Aktuální kategorie: Ostatní

Formuláře zajišťují jeden ze základních prvků interakce webových aplikací s uživatelem – a sice zadávání údajů. Dosavadní jednoduché formuláře svou úlohu plní docela uspokojivě, i když jim k dokonalosti samozřejmě leccos schází. S rozvojem webových aplikací a nástupem fenoménu známém jako Web 2.0 však nabyla myšlenka jejich zdokonalení patrného významu.

Jakkoli nám dnes do webových aplikací pronikají různé AJAXy, jQuery a SilverLighty - poctivým základem aplikace je ještě stále formulář. V pokračování předchozího článku se zaměříme na formuláře spolehlivé, formuláře, které předcházejí chybám a umožňují uživateli chybu snadno napravit.

Jakkoli nám dnes do webových aplikací pronikají různé AJAXy, jQuery a SilverLighty - poctivým základem aplikace je ještě stále formulář. V pokračování předchozího článku se zaměříme na formuláře spolehlivé, použitelné a budeme dále rozšiřovat seznam požadavků, které máme od formulářů vyžadovat.

Jakkoli nám dnes do webových aplikací pronikají různé AJAXy, jQuery a SilverLighty - poctivým základem aplikace je ještě stále formulář. Z pohledu uživatele mají být naše formuláře spolehlivé, použitelné a konzistentní. Z pohledu provozovatele nesmějí vytvářet bezpečnostní díru do systému a mají předcházet chybám. V článku se proto pokusíme sestavit minimum, které máme od formulářů vždy vyžadovat

Technologie SilverLight nabízí několik způsobů, jak umístit aplikaci do stránky. Z hlediska přístupnosti jsou některé z nich velmi nevhodné, takže pomocí tohoto článku se pokusíme najít ten nejpřijatelnější.

Web je sice přirozeně nejpopulárnějším prostředím pro firemní software, existují však jisté věci, které webové aplikace prostě dělat neumějí, nebo je neumějí dost dobře. I když vybavíte své webové stránky v ASP.NET nejnovějšími výkřiky JavaScriptu, přesto nebudete schopni duplikovat mnohé ze schopností, které se u desktopových aplikací považují za samozřejmé, jako animace, přehrávání zvuku a videa, nebo trojrozměrné grafiky. I když můžete pomocí JavaScriptu odpovídat u klienta na jisté akce, jako upozornit na změny, reagovat na pohyby myší a na jiné události "v reálném čase", ani tak nemůžete budovat složitá rozhraní, která by byla byť jen vzdáleně tak vnímavá a vstřícná, jako nějaké okno v bohatě vybavené klientské aplikaci.

Před třemi lety zde na Intervalu vyšel článek o takzvaných RIA aplikacích, které kombinují širokou dostupnost webu s uživatelským komfortem desktopových aplikací. Od té doby technologie výrazně pokročily kupředu a už jen fakt, že o přízeň vývojářů soutěží velikáni jako Google, Adobe, Microsoft nebo Sun naznačuje, jakou roli začínají RIA aplikace hrát. Tento článek přináší přehled současných možností, trendů a vyhlídek do budoucna.

Po delší prodlevě vychází další článek o návrhu aplikací s využitím jazyka UML. Místo zbytečných omluv za dlouhou a neplánovanou odmlku snad čtenáře potěší informace, že se napříště budu věnovat i konstrukcím jazyka UML nově přidaným ve verzi 2.0. Tématem tohoto článku je vysvětlení elementárních pojmů, jejichž znalost je nezbytná při návrhu diagramu tříd.

Po úspěšném dokončení specifikace požadavků můžeme začít s návrhem webové aplikace. WebML development process se podrobně věnuje především postupům při návrhu datové struktury a tvorbě hypertextového modelu aplikace. Tyto dva kroky budou hlavním tématem tohoto článku o metodologii WebML.

