Interval.cz > Magazín > Obecně > Hříchy pro šíleného korektora - nerovný boj s čárkami

Hříchy pro šíleného korektora - nerovný boj s čárkami

06. 01. 2005 | Dalibor Behún | Obecně | Komentáře: 20

V tomto článku se pokusíme poodhalit tajemství správného psaní čárek. Není bohužel možné rozebrat tu všechny interpunkční zásady nebo všechny potíže, s nimiž se uživatel českého jazyka bažící po čárkové bezchybnosti může setkat. Přesto bych se rád zmínil alespoň o základních pravidlech, která se při dumání nad čárkami mohou hodit.

Pokud se vám někdo pochlubí, že psaní čárek suverénně a bezchybně ovládá, pak je to zřejmě jazykový génius nebo člověk naivní a velmi namyšlený. Texty českých webů, časopisů, knih, a dokonce i billboardů dávají jasně na srozuměnou, že psát správně čárky není legrace. Jako jeden z mnoha příkladů bych uvedl billboardy Jiřího Paroubka, někdejšího kandidáta na pražského primátora, na nichž se skvělo heslo: "Praha město pro život".

Problematika správného používání čárek je natolik rozsáhlá, že o ní lze napsat celou knihu. (Viz například publikaci Jak psát správně čárky od Vladimíra Staňka.) S přihlédnutím k tomuto faktu někteří lidé dospěli k závěru, že čárky jsou jenom pro zlost a že nemá cenu se jimi přehnaně zaobírat. Tak tomu ale není. Čárky mají mnohdy zásadní vliv na význam jednotlivých vět, přičemž z nepřehledné změti slov vytvářejí srozumitelný a čtivý text.

Dosti však bylo teorie. Pokusme se teď krátce shrnout, kde bychom čárky psát měli a kde si je naopak můžeme odpustit.

Čárka ve větě jednoduché

Psaní čárek ve větě jednoduché je přece jenom o řád snazší než psaní čárek v souvětí. Odpadají zde složité větné rozbory, nemusíme hloubat nad tím, v jakém vztahu jednotlivé věty jsou a zda jsou to věty hlavní, nebo vedlejší. Úplně bezproblémová záležitost to ale není. I do věty jednoduché totiž čárka v určitých případech neoddiskutovatelně patří.

Několikanásobný větný člen

V několikanásobném větném členu se spojuje několik větných členů, které mají ve větě (po syntaktické stránce) stejnou funkci - jsou to například dva přívlastky, dva (či tři) předměty a podobně.

Jednotlivé prvky několikanásobného větného členu se oddělují čárkou, jestliže:

• jsou k sobě připojeny bez spojek:
  • Koupili jsme jablka, hrušky, švestky.
  • Na tváři se mu objevil lehký, skoro neznatelný úsměv.
• jsou spojeny různými spojovacími výrazy kromě spojek a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím:
  • Byl jsem tam já, ale i moji kamarádi.
  • Je to nehezký, až odpudivý pohled.
  • Vstupné je šedesát, respektive třicet korun.
  • Film byl pěkný, i když trochu zdlouhavý.

  Poznámka: Povšimněte si, že čárka před spojkami a, i, ani, nebo se nepíše jen v případě, že se jedná o významový poměr slučovací. Pokud se jedná o jiný význam (stupňovací, vylučovací, důsledkový), čárku i před těmito spojkami píšeme.

• jsou spojeny dvojicemi spojovacích výrazů (například i - i, ani - ani, jednak - jednak, jak - tak, nejen - ale i):
  • V místnosti nebylo ani teplo, ani zima.
  • Byl nejen vynikajícím malířem, ale i sochařem a básníkem.
  • Naše cestovní kancelář nabízí pobyty jak v tuzemsku, tak v zahraničí.

Jednotlivé prvky několikanásobného větného členu se neoddělují čárkou, jestliže:

• jsou spojeny pomocí a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím:
  • Přišel Petr i Pavel.
  • Stála tam osamělá a zamyšlená.
  • Nechtěl jsem být drzý nebo neuctivý.
  • Nemáme čas ani náladu.

  Poznámka: Poměrně složité může být rozhodování o čárce před spojkou nebo. Stručná zásada by mohla znít asi takto: "Jedná-li se o dvě libovolně zaměnitelné eventuality, čárku před nebo nepíšeme, pokud se jedná o dva protiklady, čárku psát budeme." (Přijedu dnes nebo zítra. x Nevím, zda odpoví kladně, nebo záporně.)

• jsou to ustálené výrazy:
  • Prochodil jsem svět křížem krážem.
  • Široko daleko ani živáčka.
  • Jde to čím dál tím lépe.

