Artefakty informační architektury – organizační systémy

19. října 2004

•

Informační architektura je hlavně o organizování a získávání informací – obsahu. Ty se snaží z vašeho systému dostat uživatel. Obsah i uživatel existují v určitém kontextu. U uživatele jsou to jeho zvyky, zkušenosti a potřeby, u obsahu například velikost, formát, existující struktury, vlastnictví a firemní pravidla. Tolik pro začátek. Dále raději přeskočím všechny nudné teoretické úvody a vrhnu se rovnou na základní artefakty…

Kategorizace oblastí IA

Základní způsob kategorizace oblastí informační architektury může být následující:

Organizační systémy – kategorizace informací
Označovací (pojmenovávací) systémy (například Nadpisy) – reprezentace informací
Navigační systémy – proklikávání se informacemi a jejich hierarchií
Vyhledávací systémy – vyhledávání informací
Tesaury, řízené slovníky a metadata

Tak jako každý kategorizační systém, má i tento svoje problémy. Je například problém oddělit organizační systémy od označovacích (pojmenovávacích). Jiná možnost kategorizace systémů informační architektury:

Prohlížecí pomůcky – poskytují předdefinovanou sadu cest pro procházení stránek
- Organizační systémy – hlavní způsob kategorizace dokumentu (taxonomie a hierarchie)
- Navigační systémy nejvyšší úrovně (hlavní navigační systémy) – primární navigační systémy, které pomáhají uživateli se zorientovat (kde je a kam může na stránce jít)
- Místní navigační systémy – primární navigační systémy, které pomáhají uživateli se zorientovat (kde je a kam může na části stránky jít)
- Mapa stránek a obsah (TOC) – navigační systémy, které doplňují primární navigační systémy, poskytují kondensovaný přehled a odkazy na hlavní oblasti s obsahem a podstránky
- Indexy – poskytují abecedně seřazený seznam odkazů
- Doplňková navigace – průvodci (wizards), kontextové odkazy (v textu)…
Vyhledávací pomůcky – dovolují zadat uživateli požadavek a zobrazují výsledky těchto dotazů
- Vyhledávací rozhraní – místo pro zadání dotazu, typicky s doplňujícími informacemi (vyhledávací oblasti…)
- Dotazovací jazyk – gramatika dotazu – například booleovské operátory (AND, OR, NOT), operátory blízkosti (NEAR), popřípadě způsob specifikace v jakém poli hledat (AUTHOR=“BURES“)
- Vyhledávací algoritmus – část vyhledávacího stroje, která zjišťuje, jaké výsledky odpovídají uživatelovu dotazu
- Vyhledávací oblast – podmnožina obsahu, která je indexována samostatně pro zúžení vyhledávání
- Výsledky vyhledávání – reprezentace obsahu, který odpovídá položenému dotazu, zahrnuje rozhodování, kolik výsledků zobrazit, třídění, řazení, seskupování, hodnocení (ranking)
Obsah a činnosti
- Nadpisy – označení pro obsah, který následuje
- Vložené odkazy – odkazy v textu, reprezentují obsah, na který odkazují
- Vložená metadata – informace použitelné jako metadata, ale které musí být napřed získány; tyto informace mohou být například indexovány pro vyhledávání (například ingredience v receptu)
- Logické skupiny obsahu (chunks) – například kapitoly v knize
- Seznamy – skupiny logických celků nebo odkazů na logické celky, jejich seskupování a pořadí zobrazování
- Sekvenční pomoc – podpora uživatelských procesů například „Krok 2 ze 7“ při objednávání
- Identifikátory – zjednodušují orientaci (logo, breadcrumbs – „drobečková“ navigace)
Neviditelné komponenty
- Řízené slovníky – předdefinované slovníky preferovaných výrazů a slov ve specifickém oboru. Obsahují například i variace (obměny).
- Tezaury – řízené slovníky obsahující odkazy na významově bližší a širší výrazy, preferované výrazy…
- Pravidla – skupina pravidel určující získávání informací – například hledá-li někdo handheld, vrátí mu to i PDA. Pravidla pro tvorbu kontextu.

Taxonomie

Kdysi se slovo taxonomie velmi rozšířilo ve světě businessu a biologové a knihovníci tím jsou dodnes frustrováni. V tomto článku je používáno ve významu hierarchické uspořádání kategorií v uživatelském interface na webu nebo intranetu.

