Aktuální kategorie: XML

Digitální podpisy jsou odpovědí na stoupající nároky na bezpečnost výměny dat v prostředích, jakým je internet. V některých případech potřebujeme ověřit, byl-li dokument podepsán (a tedy snad i odeslán) osobou, od které jsme dokument očekávali, a následně umožnit příjemci ověřit, nebyl-li dokument během přenosu změněn. V tomto článku se podíváme na strukturu digitálního podpisu podle W3C, která je platná pro všechny platformy, v závěru předvedu malou ukázku sestavení digitálního podpisu v .NET Frameworku.

Poskytování obsahu prostřednictvím RSS se už dávno stalo běžným prvkem webů, které často přidávají nový obsah. Variantou k rozšířenému RSS je formát Atom. Cílem autorů formátu Atom bylo přímo nahrazení stávajících RSS formátů. Prostředkem k dosažení tohoto cíle se stal logický návrh vycházející ze zkušeností s RSS. V létě 2005 Atom dospěl k "dospělé" verzi 1.0.

V tomto článku si ukážeme, jak snadno můžeme učinit náš RSS kanál čitelný přímo v prohlížeči uživatele, a to i bez RSS čtečky nebo prohlížeče s podporou RSS. Ukážeme si také, jak může uživatel Windows takový kanál přímo sledovat na ploše.

Google Sitemaps jsou poměrně jednoduchý způsob, jak přilákat Google na svůj web. Tvůrce webu pouze nabídne vyhledávači informace o změněných nebo nových stránkách - stačí vytvořit soubor předepsaného formátu (sitemap soubor) a průběžně jej aktualizovat - a vyhledávač už zařídí zbytek. Sitemap je vlastně takovým RSS pro Google.

Syndikování obsahu se pomalu ale jistě stává běžným prvkem nejenom weblogů a zpravodajských webů. Až donedávna se pro poskytování obsahu nabízelo pouze několik variant formátu RSS, respektive formát RDF. Nyní začíná do povědomí autorů webů i návštěvníků nastupovat nový formát - Atom.

RSS (Really Simple Syndication) je standardním prvkem často aktualizovaných webů. Nejčastěji můžeme RSS kanál (soubor s vlastní URI) najít na weblogu nebo na zpravodajském serveru. V tomto článku se budeme věnovat popisu RSS 2.0, respektive verzi 2.0.1, která byla publikována na podzim roku 2002.

V tomto článku si konečně předvedeme tvorbu multimediální prezentace se vším, co k ní patří, na praktickém příkladě. Využijeme při tom většinu informací, které jsme shromáždili v předchozích článcích, rozhodně tedy nezaškodí, pokud si je přečtete nebo alespoň osvěžíte v paměti.

SMIL, neboli Synchronized Multimedia Integration Language, umožňuje vytvářet působivé multimediální prezentace obsahující video, hudbu, obrázky i text. V tomto článku se seznámíme s metodami animace objektů ve SMILu a se základními prezentačními efekty, které nám v budoucnu poslouží při tvorbě komplexních prezentací.

Dosud jsme pracovali s dokumenty bez definovaného jmenného prostoru a naše výsledné dokumenty na tom byly stejně. S tím si ovšem v praxi nevystačíme, takže brzy narazíme na nutnost tuto problematiku řešit. Přitom však mohou nastat určité komplikace, které si ukážeme a vyřešíme v tomto článku. Pro ukázku nám poslouží jeden z nejpopulárnějších XML formátů - XHTML.

Timed Interactive Multimedia Extensions for HTML, zkráceně HTML+TIME, je výsledkem spolupráce společností Microsoft, Macromedia, Compaq/Dec a Digital Renaissance. HTML+TIME je rozšířením SMILu do standardních prohlížečů, především Microsoft Internet Exploreru 5 a vyšších. Tento formát zapojuje časování a synchronizaci do dokumentů (X)HTML.

Jak každý programátor ví, je třeba pokud možno vždy bránit duplicitám, a to jak kódu, tak v datech. Obvykle potřebujeme některé šablony a fragmenty vstupních dat používat v několika různých stylech, v čemž nám vychází jazyk XSLT vstříc. Pojďme se tedy podívat, jaké prostředky nám vlastně nabízí.

V předchozím článku o Synchronized Multimedia Integration Language jsem se věnoval jeho podpoře v různých programech a teoreticky jsem přiblížil multimediální technologii SMIL. Tentokrát bych vám rád přiblížil některé ze základních prvků jazyka SMIL.

V tomto článku si probereme další prvky jazyka XSLT, které vycházejí z běžných programovacích jazyků. Jak asi víte, proměnné umožňují dočasně uchovat nějaká data a přes parametry je lze předat do jiných bloků kódu. Podívejme se, jak se s nimi pracuje v XSLT.

SMIL, neboli Synchronized Multimedia Integration Language, umožňuje vytvářet působivé multimediální prezentace obsahující video, hudbu, obrázky a text. SMIL coby specializovaný jazyk pro multimédia je v současné době nejen málo známý, ale doslova je opředen mlhou nevědomosti. Co vlastně tato technologie umožňuje a co nového přináší?

Znalosti z předchozích článků nám stačí k vytváření poměrně mocných transformací, občas se však hodí mít k dispozici některé konstrukce známé z běžných programovacích jazyků, jako je podmíněné provádění a iterace. A právě s nimi se seznámíme v tomto článku.