Přívlastek

Přívlastek je větný člen, který závisí zpravidla na podstatném jménu a blíže vymezuje jeho význam, přičemž může být buď shodný, nebo neshodný. Z hlediska psaní čárek je užitečné připomenout si, jaké tři typy přívlastků známe:

• Přívlastek volný - můžeme ho vypustit, aniž bychom změnili smysl věty. Oddělujeme ho čárkou.
  • Tato kniha, vydaná před deseti lety, je jedním z vrcholů jeho tvorby.
  • Procházku nám znepříjemňoval studený vítr, vanoucí od severu.
• Přívlastek těsný - vyjadřuje klíčovou myšlenku, a nelze ho tedy vypustit. Čárkou ho neoddělujeme.
  • Pracovníci nesplňující požadavky budou propuštěni.
  • Zločinům způsobeným fašistickým režimem nebyla věnována dostatečná pozornost.
• Přívlastek postupně rozvíjející - řídící podstatné jméno je rozvíjeno nejprve jedním přívlastkem a celé toto spojení potom přívlastkem dalším. Jednotlivé členy postupně rozvíjejícího přívlastku čárkou neoddělujeme.
  • Koupil jsem si nový fotbalový míč.
  • Každý slušný člověk usiluje o dobré mezilidské vztahy.

Přístavkové spojení

Přístavek blíže specifikuje řídící podstatné jméno - popisuje ale tentýž jev, tutéž skutečnost. Někdy proto bývá uvozen výrazy totiž, a to, to jest a podobně. Rozlišujeme dva druhy přístavků:

• Přístavek volný - může označovat stejnou skutečnost jako předcházející člen, výčet toho, co předchozí člen vyjadřuje souhrnně, konkrétní příklad a podobně. Patří sem i bližší určení vztahující se k vlastnímu jménu, která stojí za tímto jménem. Odděluje se čárkou.
  • Jirka, můj kamarád z dětství, se konečně zase ozval.
  • Doma jsme měli dva psy, dogu a kokršpaněla.
  • V některých sportech, například ve fotbale, se točí velké peníze.
  • Bedřich Smetana, autor Prodané nevěsty, se narodil v Litomyšli.
• Přístavek těsný - není tak rozšířený jako přístavek volný. Patří sem například výrazy připojené spojkami neboli, čili, aneb nebo bližší určení vztahující se k vlastnímu jménu, která stojí před tímto jménem (herec Sean Connery, učitel matematiky Artur Novotný). Neodděluje se čárkou.
  • Chlorid sodný neboli kuchyňská sůl.
  • Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.
  • Tady doma je mi nejlépe.
  • Milánský útočník Andrej Ševčenko získal Zlatý míč.

Kde ještě píšeme čárku

• Samostatný větný člen - výraz, který stojí mimo větu a není do ní mluvnicky začleněn. Ve větě je zastoupen zájmenem.
  • Pivo, to je moje.
  • Pražákům, těm je hej.
• Dodatečně připojený větný člen - výraz, který byl do věty doplněn dodatečně jako vysvětlení, zdůraznění a podobně.
  • Ten musí mít vždycky pravdu, samozřejmě.
  • Musím ještě do obchodu, nakoupit něco na víkend.
• Vsuvka - slovo nebo slovní spojení, které je do věty volně vloženo - souvisí s ní sice významově, ale nikoli mluvnicky. Některé ustálené výrazy (prosím, myslím, upřímně řečeno) se čárkou oddělovat nemusí.
  • Radost jsem z toho, to se ví, neměl.
  • Na to nejdůležitější jsme, jak už to bývá, zapomněli.
  • Pošlete mi(,) prosím(,) svou nabídku.
• Oslovení (vokativ).
  • Karle, nemohl bys s tím něco udělat?
  • Dámy a pánové, vítám vás na dnešním semináři.
• Volný doplněk - doplněk je větný člen, který závisí na podstatném jménu a současně na slovese. Patří sem například přechodníkové konstrukce. Ty oddělujeme čárkou zejména v případě, že se jedná o bohatě rozvitou konstrukci.
  • Stál ve dveřích, omlouvaje se za svou nedochvilnost.
  • Seděla v křesle a četla si, zcela pohlcena napínavým dějem.
• Citoslovce (a podobné výrazy).
  • Ach, tady je krásně.
  • Ano, tak tomu skutečně je.

Čárka v souvětí

Pro správné používání čárek je v tomto případě nezbytné proniknout do struktury souvětí. Věty v souvětí se dělí na věty hlavní a vedlejší, respektive na věty řídící a věty závislé. Věta, která není mluvnicky závislá na jiné větě, je věta hlavní. Co je to věta vedlejší, lze analogicky odvodit.

