Aktuální kategorie: Programování

Dříve, než se pustíme do studia dalších tajů OOP v Ruby, připoměňme si definici třídy Robot. Ponecháme jen základní funkčnost:

V nové verzi Zend Frameworku 1.8 došlo k významné změně v práci s automatickým nahráváním tříd do projektu. Dříve jsme byli zvyklí, že na začátku bootstrapu se zavolala metoda Zend_Loader::registerAutoload(), která dokázala nahrávat třídy s přesně daným prefixem za nás. Tato možnost je i v nové verzi k dispozici, je však označena jako zavržená a ve verzi 2.0 bude definitivně odstraněna.

Minule jsme si ukázali základy definování vlastních tříd a předvedli jsme si, jak vytvořit přístupové metody k proměnným, které jsou jinak z vnějšku třídy nedostupné. Dnes se podíváme, jak pomocí vlastních přístupových metod oddělit vnitřní fungování třídy od služeb, které nabízí aplikace.

Objektově orientované programování (OOP) využívá faktu, že v okolním světě přirozeně identifikujeme objekty a vztahy mezi nimi. Pod pojmem objekty rozumíme v realitě konkrétní výskyty určité obecné entity. Obecná entita "robot" může například zahrnovat objekty "R2-D2" a "C-3PO". V programu reprezentujeme objekty jako struktury zahrnující stav objektu (čili hodnoty určitých vlastností) a operace umožňující stav měnit.

Mějme tabulku výrobků v MySQL, do které chceme uložit název, cenu a popis výrobku spolu s identifikátorem skupiny, do které patří. Problém je ten, že PHP aplikace využívající tuto tabulku je vícejazyčná, takže název a popis výrobku musí být k dispozici ve více jazycích.

I kdybyste nechtěli vědět vůbec nic o Ruby, znalost regulárních výrazů vám sama o sobě významně zvýší kvalifikaci, zejména pokud jste vývojář nebo systémový administrátor. Tento extrémně silný nástroj pro práci s textovými daty se v posledních deseti letech dostal z okruhu esoterických nauk mezi běžně využívané techniky. Významně k tomu přispěla podpora v populárních skriptovacích jazycích nevyjímaje Ruby.

V minulém díle jsme si ukázali, jak vytvořit jednoduchý program. Mohli bychom říct skript, protože Ruby nám nevnucuje žádnou povinnou strukturu či náležitosti. V zásadě stačí napsat několik volání metod za sebe a jednoduchý program je hotov. Toto je záměr návrhu, protože Matz chtěl vytvořit jazyk stejně silný a vhodný pro použití systémovými administrátory jako je jazyk Perl. Pojďme se podívat, na některé typické vlastnosti, které administrátor může v denní praxi potřebovat, a jak je v Ruby používat.

V nasledovnom článku sa bližšie pozrieme na prekrývanie statických metód a na dôsledky, ktoré z toho vyplývajú. Nie tak dávno som bol pred problémom refaktoringu DB objektov. Aplikácia stará viac ako 7 rokov bola vyvíjaná ľuďmi čo sa na tom učili. Nikoho isto neprekvapí, že z času na čas je v takýchto aplikáciách potrebné urobiť trošku prievan a zrefaktorovať kód, pretože pokračovanie znamená len kopenie ďalších problémov.

Poznali jsem již značné množství stavebních bloků, z nichž lze vytvářet Ruby programy. V tomto článku se podíváme na způsob, jakým sestavit a spouštět jednoduchý program.

Technologie SilverLight nabízí několik způsobů, jak umístit aplikaci do stránky. Z hlediska přístupnosti jsou některé z nich velmi nevhodné, takže pomocí tohoto článku se pokusíme najít ten nejpřijatelnější.

V tomto článku se opět budeme věnovat úkolům, na nichž si můžete otestovat čerstvě nastudované možnosti jazyka Ruby. Začněme řešením minulého zadání.

V minulém díle jsme se zabývali dvěma nejběžnějšími složitějšími datovými typy - polem a hashem. Co mají tyto dvě struktury společného? V obecné rovině se jedná o kolekce objektů, ke kterým můžeme přistupovat přímo pomocí indexu. V případě pole je indexem číslo, v případě hashe libovolný objekt, který reaguje na volání hash navrácením unikátního klíče. Procházet obě kolekce můžeme ale i sekvenčně - prvek po prvku. S využitím stávajících znalostí Ruby bychom mohli takto iterovat přes pole pomocí postupného zvyšování indexu ve smyčce. V případě hashe bychom mohli použít stejný postup s tím, že bychom hash nejdříve převedli na pole hodnot pomocí volání values.

Když jsem začínal s programováním, rád jsem na své weby umisťoval ankety. Bohužel jsem je tenkrát neuměl sám vytvořit a proto jsem využíval služeb jako je BlueBoard. V době, kdy jsem dělal první komerční web jsem si ale uvědomil, že takovéto "externí" prvky vypovídají cosi o mých programátorských schopnostech. Svojí první anketu jsem "opsal" z jedné publikace o PHP, kde ji ale naneštěstí řešili velmi složitě – za pomoci polí, obrázků generovaných v PHP apod. Tato konstrukce mi přišla velmi kostrbatá a pro začínající programátory až nepochopitelná.

V tomto článku se vrátíme k reprezentaci dat v Ruby a podíváme se na dvě nejčastěji používané složitější datové struktury. Na přetřes přijde pole a hash. Struktury s těmito něbo podobnými názvy jsou implementovány ve většině moderních programovacích jazyků, ale v jejich přesné definici bývají rozdíly.

