Aktuální kategorie: J2ME

Spolu s menu nám v předchozím článku přibylo několik textů a jejich náhodné roztroušení po zdrojovém kódu začíná být poněkud nepřehledné. Navíc, chceme-li aplikaci mít ve více než jednom jazyku, je načase se s texty vypořádat trochu jinak.

Aplikace se nám začíná komplikovat, takže je načase přidat menu, které bude tvořit výchozí obrazovku a pomáhat uživateli s orientací v možnostech programu. A co takhle jich rovnou udělat víc, abychom měli z čeho vybírat?

V předchozích článcích jsme si připravili základ jednoduché hry. Teď ještě zbývá přidat nějakou tu omáčku okolo. Tentokrát to bude úvodní obrazovka, kterou se aplikace představuje uživateli, stejně jako vy se představujete podáním ruky.

Základy naší hry máme už za sebou. V tomto článku přidáme na scénu další objekty a rozhýbeme je. Dále přidáme ovládání uživatelem, takže výsledkem už bude opravdová hra, byť celkem jednoduchá.

V tomto článku se už skutečně pustíme do programování. Začneme úplně minimálním základem, který pak budeme později rozšiřovat o různé vymoženosti. Nejprve však musíme aplikaci spustit a ukončit a mezi tím také něco nakreslit na displej.

V následujících článcích vytvoříme jednoduchou hru. Pro začátek si hlavně rozebereme vše, na co by měl člověk myslet dříve, než se skutečně pustí do psaní. I když nejste přímo programátoři, směle se do článku pusťte, protože neobsahuje žádný kód...

Spolu s možností jednoduché instalace javových programů kráčí ruku v ruce otázka bezpečnosti. Pro operační systém Symbian, který obsahuje čím dál více inteligentních telefonů, se již objevilo několik virů, i když bez aktivní pomoci uživatele by ani jeden z nich neměl šanci. A na podzim loňského roku také došlo k odhalení bezpečnostní mezery v KVM, což je virtuální stroj pro mobilní telefony...

Jak již z názvu článku vyplývá, budeme se zabývat implementací sledování sezení neboli session trackingem v MIDp aplikacích. Hlavním důvodem, proč tak musíme činit, je, že HTTP protokol je bezstavový. Tedy vždy, když klient vytvoří nový požadavek na server, jsou po jeho obsloužení jakékoli informace o něm ztraceny. Naštěstí existuje několik způsobů, jak na serveru identifikovat klienta. My si tu tentokrát ukážeme dva z nich.

V jednom z předchozích článků jsme si teoreticky rozebrali základní techniky, které se v J2ME běžně používají pro optimalizaci kódu. Pokud chceme jít ještě dále, je třeba použít některý ze specializovaných nástrojů, který zjistí, jak jsou zkoumané části kódu náročné na provedení. Jeden takový nástroj je součástí Wireless Tooliktu a my si zde ukážeme, jak se s ním pracuje.

V předchozích článcích jsme se postupně probrali univerzálním rozhraním pro manipulaci se zvukem v mobilních telefonech Mobile Media API a proprietárním rozhraním firmy Nokia. V tomto článku stejným způsobem projdeme proprietární řešení API dalších výrobců, firem Siemens, Samsung a Motorola.

V předchozím článku jste se seznámili s částí Mobile Multimedia API (MMAPI) týkající se zvuku, tentokrát budeme pokračovat přehledem práce se zvukem u API firmy Nokia.

Ve standardním MIDP 1.0 byste podporu zvuku hledali marně. Co s tím, pokud přesto chcete uživatele svých her obšťastnit úchvatnými a nezapomenutelnými zvuky, bez nichž by to prostě nebylo ono? Chtě nechtě budete muset nejspíš použít proprietární API výrobců telefonů. V tomto článku vás seznámím s částí Mobile Multimedia API, týkající se zvuku.

Tento článek se bude opět zabývat využitím Apache Ant při vývoji MIDp aplikací pro mobilní zařízení. Navážeme na předešlý článek a rozšíříme stávající build skript o další podpůrné tásky, které nám usnadní překlad aplikace, a rozšíříme některý z již vytvořených tásků o další vlastnosti.

Po delší odmlce je zde další článek pro ty, jenž se chtějí opět něco dozvědět o možnostech J2ME. Jak již z názvu plyne, budeme se dnes zabývat XML a jeho použitím v MIDp aplikacích. Cílem článku je ukázat použití knihoven, které můžeme pro práci s XML na internetu nalézt, ukázat jejich možnosti a shrnout jejich vlastnosti. Na konec článku si vytvoříme malý příklad.

Název toho článku sice vypadá, jako by byl opsán z nějaké kuchařky, a mnohým z vás asi nebude úplně jasné, co má společného mobilní telefon a vaření, slibuji ale, že ho nebudeme obalovat a smažit. Naučíme se, jak ho pomocí vestavěného zařízení rozvibrovat. To se samozřejmě týká jen mobilních telefonů s podporou Javy, které mají schopnost vibrovat už od výrobce. Ovládání vibrací mobilního telefonu je navíc u každého výrobce jiné, takže se zaměříme na mobilní telefony dvou nejrozšířenějších značek, a sice Nokia a Siemens.

Setkávám se často s dotazy jak se tvoří takzvaný "preloader aplikace". Preloader je v podstatě grafické znázornění průběhu spouštění aplikace, kdy jsou vytvářeny instance objektů, určené pro pozdější použití. Z toho už je jasné, že preloader aplikace bude sledovat a znázorňovat činnost konstruktoru. Ukážeme si jeden ze způsobů jak vytvořit svůj vlastní, osobitý a efektní preloader.

