření na celou oblast Číny. Japonsko je v zavádění elektronických ID karet rovněž velmi aktivní. Účastní se práce eESC a v současné době realizuje projekt zavedení více jak milionu elektronických ID karet.

Čipové karty v ČR

V naší republice zatím cestou elektronických ID karet pro obyvatele nejdeme. Ministerstvo informatiky připravuje projekt profesních čipových karet zaměstnanců veřejné správy. Karty budou sloužit především pro identifikaci a autentizaci uživatelů uvažovaného intranetu státní správy, při vstupu do objektů a při platebních a jiných transakcích. Při implementaci se předpokládá zapojení komerčního sektoru. Kartami má být cílově vybaveno sto tisíc zaměstnanců státní správy a padesát tisíc zaměstnanců samosprávy. Potřeby armády, policie, krizové komunikace a BIS nebudou pokryty tímto projektem, nýbrž budou řešeny samostatně.

Je zřejmé, že uvedeným postupem asi získáme s elektronickými kartami určité zkušenosti, bohužel dle mého názoru nijak neurychlíme, naopak zpozdíme, řešení identifikace a autentizace občanů při využívání elektronických služeb. Už přinejmenším tím, že jim nedáme možnost se včas s příslušnými technologiemi seznámit a zbavit se na základě vlastních zkušeností případných obav. Takovou cestou se snažily nebo snaží jít ostatní země zavádějící elektronické ID karty.

Dnes platí v naší republice devět různých vzorů občanských průkazů. Nejstarší vzor, vyskytující se výjimečně, odvozuje svou platnost ze zákona z roku 1948. Nejmladší je pak z roku 2000. Má formu plastové karty se strojově čitelným kódem, který je přepisem údajů o držiteli a dokladu. V nejbližších letech některým vzorům skončí platnost a budou vyměněny za novější. Otázkou je, zda by nebylo rozumné využít této situace k postupnému zavedení elektronického občanského průkazu na bázi multifunkční elektronické ID karty respektující výsledky eESC.