Web je interaktivní médium. A dá se toho využít ke spokojenosti čtenářů i autorů. Umožňuje mi to reagovat na ohlasy požadující jednak náměty k procvičení popisovaných rysů Ruby a také ukázková řešení zadaných úkolů. Abych příliš nenarušoval strukturu článků, rozhodl jsem se zatím uveřejňovat úkoly zvlášť.

V minulém díle jsme nakousli cyklus while, který je jednou ze základních řídích struktur procedurálních jazyků. Pojďme se nyní podívat, jaké další možnosti ovládání běhu programu nám Ruby nabízí.

Protože nepřetržité probírání reprezentace různých typů dat pomocí tříd v Ruby by bylo poněkud nudné, zvýšíme si dnes motivaci malým úkrokem stranou. Podíváme se, jak vytvořit a spustit jednoduchý program. Velmi zlehka přitom nakoukneme pod pokličku řídících struktur programu a vstupně-výstupních (IO) operací.

V závěru předchozího článku jsme docílili spuštění irb - aplikace umožňující interaktivní práci s interpretem jazyka Ruby. V tomto pokračování budeme irb intenzivně využívat. Všechny dále uvedené ukázky kódu jsou přímo kopírované z irb.

Dali jste si do nového roku předsevzetí, že se naučíte nový programovací jazyk? Jestli ano, možná vám přijde vhod volná série článků, ve kterých si představíme jazyk Ruby. Jestli ne, ještě pořád to můžete dohnat. Ostatně dávat si předsevzetí jen jeden den v roce je dosti neefektivní.

Web je sice přirozeně nejpopulárnějším prostředím pro firemní software, existují však jisté věci, které webové aplikace prostě dělat neumějí, nebo je neumějí dost dobře. I když vybavíte své webové stránky v ASP.NET nejnovějšími výkřiky JavaScriptu, přesto nebudete schopni duplikovat mnohé ze schopností, které se u desktopových aplikací považují za samozřejmé, jako animace, přehrávání zvuku a videa, nebo trojrozměrné grafiky. I když můžete pomocí JavaScriptu odpovídat u klienta na jisté akce, jako upozornit na změny, reagovat na pohyby myší a na jiné události "v reálném čase", ani tak nemůžete budovat složitá rozhraní, která by byla byť jen vzdáleně tak vnímavá a vstřícná, jako nějaké okno v bohatě vybavené klientské aplikaci.

Nedávno jsem stál před úkolem napsat javascriptový kód pro rozklikávací menu (jednotlivé větve navigace se zobrazují a schovávají po kliknutí myší, tedy z pohledu JavaScriptu při události "onclick"). Všechna řešení, která lze obvykle na internetu najít, však byla příliš komplikovaná nebo nevyhovovala technicky. Nakonec jsem si navrhl vlastní řešení, které se mi osvědčilo a se kterým bych vás proto chtěl seznámit.

Vývoj webových aplikací je historicky spojen s technologiemi jako HTML, CSS nebo JavaScript, v posledních letech se však rychle začínají prosazovat alternativní přístupy, z nichž mezi nejvýznamnější patří technologie Adobe Flex. Protože je Flex v České republice zatím poměrně neznámý, tento článek vám chce ukázat, jak vývoj ve Flexu probíhá a co lze od této technologie očekávat.

Důležitost zabezpečení javascriptových aplikací podtrhuje fenomén mash-ups a využívání AJAXu. A to dokonce tak, že do aplikací zanášejí nová bezpečnostní rizika. V tomto článku si ukážeme, jak vytvořit proxy pro všechny zdroje z cizí domény a mít tak pod kontrolou problém Cross-Site přístupu.

Před třemi lety zde na Intervalu vyšel článek o takzvaných RIA aplikacích, které kombinují širokou dostupnost webu s uživatelským komfortem desktopových aplikací. Od té doby technologie výrazně pokročily kupředu a už jen fakt, že o přízeň vývojářů soutěží velikáni jako Google, Adobe, Microsoft nebo Sun naznačuje, jakou roli začínají RIA aplikace hrát. Tento článek přináší přehled současných možností, trendů a vyhlídek do budoucna.

V tomto článku sa naučíme, ako vytvárať v Echo2 tabuľky. Tabuľky sú veľmi užitočným nástroj a pre našu aplikáciu sú priam nenahraditeľné.

V tomto článku si predstavíme druhú hlavnú knižnicu rozširujúcu možnosti Echo2. Zoznámime sa aj s ďalšími komponentami a povieme si niečo nové ohľadom starých.

V predchádzajúcom článku sme spolu vytvorili prázdne okno. V tomto ho doplníme o formulár pre vytváranie pripomienky na stretnutia. V našom formulári budeme môcť zadať predmet stretnutia, miesto, začiatočný a konečný dátum a pole pre napísanie poznámok. Samozrejme nebude chýbať možnosť odoslania.

V predošlom článku sme si povedali niečo stručné ohľadom Echo2 s tým, že sme si naprogramovali základ nášho organizéra. Avšak zatiaľ toho naša aplikácie veľa nedokáže. S tým musíme niečo urobiť! Než si ukážeme nové komponenty, naučíme sa, ako môžeme externe nahrávať správy zo súboru. I keď je toto skôr všeobecný postup, je to niečo, čo využijete v každej reálnej aplikácii nielen pri použití Echo2.

DHTML transformace a filtry, které jsou dnes částečně dostupné ve všech prohlížečích, většina autorů stále ještě nedocenila. Přitom je můžeme použít i pro vytvoření efektního obrázku na titulní stránce, aniž bychom se museli uchylovat k Flashi nebo jiným pomocným metodám.

Ověřujeme-li platnost elektronického podpisu, musíme také zkontrolovat, zda je v pořádku certifikát, který k ověření platnosti podpisu používáme. Tématem tohoto článku je, jak to provedeme v jazyku Java.