Přehled standardů W3C

27. května 2002

•

Kolega Martin Snížek ve svém článku vysvětlil význam standardů pro moderní web a seznámil vás se strukturou konsorcia W3C a jeho technických dokumentů. Dnes jsem pro vás připravil stručný přehled doporučení, které W3C vydalo a které tedy tvoří normativní rámec standardizovaného webu.

Při studiu a zejména praktické aplikaci standardů mějte na paměti, že samotné normy a jejich dodržování ze strany webových autorů nemusí nutně zajistit bezchybné fungování a širokou kompatibilitu výsledných dokumentů. Aby se technická norma stala skutečným průmyslovým standardem, je třeba adekvátní podpory i ze strany výrobců příslušného aplikačního softwaru, v našem případě zejména webových prohlížečů a serverů. Tato podpora není vždy dostatečná a zpravidla přichází až s určitým zpožděním (někdy i několika let) od vydání normy.

Před aplikací každé normy ve své vlastní práci proto nejprve zvažte její aktuální praktickou použitelnost a kompatibilitu s běžně rozšířeným vybavením. Na druhou stranu některé normy mají již dnes zajímavé možnosti využití, i když nejsou plně podporovány webovými prohlížeči. Týká se to zejména různých proprietárních aplikací XML, které lze využít na straně serveru, nebo RSS, pro které existují samostatné klientské programy.

Při sestavování přehledu jsem vycházel ze seznamu doporučení na stránkách W3C, kde jsou dokumenty řazeny chronologicky, včetně starších, již novelizovaných verzí. Setřídil jsem je tematicky do čtrnácti skupin.

(X)HTML

Značkovací jazyk HTML (Hypertext Markup Language), který jistě není potřeba příliš představovat, prodělal nejprve poněkud živelný vývoj završený verzí HTML 4 (poprvé publikována v prosinci 1997, poslední revize pod označením HTML 4.01 je z prosince 1999). Dnes již spíše historický význam má verze HTML 3.2 z ledna 1997. V HTML 4.01 se vlastně skrývají tři normy (přesněji tři typy dokumentů) – striktní (Strict), přechodná (Transitional) a speciální definice rámců (Frameset).

V lednu 2000 získala status doporučení verze 1.0 jazyka XHTML (eXtensible Hypertext Markup Language). Účelem i významovým rozsahem se jedná o HTML 4.01, řídí se však syntaktickými pravidly XML. Modularizovaná verze XHTML vstoupila v platnost v květnu 2001 pod označením XHTML 1.1. Modularizace přináší možnost vývoje různých XHTML profilů uzpůsobených pro různé typy zařízení a skupiny uživatelů. Příkladem XHTML profilu, vyvinutého pro přenosná zařízení (mobilní telefony, PDA, pagery, atd.), je XHTML Basic z prosince 2000.

CSS

Zatímco (X)HTML je primárně určeno pro popis struktury dokumentu, CSS (Cascading Style Sheets) je jazyk pro definici stylu. Správnou kombinací obou lze tedy dosáhnout oddělení prezentace od struktury, což zjednodušuje tvorbu, správu a přístupnost webových dokumentů. Kromě (X)HTML může být CSS aplikováno i na obsah v jiném XML formátu. Existují dvě verze CSS. První (CSS Level 1) byla uvedena v prosinci 1996 a je dnes již téměř stoprocentně podporována všemi moderními prohlížeči. Druhá verze (CSS Level 2, zkráceně CSS2) vyšla v květnu 1998 a kromě vizuální podoby dokumentů umožňuje definovat i styl dokumentu pro další média (hlasový výstup, tisk, atd.).

XML

XML (eXtensible Markup Language) bývá označováno za webový jazyk nové generace. Spíše než o konkrétní jazyk se jedná o rámec pravidel, ve kterém lze navrhovat jazyky vyhovující nejrůznějším účelům. Od února 1998, kdy byla zveřejněna specifikace XML 1.0, přibylo do rodiny XML mnoho dalších norem:

v lednu 1999 byla publikována specifikace jmenných prostorů (XML Namespaces)
způsob propojení stylových předpisů (Style Sheets) s XML dokumenty byl zveřejněn v červnu 1999
v listopadu 1999 přišly na svět XSLT a XPath, technologie umožňující obecnou transformaci jednoho XML dokumentu do druhého (například proprietární XML do XHTML či SVG)
obecný slovník pro tvorbu hyperlinků v rámci XML definují normy XLink a XML Base, publikované v červnu 2001
zejména pro definování složitých XML aplikací má význam XML Schema z května 2001

DOM

DOM (Document Object Model) představuje standardizované programátorské rozhraní pro přístup ke struktuře, stylu a událostem dokumentu. DOM využívá koncepce OOP (objektově orientované programování), není však vázán na konkrétní programovací jazyk. Tím umožňuje dalším softwarovým aplikacím pohodlně manipulovat s HTML a XML dokumenty a vytvářet tak dynamické webové stránky. Zatím byly publikovány dvě verze – DOM Level 1 v říjnu 1998 a DOM Level 2 v listopadu 2000. Specifikace DOM Level 2 se skládá z pěti dokumentů, konkrétní odkazy viz DOM Technical Reports.