Organizační systémy

Proč je těžké organizovat informace? Důvodů je několik:

Dvojznačnost – vzhledem k nejednoznačnosti jazyka jsou nejednoznačné i organizační systémy. Stejná slova mohou být chápána jinak. Ale nejde jen o nejednoznačnost slov (například „smůla“) ale i o nejednoznačnost rozdělení. (Je rajče ovoce nebo zelenina?)
Různorodost – různorodost obsahu – různé typy dokumentů, různé typy obsahu (text, obrázky…). Nemožnost spolehlivě rozřadit do kategorií.
Rozdílnost pohledu – každý člověk by stejné věci zařadil jinak, je nemožné vytvořit perfektní organizační systém.

Organizace webových stránek a intranetů

Organizační systémy se skládají z následujícího:

Organizační schéma – definuje sdílené charakteristiky obsahových položek a ovlivňuje logické seskupování těchto položek.
Organizační struktura – definuje typy závislostí mezi položkami obsahu.

U webových stránek je organizace informací úzce spojená s navigací, nadpisy a indexací. Organizační struktura je také spojena s primární navigací. Nadpisy kategorií definují jejich obsah. Manuální indexace a označování obsahu metadaty pomáhá při velmi detailním seskupování informací.

Organizační schémata

Exaktní – víte, co hledáte i kde to najdete (hledáte-li „Petr“, víte, že P je za O a před Q), není dovolena nejednoznačnost. Jednoduché provedení a udržovatelnost.
- Alfabetické – pro encyklopedie a slovníky.
- Chronologické – tiskové zprávy, novinky – bývá nutné kombinovat i s jinými schématy – uživatelé chtějí prohlížet novinky třeba podle tématu.
- Geografické
Nejednoznačná – dělí informace do kategorií, které vzdorují přesné definici.
- Tématické – nutno stanovit hloubku záběru.
- Úkolově orientované – organizace podle procesů, funkcí a úkolů – většinou nejsou čistě úkolově orientované weby, ale kombinace s tématickým navigačním schématem (Ebay.com – categories – buy, sell, search, sign-in).
- Dle typů návštěvníků – rozdělení do miniwebů podle zaměření na specifické publikum (například u webu města či kraje: občan, podnikatel, turista).
- Metaforické – dříve populární, třeba klikací obrázek recepce; může být zavádějící.
- Hybridní – zmíněna u úkolového, často je navrženo nevědomky a špatně – není možno si vytvořit mentální model a je nutno projít vše pro dohledání požadované informace.

Organizační struktury

Hierarchie (top-down) – dobrá hierarchie (taxonomie) je základem dobré informační architektury. Na jejím základě si uživatel vytvoří mentální model a je schopen se jednoduše a rychle orientovat.
Databázový model (bottom-up) – databáze je definovaná jako „kolekce dat uspořádaných pro jednoduché a rychlé hledání a získávání“. Důležitost databází pro IA je v metadatech. Metadata mapují sílu relačních databází na heterogenní, nestrukturované prostředí webových stránek a intranetů. Označením dokumentů a jiných informačních objektů metadaty z řízených slovníků získáváme možnost hledání a procházení.
Hypertext – relativně nový a vysoce nelineární způsob členění informací. Sestává ze dvou částí – informací nebo jejich shluků, na které je odkazováno, a odkazů mezi těmito shluky. Poskytují sice flexibilitu, ale mohou způsobit, že se uživatel bez znalosti kontextu ztratí.

Navrhování taxonomií

Při návrhu taxonomií je třeba brát v úvahu:

Exkluzivitu – kategorie by měly být vzájemně exkluzivní. Taxonomie, které dovolují zařazení jedné informace do více kategorií, se jmenují polyhierarchické. Snahou bývá zařadit informace do kategorií exkluzivně, ale pro uživatele bývá lepší, zařadíme-li nejednoznačnou informaci do více kategorií, aby ji mohl snadno najít. Ale je-li takto zařazeno příliš mnoho informací, ztrácí hierarchie svoji hodnotu. Pozor, toto napětí mezi exkluzivitou a inkluzivitou informace neexistuje mezi různými organizačními schématy. Jedna informace může být zařazena podle formátu v jiné kategorii, než by byla zařazena v jiné organizační struktuře podle tématu.
Hloubku – nejlépe je použít kompromis mezi hloubkou a šířkou. K tomuto tématu vám doporučuji studii Web Page Design: Implications of Memory, Structure and Scent for Information Retrieval.