Řízený slovník je podmnožina jazyka, je to seznam ekvivalentních výrazů ve formě synonymické řady (synonym ring) nebo seznam preferovaných výrazů, ve formě autoritativního seznamu (authority file). Definujte vztahy (širší a užší) a dostanete klasifikační schéma, modelujte asociativní vztahy mezi koncepty a máte tezaurus. Protože tezaurus spojuje všechny tyto slovníky v jeden, vysvětlíme si je postupně.

Vyhledávání je další formou získávání informací. Tato oblast je velmi náročná, drahá a rozsáhlá, takže si uvedeme jen nástin do problematiky. I tento informační základ vám však může pomoci podstatně zkvalitnit tuto součást webů, která bývá v současnosti nejvíce zanedbávaná.

Předchozí články série o WebML se zabývaly především obsahem a provázáním jednotlivých modelů a způsobem, jak z modelu vygenerovat funkční aplikaci. Těžiště každé kvalitní metodologie představuje nejenom samotný obsah modelu, ale také návod, jak postupovat při vývoji aplikace. WebML v tomto ohledu nezůstává pozadu a definuje takzvaný WebML developmet process, který pokrývá celý životní cyklus projektu.

Ztratíte-li se na webu, vede tato zkušenost, tak jako ve "skutečném" životě, k frustraci a hněvu, což může vyústit až v odmítnutí dalších návštěv. Navigační systémy pomáhají uživateli v orientaci, ukazují mu, kde se nachází a kam může jít. Navigačních systémů a možností jejich technické realizace je však velké množství, proto je také důležité se dobře rozhodnout, jakou kombinaci zvolit.

Označování (pojmenování) je forma reprezentace. Například nápis "Kontaktujte nás" reprezentuje souhrn informací, který obsahuje kontaktní osobu, adresu, telefon a e-mail. Místo uvedení těchto informací na každé stránce uvedete jen nadpis, který je reprezentuje. Slouží jako zkratka, která vyvolá asociaci.

WebML patří mezi poměrně malou skupinu metodologií určených pro analýzu a návrh webových aplikací, které byly přeneseny z oblasti akademických debat až do úspěšného využití v praxi. Nemalý podíl na tom jistě má i kvalitní CASE nástroj WebRatio, který umožňuje plynulý přechod od analýzy a návrhu k implementaci samotné webové aplikace. V  několika předchozích článcích byl věnován prostor především metodologii jako takové. Vysvětleny byly jednotlivé modely, které se při návrhu aplikace musí vytvářet. Tentokrát se podíváme především na prostředí WebRatio.

Informační architektura je hlavně o organizování a získávání informací - obsahu. Ty se snaží z vašeho systému dostat uživatel. Obsah i uživatel existují v určitém kontextu. U uživatele jsou to jeho zvyky, zkušenosti a potřeby, u obsahu například velikost, formát, existující struktury, vlastnictví a firemní pravidla. Tolik pro začátek. Dále raději přeskočím všechny nudné teoretické úvody a vrhnu se rovnou na základní artefakty...

V předchozích článcích popisované diagramy případů užití jsou pomůcky pro rychlou orientaci ve funkčních požadavcích na systém, jejichž významovým podložím musí být podrobný textový popis případů užití. Tento článek vybočuje ze zaměření série na návrh aplikací v UML, protože UML žádnou normalizovanou osnovu pro textové případy užití nenabízí, a proto budu vše vysvětlovat na šabloně, jejíž současnou strukturu můžete považovat za jednu z inkarnací mých zkušeností z projektů, na kterých jsem se podílel.

V předchozím článku jsem se zabýval jednoduchými diagramy případů užití, jejichž hlavní předností je přehlednost pro všechny zainteresované. Komplikovanější systém však vyžaduje, abychom nalezli složitější vztahy mezi případy užití a aktory, protože jinak se z diagramu stane odpudivá a sémanticky rozplizlá pavučina zkonstruovaná z překřížených čar a oválů. Intuitivní orientace v tom, jaké funkční požadavky systém pokrývá a kdo se na nich podílí, bude pro každého účastníka projektu ztížená a u extrémně složitých systémů nemožná.

