Ověřujeme-li platnost elektronického podpisu, musíme také zkontrolovat, zda je v pořádku certifikát, který k ověření platnosti podpisu používáme. Tématem tohoto článku je, jak to provedeme v jazyku Java.

V návaznosti na předchozí článek, ve kterém jsme XML podpis vytvářeli, budeme pokračovat ověřením platnosti všech XML podpisů obsažených v XML dokumentu.

V tomto čistě praktickém článku se podíváme na javové rozhraní XML Digital Signature realizující XML podpis a s jeho použitím podepíšeme jednoduchý XML soubor.

Stále více komunikace se odehrává elektronicky a obzvláště při komunikaci s úřady či bankovními ústavy je otázka bezpečnosti primární. V tomto článku se seznámíte s tím, co vše v této oblasti je možné realizovat s použitím programovacího jazyka Java.

Spolu s menu nám v předchozím článku přibylo několik textů a jejich náhodné roztroušení po zdrojovém kódu začíná být poněkud nepřehledné. Navíc, chceme-li aplikaci mít ve více než jednom jazyku, je načase se s texty vypořádat trochu jinak.

Aplikace se nám začíná komplikovat, takže je načase přidat menu, které bude tvořit výchozí obrazovku a pomáhat uživateli s orientací v možnostech programu. A co takhle jich rovnou udělat víc, abychom měli z čeho vybírat?

V předchozích článcích jsme si připravili základ jednoduché hry. Teď ještě zbývá přidat nějakou tu omáčku okolo. Tentokrát to bude úvodní obrazovka, kterou se aplikace představuje uživateli, stejně jako vy se představujete podáním ruky.

Základy naší hry máme už za sebou. V tomto článku přidáme na scénu další objekty a rozhýbeme je. Dále přidáme ovládání uživatelem, takže výsledkem už bude opravdová hra, byť celkem jednoduchá.

V tomto článku se už skutečně pustíme do programování. Začneme úplně minimálním základem, který pak budeme později rozšiřovat o různé vymoženosti. Nejprve však musíme aplikaci spustit a ukončit a mezi tím také něco nakreslit na displej.

V následujících článcích vytvoříme jednoduchou hru. Pro začátek si hlavně rozebereme vše, na co by měl člověk myslet dříve, než se skutečně pustí do psaní. I když nejste přímo programátoři, směle se do článku pusťte, protože neobsahuje žádný kód...

Spolu s možností jednoduché instalace javových programů kráčí ruku v ruce otázka bezpečnosti. Pro operační systém Symbian, který obsahuje čím dál více inteligentních telefonů, se již objevilo několik virů, i když bez aktivní pomoci uživatele by ani jeden z nich neměl šanci. A na podzim loňského roku také došlo k odhalení bezpečnostní mezery v KVM, což je virtuální stroj pro mobilní telefony...

V předchozích článcích jsme se postupně probrali univerzálním rozhraním pro manipulaci se zvukem v mobilních telefonech Mobile Media API a proprietárním rozhraním firmy Nokia. V tomto článku stejným způsobem projdeme proprietární řešení API dalších výrobců, firem Siemens, Samsung a Motorola.

V předchozím článku jste se seznámili s částí Mobile Multimedia API (MMAPI) týkající se zvuku, tentokrát budeme pokračovat přehledem práce se zvukem u API firmy Nokia.

Ve standardním MIDP 1.0 byste podporu zvuku hledali marně. Co s tím, pokud přesto chcete uživatele svých her obšťastnit úchvatnými a nezapomenutelnými zvuky, bez nichž by to prostě nebylo ono? Chtě nechtě budete muset nejspíš použít proprietární API výrobců telefonů. V tomto článku vás seznámím s částí Mobile Multimedia API, týkající se zvuku.

Od chvíle, kdy světlo světa spatřil první telefon podporující Javu, máme za sebou skoro dva roky vývoje. Za tu dobu bylo uvedeno na trh několik desítek typů telefonů se zabudovanou Javou, operátoři u nás se předháněli, kdo první umožní stahovat javové aplikace, a vývojáři měli příležitost si možnosti "mikrojavy" vyzkoušet a přitom zjistit veškeré její nedostatky. Podívejme se, zdali druhá verze specifikace konečně přináší to, po čem by srdce programátora mobilních aplikací mohlo zatoužit.

Skoro každá aplikace si potřebuje ukládat některé údaje potřebné pro její vlastní běh, aby s jejich zjišťováním neobtěžovala uživatele při každém spuštění znovu. Standardní J2ME nemá k ukládání dat souborový systém, ale pouze velmi jednoduché ukládání polí bajtů, označované krycím názvem RMS (Record Management System neboli systém správy záznamů).

I když lokální javové aplikace výrazně rozšiřují možnosti mobilního telefonu, mnohem zajímavější mohou být aplikace s připojením k serveru, ať už pro přístup k aktuálním firemním datům, komunikaci se známými pomocí ICQ klienta nebo "mobilní" správu serveru s použitím ssh klienta. Jak se z telefonu dostat na síť se naučíte v tomto článku.

Java je na platformě nezávislý jazyk, a proto se programy v ní napsané překládají do meziproduktu zvaného bajtkód, který zkompiluje až javový virtuální stroj (JVM) v rámci běhu aplikace. Tento bajtkód ovšem není problém převést opět do zdrojového kódu. Jednou z technik, jak případnou dekompilaci a následnou úpravu programů alespoň zkomplikovat, je obfuskování.

Dnes nebudeme kreslit fixem, jak by mohl název evokovat, ale budeme se věnovat uživatelskému rozhraní v Javě na mobilní telefony. Podíváme se, jaké má možnosti, nedostatky a záludnosti a jak se s tím vším vypořádat při psaní aplikace. Jako příklad použijeme jednoduchou aplikaci - házení mincí.

V předchozím článku jsme vytvořili jednoduchý midlet a vyzkoušeli si ho v emulátoru. Teď už jen zbývá nahrát ho do telefonu. Jenže to není často tak jednoduché, jak by si člověk přál a představoval. Tento článek se vás pokusí provést všemi zákrutami, které vás na cestě midletu do telefonu mohou potkat.

Midlet je aplikace v Javě pro mobilní telefon. Některými vlastnostmi se podobá apletu. Musí rozšiřovat speciální třídu MIDlet a v telefonu běží z bezpečnostních důvodů v tzv. sandboxu, neboli na svém vlastním pískovišti, které nemůže opustit. Ukáži vám, co vše je potřeba k nápsání jednoduchého midletu.

Slovo java je dnes skloňováno v osmi pádech v souvislosti s mobilními telefony. Javu podporují téměř všechny telefony, které nově přicházejí na trh. Je tedy nejvyšší čas naučit se, jak si aplikaci, která vám na vašem mobilu chybí, doprogramovat. K tomu by vám měl pomoci seriál, jehož úvodní díl právě čtete.