Aktualizace článku Martina Snížka o webových tabulkách, vydaném před 10 lety v rámci seriálu Odstraňte bariéry svého webu.

Počítačoví analytici předpovídají, že internetový prohlížeč se stane operačním systémem zítřka. Vycházejí z reálných předpokladů...

Tentokrát nebude řeč o nových postupech a ultramoderních technologiích, ale naopak o pravidlech, která vyznívají jakoby samozřejmě.

Používání webových aplikací off-line zní jako oxymoron. Ve skutečnosti se však jedná o technicky proveditelnou věc. Stačí vědět, jak na to.

Skripty vložené do webové stránky se skládají dohromady a vykonávají se jako její součást. Web Workers představují alternativu této staré koncepce.

Ač na CSS 3 se stále pracuje, je možné používat některé jeho funkcionality (s tím, že nebudou fungovat všem uživatelům). To platí i pro přechodové efekty

Implementace CSS 3 jsou v plném proudu, a to skýtá webdesignérům příležitost se na webových stránkách jaksepatří rozdovádět.

Scalable Vector Graphics (škálovatelná vektorová grafika) je jazyk založený na XML. Jak už název napovídá, slouží k vytváření vektorové grafiky.

O vícenásobném pozadí se všeobecně ví, CSS 3 však nabízí ještě další novinky, které rozšiřují možnosti stylování pozadí elementů.

Přínos hypertextových odkazů byl zásadním faktorem podílejícím se na famózním úspěchu HTML. Jejich význam rozhodně neupadá ani v současnosti.

Součástí CSS 3 je i modul Backgrounds and Borders, který je téměř hotov. Pojďme se podívat na praktické záležitosti stylování okrajů elementů v CSS 3.

Na vzhledu stránky hodně záleží. Nejde jen o estetický zážitek - dobře udělaný design je užitečný i prakticky a může stránky hodně zpřehlednit.

CSS 3 budou podle odhadů schváleny teprve v roce 2105 ;-), my však máme možnost se mnohými z vymožeností kochat už v dnešních prohlížečích.

Pozitivních zpráv ohledně CSS přibývá. Potěší, že CSS selektory budeme moci používat i v JavaScriptu. Co ovšem přetrvávající koncepční problémy?

JavaScript se v průběhu let rozvíjel a začleňoval do sebe další technologie. Nejdůležitější z nich (DOM, OOP, regEx, AJAX, canvas) si nyní představíme.

Bez regulárních výrazů se dnes programátoři neobejdou a je dobré seznámit se s jejich možnostmi i v JavaScriptu. Článek obsahuje test vašich znalostí.

Chystaná specifikace HTML 5 posunuje možnosti vývojářů webových aplikací na hranice, o nichž se průkopníkům DHTML v roce 1997 snad ani nesnilo.

Webové aplikace často potřebují ukládat data u klienta mezi jednotlivými požadavky a sezeními. Zatím se pro tento účel využívají cookies. Na některé úkoly však cookies nestačí. Čím je tedy v budoucnu nahradíme?

HTML bude mít svou vlastní syntaxi. Co to znamená? Bude nutné přepisovat dějiny a zdrojové kódy webových stránek, nebo se vlastně nic zvláštního neděje? Tomu se budeme věnovat v této krátké stati.

Formuláře zajišťují jeden ze základních prvků interakce webových aplikací s uživatelem – a sice zadávání údajů. Dosavadní jednoduché formuláře svou úlohu plní docela uspokojivě, i když jim k dokonalosti samozřejmě leccos schází. S rozvojem webových aplikací a nástupem fenoménu známém jako Web 2.0 však nabyla myšlenka jejich zdokonalení patrného významu.

V době, kdy webové technologie ještě nebyly rozvinuté a existovalo jen málo prohlížečů, se v zásadě dařilo vytvářet stránky, které vypadaly a fungovaly všude stejně. Postupem času však webové technologie pronikaly na další a další platformy, důsledkem čehož nelze webovým stránkám zajistit všude naprosto stejnou funkcionalitu a vzhled.

Mnozí lidé si webovou stránku pletou s vytištěným plakátem a domnívají se, že má vypadat za všech okolností stejně. Jenže webová stránka je prostě interpretovaný kód a záleží na vlastnostech a schopnostech interpreta, jak se s ním vypořádá. Tento aspekt trápí spoustu webdesignérů. A možná zbytečně. Kdyby mu vyšli vstříc …

Postihnout dění okolo webových standardů není úplně jednoduché. Jedná se o téma, v němž nechybí zápletky a zvraty, přičemž ani v současnosti není situace plně uspokojivá a snadno vysvětlitelná - nelze například šmahem určit jednoho univerzálního viníka, jak mnozí pitomci rádi činí.

Webové standardy jsou výtečnou věcí jednak pro vývojáře webových aplikací, kteří nemusí vymýšlet vícero verzí svých výtvorů, a jednak pro uživatele, kteří si mohou vybrat a používat prohlížeč dle svého vkusu a ne již podle toho, který z nich je nejvíce kompatibilní s jejich oblíbenými weby. Problém však nastává v případě, když je určitý standard zjevně špatný. Vyvstává pak otázka: Je lépe jej principielně dodržet, nebo pragmaticky porušit?

V současné době si náhodný zvědavec zkoumající zdrojový kód nějakého HTML dokumentu musí připadat jako Alenka v říši DIVů. Diverzita používaných tagů je skutečně žalostná, to by se však s příchodem HTML 5 mělo změnit

Webové prohlížeče se zarputile odmítají podřídit standardům, standardizátorům se zase ne vždy dařilo tvořit smysluplné a použitelné standardy. Co z toho plyne pro validující maniaky? Asi to, že dříve či později narazí na těžké dilema. Na jedné straně se budou chtít zalíbit validátoru, na druhé straně zjistí, že validní řešení určitých situací neexistuje.

Protože různé verze Internet Exploreru interpretují ten samý kód často velmi odlišně, je obtížné dosáhnout jednotného vzhledu stránky ve všech prohlížečích. Existují však cesty, jak upravit kód pro Internet Explorer tak, aby zobrazoval stránky podobně jako ostatní desktopové prohlížeče držící se standardů.