MathML

MathML je jazyk na bázi XML určený pro reprezentaci matematických výrazů na webu. Přímo nebo prostřednictvím pluginů je podporován ve většině moderních prohlížečů (MSIE 5, NN 6.2, Mozilla 0.9.9). Specifikace aktuální verze MathML 2.0 byla zveřejněna v únoru 2001, předchozí verze pochází z června 1999.

PNG

PNG (Portable Network Graphics) je rozšiřitelný souborový formát pro ukládání rastrových (bitmapových), neztrátově komprimovaných obrázků. Vznikl v roce 1996 jako volná náhrada populárního formátu GIF, jehož použitelnost je omezena držitelem patentu.

WebCGM

WebCGM vychází z CGM (Computer Graphics Metafile), což je standardní ISO formát pro vektorové a složené vektorově rastrové obrázky. CGM se používá například pro technické výkresy, přičemž cílem WebCGM je umožnit jejich snadnou publikaci na webu bez potřeby nákladných konverzí. Specifikace WebCGM byla poprvé zveřejněna v roce 1999 a její revize pochází z roku 2001.

SVG

SVG (Scalable Vector Graphics) je jazyk pro popis vektorové grafiky a animací. Je založen na XML, takže může být editován běžnými textovými editory a integrován do koncepce sémantického webu (mohou ho indexovat vyhledávače a podobně). Specifikace SVG 1.0 pochází ze září 2001. Přímá implementace v prohlížečích zatím chybí, k dispozici jsou ale příslušné pluginy.

SMIL

SMIL (Synchronized Multimedia Integration Language) je určen pro tvorbu synchronizovaných multimediálních webových prezentací. Platná verze SMIL 2.0 pochází z října 2001, předchozí verze vyšla v červnu 1998. Pomocí SMIL lze například vložit do prezentace s videozáznamem synchronizované titulky.

RDF

RDF (Resource Description Framework) je na XML založený jazyk, poskytující základní aparát pro připojování metainformací k obecně jakémukoli informačnímu zdroji na webu. Specifikace RDF byla publikována v únoru 1999. Na koncepci RDF je již dnes postaveno množství zajímavých aplikací, z nichž jmenujme alespoň nejznámější:

Dublin Core, jedna z nejznámějších iniciativ pro podporu metadat na webu využívá RDF
Open Directory, největší mezinárodní ručně redigovaný katalog webových stránek ukládá a veřejně zpřístupňuje veškerá data ve formátu RDF
RDF Site Summary (RSS 1.0) je jednoduchý (ale rozšiřitelný) formát pro sdílení obsahu serverů a mnoho publikačních serverů již dnes touto cestou veřejně publikuje své novinky

PICS

PICS (Platform for Internet Content Selection) popisuje mechanismus, s jehož pomocí mohou uživatelé vybírat a filtrovat příslušně označený webový obsah (například zabránit zobrazení nevhodného obsahu dětem). První verze specifikace pochází z října 1996, poslední z května 1998.

XML-Signature

Standard XML-Signature, publikovaný v únoru 2002 definuje rámec pro elektronické podepisování dokumentů na webu. Jak napovídá název, jedná se o aplikaci XML.

P3P

P3P (Platform for Privacy Preferences) poskytuje standardní, na XML založený rámec pro zajištění ochrany osobních informací na webu. Ačkoli první verze specifikace P3P 1.0 pochází teprve z dubna 2002, je již implementována v MSIE 6 a má tak již nyní značný praktický dopad.

WCAG, ATAG

WCAG (Web Content Accessibility Guidelines) je metodika tvorby a testování webových stránek přístupných uživatelům se zdravotními či jinými hendikepy. Praktický význam WCAG v poslední době stoupá, neboť lze s výhodou aplikovat i v dynamicky se rozvíjející oblasti mobilních zařízení. Aktuální verze WCAG 1.0 byla publikována v květnu 1999 a posloužila mimo jiné jako základ legislativní úpravě přístupnosti webu v USA (Section 508). Kromě WCAG 1.0 vydalo konsorcium W3C v únoru 2000 ATAG 1.0 (Authoring Tool Accessibility Guidelines) definující požadavky na autorské nástroje pro vytváření přístupného obsahu.