Do výstupu XSL transformace obvykle potřebujeme vložit na různá místa vybraná data ze vstupního dokumentu. V tomto článku se seznámíme s několika XSLT instrukcemi, které slouží právě ke vkládání dat, a naučíme se je efektivně využívat.

Po zveřejnění mého předchozího článku o MathML se řada čtenářů dotazovala, jak je to s podporou tohoto značkovacího jazyka v různých programech a jeho reálnou použitelností. V tomto článku vám tedy předkládám průřez aktuální situací - žádná sláva to ale není.

V tomto článku se nejdříve podíváme na strukturu XSLT stylu a hned se vrhneme na zřejmě nejdůležitější prvek jazyka XSLT, kterým jsou šablony (templates). Zjistíme, k čemu jsou dobré, jak je psát, a pak si ukážeme vytváření strukturovaného dokumentu vzájemným provázáním několika šablon.

XML jako značkovací jazyk je již poměrně dobře zažitým pojmem a není třeba jej nijak představovat. S tímto značkovacím jazykem úzce souvisí transformační jazyk XSLT (eXtensible Stylesheet Language Transformations), který byl bohužel dosud poněkud opomíjen. Pojďme se mu tedy podívat na zoubek!

Matematika vyjadřuje myšlenky pomocí vzorců, které se více podobají grafice než běžnému textu. S masivním rozšiřováním převážně textového webu však vyvstal problém jejich zápisu. Většinou se tento problém řeší bitmapovým obrázkem, což má ale mnoho nedostatků. V tomto článku se pokusím objasnit základy jazyka MathML, který je určen pro zápis vzorců.

XPath je jazykem, který stojí jaksi na pozadí téměř veškeré práce s XML. Znalost XPath není úplně triviální, přesto je často považován za samozřejmost. Pokud vám tento jazyk prozatím nic neříká a chcete to napravit, je tento článek určen právě vám.

Ačkoliv je XML pro mnohé nedotknutelnou modlou, konsorcium W3C si to rozhodně nemyslí a připravilo pro nás v únoru dva nové dokumenty, třetí edici doporučení XML 1.0 a novinku XML 1.1. V tomto článku se o těchto nových standardech dozvíte více.

WebDAV je zkratkou pro distribuované autorizování a vytváření verzí (Web Distributed Authoring and Versioning). Paradoxem ovšem je, že RFC dokument popisující tento standard neříká o verzích ani slovo. Teprve několik let po uvolnění finální verze WebDAVu (v březnu 2002) byl publikován i standard doplňující WebDAV o podporu verzí. Tato technologie se nazývá DeltaV (The Web Versioning and Configuration Management). Stejně jako WebDAV i DeltaV používá XML dokumenty a protokol HTTP.

Jak co nejefektivněji najít potřebné informace? To je otázka, kterou prakticky neustále řeší každý, kdo se dostane do styku s Internetem nebo podobnou sítí. Práce s informacemi je přitom základem technologie WebDAV, takže je jasné, že i v tomto směru bude nabízet nějaké řešení.

V závěrečném díle seriálu věnovaného WebDAVu si ukážeme jak v PHP naprogramovat třídu pro komunikaci s WebDAV serverem. Předem bych rád uživatele PHP upozornil, že v rámci projektu PEAR byla mimo jiné vytvořena třída pro komunikaci s WebDAV serverem. Pokud vám tedy nebude vyhovovat třída popisovaná v dnešním článku, můžete si její alternativu z projektu PEAR stáhnout na níže uvedené adrese.

Pokud nemáme vlastní server, kde bychom mohli WebDAV používat, musíme si pro tento účel zařídit vhodný webhosting. Jakou možnost nám v tomto ohledu dávají nejvýznamnější české webhostingové firmy? A jaký software můžeme pro komunikaci s WebDAV serverem použít?

V tomto článku o WebDAVu se budeme věnovat příkazům pro práci se soubory a kolekcemi, čímž uzavřeme sérii, ve kterých jsme se věnovali příkazům WebDAVu. Čekají nás příkazy MKCOL, COPY, MOVE a DELETE. Už se nebudeme zabývat standardními příkazy protokolu HTTP, jejichž chování je pro potřeby WebDAVu částečně upraveno, ale nijak se neliší od standardní syntaxe.

Možnost zamknout soubor a zabránit tak úpravě jiným uživatelem je jednou z nejdůležitějších funkcí, které od software pro kolektivní spolupráci požadujeme. Jelikož byl WebDAV vyvíjen hlavně pro zajištění vzdálené spolupráce, byla podpora zámků do standardu zabudována.

Asi nejvýznamnější vlastností této technologie je možnost ukládání informací příslušejícím k jednotlivým zdrojům umístěných na serveru. WebDAV sice definuje standardní vlastnosti, ale nic nám nebrání v tom, abychom si vytvořili vlastní. V tomto článku se tedy budeme věnovat příkazům PROPPATCH a PROPFIND a práci s vlastnostmi.

V předcházejícím článku jsme se seznámili se základy technologie WebDAV. Tentokrát se zaměříme na to, jakým způsobem spolu klient a server komunikují. Nejde o nic nového, pouze spojíme znalosti z oblasti XML a HTTP. Obsah článku bude důležitý proto, abychom pochopili, jakým způsobem příkazy používat.