Samotná souvětí pak dělíme na souvětí souřadná a podřadná. Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a alespoň jedné věty vedlejší, souvětí souřadné se skládá ze dvou či více vět hlavních a z libovolného počtu vět vedlejších (případně z žádné). Podívejme se teď krátce na psaní čárek v jednotlivých typech souvětí.

Čárky v souvětí souřadném

Čárka se v souvětí souřadném píše mezi hlavními větami tehdy, nejsou-li věty odděleny spojkami a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím.

• Přišlo jaro, ale tu a tam se stále ještě objevovaly zbytky sněhu.
• Je to s ním těžké, protože se neumí rozhodnout.

I na tomto místě bych rád zdůraznil, že se před spojkami a, i, ani a dalšími čárka nepíše jen v případě, že se jedná o poměr slučovací. V ostatních případech se i před těmito spojkami čárka píše.

• Neměl jsem čas, a nabídku jsem proto bez váhání přijal. (poměr důsledkový)
• Mé představy zavrhl, a dokonce se mi vysmál. (poměr stupňovací)

Zcela specifický je případ spojovacího výrazu a tak. Čárku před ním píšeme tehdy, jedná-li se o význam důsledkový ("a proto"). Pokud je však slovo tak ve větě příslovcem způsobu, a výraz a tak lze tedy nahradit spojením "a tím způsobem", čárku před ním nepíšeme.

• Neměl jsem co dělat, a tak jsem sáhl po první knížce, která mi přišla pod ruku. ("a proto")
• Vytáhl ho z hořícího auta a tak mu zachránil život. ("a tím způsobem")

Čárky v souvětí podřadném

V souvětí podřadném se čárkou oddělují vedlejší věty od vět hlavních (tedy závislé od řídících). Důležité je pamatovat na to, že je-li vedlejší věta vsunuta do věty hlavní, odděluje se čárkou z obou stran.

• Tato práce, přestože je namáhavá, mě stále baví.
• To, co se stalo, mě velmi mrzí.

Rád bych se ještě zmínil o přirovnávacích spojkách než, jako, jak a dalších. Čárku před nimi píšeme jen v případě, že uvozují větu, nikoli jen větný výraz.

• Bylo to lepší, než jsem čekal.
• Je starší než já.

Několik postřehů závěrem

Poslední řádky tohoto článku bych rád věnoval několika zásadám, které já sám považuji při psaní čárek za užitečné. Částečně se jedná o jakési shrnutí, částečně jsou to "moudra" dosud nezmíněná.

• Zapomeňte na poučku, že před "a" se čárka nikdy nepíše. Budete-li chtít, můžete si slovo "nikdy" nahradit výrazem "zpravidla".
• Pokud je do věty vložen volný přívlastek, přístavek, vsuvka, vedlejší věta nebo cokoli podobného, nezapomeňte oddělit tento element čárkou z obou stran.
• Rozlišujte mezi volným a těsným přívlastkem.
• Při používání interpunkce se nenechte ovlivnit angličtinou ani žádným jiným cizím jazykem. Omezíte tak výskyt vět typu: "Včera večer, jsem šel do kina."
• Čárky nepodceňujte - jsou malé, ale potřebné.

Doporučená literatura

• ÚJČ, Pravidla českého pravopisu, Academia, Praha 2003
• B. Havránek, A. Jedlička, Stručná mluvnice česká, Fortuna, Praha 2002
• Kol. autorů, Na co se nás často ptáte (ze zkušeností jazykové poradny), Scientia, Praha 2002
• PhDr. Vladimír Staněk, Jak psát správně čárky - Průvodce interpunkcí pro střední školy a veřejnost, Fortuna, Praha 1997

Starší komentáře ke článku

Pokud máte zájem o starší komentáře k tomuto článku, naleznete je zde.

---

Další aktuální články na interval.cz

• Nedostatek paměti pro WordPress 3.0? Co s tím?
• Jaký bude (skutečný) výkon IE9 v prostředí internetu?
• Tipy pro tvorbu lepších vícejazyčných stránek
• Jak připravovat grafický návrh pro kodera?
• Novinky v prohlížečích: Firefox 4.0 beta 4

Tematicky související články

• Hříchy pro šíleného korektora - proč se trápit s diakritikou
• Hříchy pro šíleného korektora - s a z v předložkách a předponách
• Hříchy pro šíleného korektora - píšeme nejen v češtině, ale také česky
• Hříchy pro šíleného korektora - člověk versus psaní číslovek
• Hříchy pro šíleného korektora - zaměřeno na zájmena

Dejte vědět i ostatním o článku

Komentáře ke článku

Přidat nový komentář

Zpět na začátek komentářů | Zpět na začátek článku