Předchozí články o WebML se zabývaly modelováním těch částí webové prezentace, jejichž jediným účelem je prezentovat data, nikoli s nimi manipulovat. Prezentace dat nám ovšem ve většině případů nestačí, i jednoduché aplikace vyžadují provádění nejrůznějších operací s daty (vkládání, editace a mazání záznamů). Tento článek se bude snažit představit základní principy modelování webových aplikací, jejichž účelem je manipulace s daty, tedy například systémy typu Content Management.

Předchozí článek o WebML byl věnován základním principům a vlastnostem navigačního modelu. Protože navigační model představuje nejdůležitější část návrhu webové aplikace, budeme v jeho výkladu pokračovat i v tomto článku. Pokusíme se osvětlit problematiku oblastí, pohledů na webovou prezentaci a dalších způsobů zpřehlednění struktury rozsáhlých hypertextových aplikací. Dostaneme se také ke způsobu definice navigačního menu webové prezentace.

Hic Sunt Leones - zde jsou lvi. Touto větou Římané označovali neprobádaná teritoria na mapách. Při návrhu každého systému musíme zpočátku logicky utřídit množství mlhavých a navíc chaoticky vyslovovaných požadavků zákazníka na funkce, které by měl systém obsahovat. Svět se příliš nezměnil, před námi je neznámá oblast a když ji dokonale nezmapujeme, na konci neúspěšného projektu pochopíme, že v ní zůstali i lvi. Hlavní funkční požadavky na systém jsou v UML zachyceny v případech užití (Use Case).

Navigační modelování představuje pravděpodobně nejdůležitější součást procesu analýzy a návrhu internetové aplikace. V metodologii WebML vytváří navigační model společně s modelem kompozice komplexní hypertextový model. V tomto článku se vám pokusím přiblížit, jakým způsobem se vytváří hypertextový model.

Tématem tohoto článku jsou řízená rozšíření jazyka UML, která jsou posledními obecnými pravidly (mechanismy). V praxi se při navrhování různých typů aplikací neustále potýkáme s požadavkem na vyjádření netriviálních faktů, pro jejichž sémantiku není v jazyce UML přímá podpora. Řízená rozšíření překlenují propast mezi všeobecně známými standardními elementy jazyka UML a naší snahou přiměřeným způsobem zohlednit ve vytvářeném modelu charakteristické a specifické aspekty problémové domény.

V předchozím článku o WebML jsem popisoval datový model WebML, který tvoří základ analýzy a návrhu internetové aplikace. Návrhem datové struktury analýza samozřejmě nekončí. Jako další se vytváří model hypertextový, popisující celkovou strukturu a funkčnost internetové aplikace. Hypertextový model se skládá ze dvou neoddělitelných součástí, navigačního modelu a modelu kompozice (struktury) webové aplikace, kterému věnuji tento článek.

Předchozí článek se snažil váhajícímu i skeptickému čtenáři prezentovat výhody analýzy a návrhu softwarových systémů v jazyce UML. Nepsaným mottem článku byl apel "opusťte archaické způsoby tvorby aplikací". Tento a následující články jsou již orientovány na čtenáře, který se rozhodl, že návrh pomocí UML se stane fundamentální součástí jeho analytické výzbroje. V tomto článku se soustředím na popis základních stavebních bloků a obecně platných pravidel v jazyce UML.

Datové modelování představuje jednu ze základních součástí analýzy každého softwarového projektu, tedy i projektu, jehož cílem je vytvořit internetovou aplikaci. Správný návrh datové struktury může do značné míry ovlivnit bezporuchovost, udržovatelnost a rozšiřitelnost výsledné aplikace. Jak se s touto problematikou vypořádala metodologie WebML, se dozvíte v následujícím článku.