I v J2ME aplikacích občas dochází k chybám, pak je zapotřebí na to uživatele nějak upozornit. Je třeba použít něco, co funguje na většině mobilních telefonů a zároveň plní daný účel. Vypadá to celkem složitě, ale pro programátora to neznamená žádný složitý zásah do aplikace. Vše se dá elegantně vyřešit objektem Alert, který slouží právě k zobrazování chybových hlášek.

Součástí platformy J2ME je i Wireless Toolkit, který obsahuje sadu nástrojů pro vývoj J2ME aplikací. Jedním z nich je i KToolbar, který můžeme považovat za jednoduché vývojové prostředí, umožňující překlad zdrojových kódu a vytvoření výsledné aplikace (JAR a JAD). Nevýhodou je, že nemáme kontrolu nad vlastní procesem překladu (Build) a nemůžeme jej nijak ovlivnit. Jedním z možných řešení je využití nástroje Apache Ant.

Od chvíle, kdy světlo světa spatřil první telefon podporující Javu, máme za sebou skoro dva roky vývoje. Za tu dobu bylo uvedeno na trh několik desítek typů telefonů se zabudovanou Javou, operátoři u nás se předháněli, kdo první umožní stahovat javové aplikace, a vývojáři měli příležitost si možnosti "mikrojavy" vyzkoušet a přitom zjistit veškeré její nedostatky. Podívejme se, zdali druhá verze specifikace konečně přináší to, po čem by srdce programátora mobilních aplikací mohlo zatoužit.

Při vývoji aplikací se bez logování neobejde žádný programátor. Logování přináší základní informace o událostech, které v běžící aplikaci nastanou, a umožňuje získané informace použít pro pozdější analýzu kódu. Velmi praktické je logování v případech, kdy nemáme k dispozici debugger nebo jej nelze použít. Získaná data mohou být jednoduchého informačního charakteru i detailní výpisy.

V předchozích článcích jsme si ukázali, jak správně sestavovat prvky pro výběr z nabídky a jak je správně kombinovat. Zatím jsme používali jen komponenty pro volbu z možností "vybráno" nebo "nevybráno" a také textové položky. Komponenta, o které si povíme dnes, je poměrně odlišná. Komponenta DateField se používá k zobrazení a editaci časového údaje a data.

Obsahem předchozího článku byl úvod do používání komponent pro výběr ze seznamu prvků. Ukázali jsme si, jak používat třídu List, pomocí které se dají tvořit seznamy položek k výběru. Tímto způsobem se ale dá na displej umístit jen jeden seznam. V tomto článku si vysvětlíme, jak funguje třída ChoiceGroup, pomocí které můžeme na displej umístit více skupin různých typů.

Každá aplikace v mobilním telefonu je omezena velikostí použitelné paměti a rychlostí zpracování bytekódu. MIDP aplikace obvykle používají ke svému běhu od 150 kB do 200 kB paměti heap a velikost vlastní aplikace, tzv. JARu, je řádově 10 kB (30 až 60 kB). Z těchto omezení plyne, že je třeba změnit způsob psaní kódu a začít optimalizovat aplikaci již na úrovní zdrojového kódu. Tento článek ukazuje základní programovací techniky, používané v mobilních zařízeních.

Často potřebujeme nabídnout uživateli, aby si vybral jednu z několika možností a tím určil další chod aplikace. Nebo mu nabídneme možnost výběru několika položek najednou a kombinaci necháme na něm. Známe to z mnoha aplikací a ani aplikace pro mobilní telefony nejsou v tomto směru výjimkou. A právě v tomto článku se naučíme pracovat s komponentami pro výběr položek ze seznamu, ukážeme si, jak se tvoří a jak je kombinovat.

Obsahem předešlých článků byla tvorba úvodní obrazovky midletů a také tvorba nabídek neboli menu. V tomto článku se naučíme pracovat s uživatelskými daty, které jsou zadány v průběhu aplikace.

Už jsme si ukázali, jak se tvoří úvodní obrazovka midletů a také jak se tvoří nabídka neboli menu pomocí vysokoúrovňových komponent. Nyní se naučíme tvořit menu pomocí nízkoúrovňových komponent se vším, co k tomu patří.

V předchozím článku jste se seznámili se základy psaní aplikací pro mobilní telefony neboli midletů. Kromě tohoto úvodu obsahoval první krok v tvorbě midletů a sice úvodní obrazovky. V tomto článku se naučíte vytvořit další část aplikace - menu.

V následující sérii článků si ukážeme, jak se píší aplikace pro mobilní telefony v mikroedici programovacího jazyku Java. Postupně projdeme všechny kroky, ve kterých si ukážeme jednotlivé části tvorby aplikace, a nakonec si vytvoříme vlastní aplikaci, takzvaný midlet.

Skoro každá aplikace si potřebuje ukládat některé údaje potřebné pro její vlastní běh, aby s jejich zjišťováním neobtěžovala uživatele při každém spuštění znovu. Standardní J2ME nemá k ukládání dat souborový systém, ale pouze velmi jednoduché ukládání polí bajtů, označované krycím názvem RMS (Record Management System neboli systém správy záznamů).

I když lokální javové aplikace výrazně rozšiřují možnosti mobilního telefonu, mnohem zajímavější mohou být aplikace s připojením k serveru, ať už pro přístup k aktuálním firemním datům, komunikaci se známými pomocí ICQ klienta nebo "mobilní" správu serveru s použitím ssh klienta. Jak se z telefonu dostat na síť se naučíte v tomto článku.